Holky z porna: naše zkušenost (11)

„Budeš mi o svém selhání podrobně vyprávět. Teď ale splň svůj úkol, připrav snídani a ať to netrvá déle než 30 minut. Nejdřív všechny obejdi a oznam jim, že snídaně bude přesně v 8:30, tak ať to stihneš!“
„Ano Paní, vím, slíbila jsem to.“

Zuzka připravila a každému vkusně naaranžovala ovocný salát a kdo chtěl, mohl si dát ještě müsli nebo vločky a mléko či jogurt. Na mě myslela s mou oblíbenou Mimosou a dokonce mi věnovala úsměv, ač byla jinak nezvykle zaražená a i trochu smutná. Protože jsem chtěl jet hned ráno na nákup, omluvně jsem se na ni podíval a skleničku předal Majce.
„Navrhuji za hodinu a půl vyrazit na vlny. Až se na nich řádně vyřádíme, pojedeme do města na oběd. Po něm uděláme menší nákup, ať máme propriety na realizaci naší pomsty. Pak zase vlny a večer budeme připravovat první kroky naší akce. Souhlasíte?“
Nikdo neměl žádný další návrh. Po snídani jsme šli do naší ložnice, aby Majka odborně vyzpovídala Zuzku, z čeho je tak moc smutná a proč selhala při plnění úkolu.
„Sednout na postel, svléknout a povídat. Všechno. Jak je možné, že jsi nesplnila úkol? Bude trest!“
„Ano, Paní. Hned začnu vyprávět. Jen se na mě moc nezlobte, prosím.“
„To se ještě ukáže! Ale trest tě nemine!“ ostře prohlásila Majka.
„Ano, Paní. Jak jste si tak pěkně odvedla Pána, Sabrina prohlásila, že chce už také do postele. Já jsem nechtěla nijak obtěžovat Martina s Klárkou, tak jsem řekla, že půjdu do ložnice napřed. Tam jsem si po chvíli uvědomila, že jste své oblečení nechali u stolu. Nechtěla jsem, aby po ránu navlhlo, tak jsem se pro něj vrátila a rozhodla se, že jej také vyperu. Asi jsem byla hodně potichu, tak mě Martin s Klárkou neslyšeli a já tak byla nechtěnou svědkyní jejich konverzace. Prostě jsem neodolala a musela si je poslechnout.“
„To je zajímavé, zkus nám jejich hovor převyprávět,“ požádala Zuzku Majka.
„Ano, zkusím být přesná. Bylo to takhle, já vám to trochu přehraji, ano?“ začala Zuzka své vyprávění.
„Hele, Klárko, jak jsi skočila do bazénu, dostal jsem na tebe šílenou chuť. Ale musí to být později, až budeme bez Zuzky.“
„Márty, já už se na tebe zase tak těším! Rozhodila jsem tě při té hře hodně? Myslím ta etuda se Zuzkou.“
„Ne, vím, že jsi na holky.“
„Asi jsem byla. Protože muži nebyli jako ty. Hledala jsem něžnost, a ty jsi pro mě v tomto směru dokonalý.“
„Já ale nechci, aby sis něco odpírala.“
„Márty, já to myslím vážně, úplně mi stačíš. A jsem taky tak trochu hérečka, vždyť víš…“
„Úplně mi to vypadlo, vidíš. Není možné, že se známe tak krátce a málo, je mi jako bych s tebou byl furt, celej svůj život.“
Zuzka sklopila oči a pokračovala ve vyprávění.
„No a na to ho Klárka začala líbat. Já se těšila na mazlení s Klárkou, ale co jsem viděla a slyšela, tak jsem pochopila, že by to bylo asi spatně. A najednou jsem nevěděla, co dělat. Tak jsem se rozhodla, že radši poruším váš zákaz, Paní. Ano, těšila jsem se, jaké bych s nimi dělala věci, ale když se jim do nich nechtělo? Jediné, na co jsem přišla, bylo, že budu hrát, že jsem svou nadrženost a chtění Klárky jenom předstírala v rámci všeobecné zábavy.“
Majka se na mě obrátila a nadzvedla obočí. Zuzka se dívala do země.
