Padá server, něco si přej - část první

Dneska je den debil, pomyslí si Klára a vztekle si zapíná kabát. Od rána to v kanceláři vypadalo, jak když někde hromadně propouštěli pacienty z psychiatrické léčebny. Klienti byli protivní, podráždění, na záchod si od rána stihla poprvé zajít až před chvílí a k dovršení všeho vypadly závěrem pracovní doby všechny servery. Pokud to stihnou ajťáci přes noc dálkově nakopnout, což jim velmi nepříjemným způsobem doporučila při telefonické stížnosti, tak Kláru čeká zítra od rána pěkný zápřah, aby stihla odeslat všechno, co mělo odejít už dnes.
V kanclu už je poslední, takže kontroluje zámky, kóduje alarm a špatná nálada ji ne a ne opustit ani cestou ze schodů.
Už skoro zabočuje do rozlehlé haly, když zpoza rohu vyběhne chlap, který do ní plnou parou vrazí, div že ji neodhodí. Vysoký chlápek zamumlá něco na omluvu a pak se zeptá: "Promiňte, kde bych našel advokátní kancelář?".
Klára v duchu protočí panenky: "Už je po pracovní době, zavolejte si zítra na sekretariát."
"Ale já jsem IT podpora, mám tam řešit nějaký nefunkční server."
Výborně, den debil vesele pokračuje!
"A to to nejde na dálku jako vždycky?"
"Bohužel, slečno ..."
"Mikulecká, advokátka. Tak to vypadá, že mi nezbyde, než se vrátit s vámi, tu opravu nutně potřebujeme. Tak pojďte za mnou." a s hlubokým frustrovaným povzdechem se otočí zpátky ke schodišti, aniž by čekala na reakci hromotluka s taškou, z níž trčí směs kabelů a konektorů.
Když se vrátí do kanceláře, nejdřív ze všeho zapne kávovar a pak teprve beze slova mávne směrem ke stávkující technice.
Klára únavou sotva stojí na nohou, s hrnkem kávy se posadí do pohodlného křesla v předsálí, cítí, jak má napjaté zádové svaly, okolí krční páteře začíná brnět, moc dobře rozpozná nastupující migrénu. Ježíši, ještě to tak! Zkouší krk rozhýbat, mne si se zavřenýma očima i ramena, je to taková úleva, až u toho jemně vzdychne.
"Ehm ehm, promiňte, paní magistro, mohla byste na okamžik?"
Ten obr teď stojí mezi dveřmi, opírá se o zárubeň, nevypadá vůbec jako ajťák, spíš jako trenér nebo tak něco, pomyslí si Klára a znaveně se zvedá. Když přichází ke svému pracovnímu místu, při prvním pohledu na monitor zůstane jako přimražená. Antivirový program otevřený na ploše hlásí přítomnost viru v podsložce aplikace s logem známého BDSM fóra.
"Myslím si, že server nepracuje správně kvůli viru, který jste si pravděpodobně stáhla s touhle aplikací. Bude potřeba ji odstranit, nebo se aspoň podívám do složky ..." a začne se proklikávat dokumenty. Klára stojí jako přimražená a když jí před očima vyskočí její profilová stránka na fóru, včetně profilové fotky v podobě zad sešlehaných rákoskou, má pocit, že se doopravdy skácí.
Ajťák se evidentně začte do obsahu profilu, když Klára tiše, s pocitem trapného studu hlesne: "Prosím vás, vymažte to celé, to není nic důležitého." a konsternovaná se vrací do vedlejší místnosti.
S usednutím ji napadne, že takhle nějak by začínalo pěkně laciný porno, pak se odevzdaně zaboří do křesla a v duchu se tomu i trochu pousměje.
Když otevře po chvíli oči, obr stojí nad ní. Doslova ji hypnotizuje pohledem. Zaklesnou se do sebe očima, měří se vzájemně, trvá to dlouhý vteřiny, kdy se jí jeho tmavozelený pohled propaluje až do mozku ... najednou jí po těle přeběhne husí kůže a ona instinktivně sklopí oči směrem k podlaze. Slyší ostré přerývavé nadechnutí a pak hluboko posazený chraplavý hlas:
"Máte to hotové, paní advokátko. Rád jsem pomohl, faktura přijde emailem. Nashledanou."
Pobalí si věci, chvíli ještě něco kutí u stolu a pak, ihned jak Klára vykolejeně poděkuje, poměrně rychle opouští kancelář.
Aplikace na liště sice chybí, něco ale naopak přebývá. Na žlutém lístečku přilepeném na hraně monitoru čte: "Slavegirl, rád bych Tě poznal." A pod tím je připsané telefonní číslo.
Kláře jemně ťukne v podbřišku, když strhává lístek, spěšně ho cpe do kapsy a podruhé ten den opouští kancelář.