„Zuzko, nesplnila jsi úkol. Bude trest. Ale musíš to dovyprávět.“
„Šla jsem k bazénu, na lehátko, ty vaše věci jsem složila a dala si je pod hlavu, abych vás cítila. Hrála jsem, že nejsem nadržená a že mám normálně usnout, protože se mi chce moc spát, a protože umím hrát, tak že to zahraju moc dobře. Myslím nenadrženost a totální ospalost. A pak jsem se najednou vzbudila. Už bylo ráno a vůbec nic se mi nezdálo. Tak jsem šla ty vaše věci, co mi byly voňavým polštářem, vyprat, zaplavala jsem si a pak si řekla, že už je dost hodin, že budete chtít vstát dnes dřív a že se půjdu rovnou přiznat.“
„To jsi udělala úplně správně. Že jsi nás šla vzbudit. Děkuji za vyprání. Jak jsi hrála, že máš usnout, to jsi hrála moc dobře. Jsi opravdu výborná herečka. A já bych ti tento typ hraní měla dokonce nakázat,“ říkala vážným hlasem Majka a důkladně pozorovala trochu skleslou Zuzku.
„Tak já dojdu pro vaše suché věci do sušičky,“ smutně řekla Zuzka a odešla.

„Majko, tahle smutná Zuzka, to je snad ještě horší než Zuzka zneužívaná. Vím, přeháním, ale vůbec nemám dobrý pocit.“
„Já také nemám dobrý pocit. Terapie, kterou jsem nasadila, musí být komplexní. Zvládneš nás před odjezdem obě? A nezapomeň, že se tentokrát nesmíš nechat rozptylovat a musí být z každého tvého póru, každé kapky tvého potu nadevše jasné, že si to moc užíváš a že když bys nás neměl obě, rozuměj opravdu obě najednou, byl bys hluboce smutný a nešťastný.“
Jen jsem polknul. Člověk by si měl dávat pozor na nevyřčená přání, co když by se splnila tak, jako teď mně...
„A co ty? Abych to zvládnul, budu si vás obě muset nějak řídit, abych nebyl moc rozhozenej.“
„Jo, je mi to jasný, neboj, budu poslušná. Inu odříkaného chleba největší krajíc,“ skoro až temným hlasem procedila skrz zuby Majka.
„Také hezké. Ty odříkaného chleba, já nevhodně pronesená přání, co se nahlas neříkají. Proč odříkaného chleba?“
„Někdy jsem si u těch produkcí říkala, jestli to nemaj ty holky fajn. Je jim jedno, kdo v nich je a kde byl před tím a jestli se tam, v té jiné frndě, cítil líp. A já kvůli tomu, že ten můj měl ještě jinou, tak všechno spálím a ze dne na den skončím se životem, který jsem měla tak moc ráda. A pak potkám fajn chlapa, dobře, super chlapa a donutím ho udělat, kvůli čemu jsem jiného super chlapa zapudila. Jak jinak bys to nazval?“
„Tak to máš mnohem šílenější než já. Nechtěl jsem se tvářit jako oběť. A ani ty nejsi přece oběť. Ano, jako tvá supervize bych se neměl hroutit a měl bych mít ve všech svých rukávech připravená terapeuticky jasná a vědecká vysvětlení, která budou sic návodná, ale jinak neutrální.“
„Kecko,“ zasmála se Majka a hodila po mně pantofel.
Já ho v letu chytil, a se smíchem řekl: „Paní doktorko, správný postup je, že za naší klientkou teď hned půjdete, políbíte ji na krk a zašeptáte, jakýže bude mít trest. Prvek očekávání je v této fázi terapie nezastupitelný!“
„Ano pane docente, a připomínám vám váš pitný režim. Sliby se mají plnit nejen o Vánocích.“
Prosmýkla se kolem mě, sebrala mi svůj pantofel, po jedné noze doskákala ke dveřím, zatímco se jej snažila rukou nazout. A já jen s otevřenou pusou koukal, co se to děje. A taky jak strašně moc jí to sluší. Nicméně úkol zněl naprosto jasně. Takže co tu z diuretického ovoce máme? Asi jen nektarinky a hroznové víno. Z močopudné zeleniny tu zbyla jen rajčata. Vodní meloun nemáme (ano, meloun je zelenina z úplně stejného důvodu, jako je rajské jablíčko ovoce, ač jeho zařazení do ovoce absolutně neuznávám; používám jednoduché pravidlo, co roste na trvalkách, je ovoce, co je na jednoletkách, je zelenina; jen u těch rajčat je to jinak, protože je u nás máme na jednoletkách, ale v Americe, místě původu, je keř rajčete trvalka) a salátové okurky už došly. Takže si teď doplním mnoho tekutin, ještě nektarinku a několik nakrájených rajčat pokapaných olivovým olejem. Raději žádné pečivo.

Musel jsem jít do kuchyně, kde byla pračka i sušička, podpořit Majku. Nevím, co Zuzce řekla, ale ta, když mě uviděla, tak přímo zářila a rošťácky se na mě usmála. Hned jsem jí šel vlepit pořádného francouzáka. Ale rychle jsem se odtrhl.
„Zuzko, a jak jsi to vyřešila s Klárkou?“, zeptala se Majka.
„Paní, úplně jsem vám to zapomněla říct. Zakašlala jsem, abych je na sebe upozornila. A hned jsem spustila. Klárko, ježiš vždyť to je celé fór. Bylo to úžasné, ale přece víš, jak to mám hozené. Navíc to, co se teď děje. Vadilo by vám moc, když bych si šla konečně odpočinout a pořádně se vyspat?“
Zuzka koukala do země a já nevěděl, jestli vůbec jde po Zuzčině vyprávění nějak pokračovat. Majka po mně hodila pohledem a já neznatelně pokrčil rameny. Majka udělala pohyb hlavou, který naznačil, že mám přitlačit. Byl jsem mimo a nevěděl, co si vymyslet. Majka trochu povystrčila mezi své rty jazyk, a já konečně pochopil.
„Zuzko, tvůj trest je jasný. Musím teď jet na nákup. A paní tu bude sama.“ Kurnik šopa, to se fakt to velké P nenaučím vyslovovat? „A ty se budeš naprosto oddaně a s veškerou pílí věnovat Paní.“ No konečně, snad to trochu s tím P vyšlo.
„Ano, Pane,“ kníkla Zuzka.
„Paní potřebuje orgasmy i dnes. A to bude tvůj úkol, co tu nebudu. Jsi přece poslušná Zuzka a umíš ty nej orgasmy, co jsou holky schopné poskytnout.“
„Jistě pane, ale to je pro mě odměna, že mohu Paní udělat moc hezky. V čem je ten trest?“
„V tom, že musíš Paní tak hodně moc unavit, že až do večera nebude další orgasmy chtít.“
„Pane, ale to já ještě tak Paní neznám, jak to mám poznat?“
„Zuzko, jsi oddanou své Paní?“
„Jistě, můj Pane,“ odpověděla trochu překvapeně Zuzka.
„Tak to prostě musíš poznat a hotovo!“
„A-a ano, Pane,“ se Zuzka při odpovědi zakoktala.
A já při tom nebudu… Nějak jsem si přál s Majkou prožívat každý její orgasmus. A pochopil jsem vůbec Majku správně? Podle mě bylo zapotřebí neprodleně nasadit tu její oční terapii. A vím, že účinnost této terapie zvyšuje, pokud je podpořena dotyky. A k tomu se dva nehodí. Majka lehkým kývnutím potvrdila mou volbu trestu a toho, že je lepší, když s ní zůstane sama.

Když jsem se vracel z nákupu nazpátek, slyšel jsem z naší ložnice velmi hlasité vzdechy Majky.
„Zuzko, ách, já už ani nemůžu dál stříkat, je to nádherné, ách, zase, já vážně už nemohu, prosím…“
Tak a co teď. Zachránit Majku od sériových orgasmů doplněných squirtem a znejistit Zuzku nebo tomu nechat volný průběh?
„Zuzko, ty s námi musíš bydlet, tohle chci každou sobotu po ránu, je ti to jasný?“
Aha, tak dobře, že jsem nezasáhl… Takže si v sobotu ani nevrznu? Proboha, na jaké to myslím kraviny…
„Zuzko, to je nespravedlivé, potřebuješ taky udělat, nech to teď na mně!“
„Ale Paní, já jsem jen nic, nemusíte mě odměňovat.“
„Zuzko, prosím, už mi nikdy neříkej Paní. Musím tě pomazlit a udělat, jsi tak úžasná! Buďme pro sebe nej kamarádky!“
Raději jsem odešel do kuchyně dát si trochu osolený rajčatový džus se ždibíkem mletého pepře. Samozřejmě že takto brzo dopoledne bez vodky. Dopil jsem své virgin pití a pohledem na hodinky se ujistil, že už dávno uplynul čas, na který byl naplánovaný náš odjezd. Nikdo tu ale ještě nebyl. Neměl jsem naprosto žádné pochyby o tom, co je důvodem takového zdržení. Nandal jsem oschlé a večer opláchnuté bodyboardy do Caravelly, také balík vod, ať na pláži můžeme svlažit v nadcházejícím slunečném dni naše hrdla, a také kameru, ať naši partu řádně a ve vysoké kvalitě zvěčním. No, tak to už ale všichni přehání, měli jsme vyrazit před 20 minutami! Z jisté mé škodolibosti jsem zatroubil. Chvíli jsem počkal a vydal jsem se k naší ložnici, abych holkám pomohl s ručníky a dalšími věcmi.
Majka akorát dokončovala mazání Zuzky opalovacím krémem.
„Mě holky namažete až na pláži. Představte si, že všichni jsou ještě zalezlí.“
Obě se zachichotaly, podívaly se na sebe, Zuzka si navlékla tričko a zvesela prohodila:
„My tě neopustíme, i když jsi to tak špatně naplánoval, s tím odjezdovým časem. Komu může na hezké posnídaňové milování stačit pouhopouhá hodinka? A oceán nám neuplave.“
„Máš pravdu, s tím jsem nepočítal.“
„Troubení byl dobrý nápad, všichni všeho hned určitě nechali a teď už budou patrně čekat v autě,“ pokračovala se smíchem Zuzka.
„Zuzko, to, co teď nesnese odkladu je slib, který jsem ti dal a který mi dnes Majka připomněla, že jsem ještě nesplnil.“
„No hurá, tak upgrade plánu. Jdeme všichni do koupelny, alou!“, vyzvala nás Majka ke změně směru od ku odchodu do pryč na ku koupelně do vnitř.
„Co se bude dít,“ špitla Zuzka, „až takovou Majku neznám. Ty to víš? Že nějaký tvůj slib?“
„No ano, Majka tu nechce mokro.“
„Jo ták, proto jsi tolik pil, už vím! Ty jsi, žes mi to neřekl dřív!“
Tohle mi stačila Zuzka šeptem a s úsměvem povědět ještě před tím, než jsme se dostali do koupelny. A já ji zase rozverně plácl přes zadeček.
„Pojďme pod sprchu,“ dirigovala nás Majka. Zachytil jsem její pohled, zavrtěl nenápadně hlavou a palcem ukázal na sebe, že teď to budu řídit já. Majka mírně pokrčila rameny a kývla hlavou a usmála se na mě. Aspoň že tak. Jenže ten, kdo to nakonec řídil, byla Zuzka.
„Majka je ještě málo domazlená, musíš ji hodně líbat a hladit. A já ti to mezitím udělám hezky pusou a ty to na mě pustíš.“
Líbali jsme se s Majkou, Zuzka byla dole mezi námi a naprosto úžasně se mi věnovala. To byl stav, který jsem zvládal.
„Romane, mě to moc vzrušuje, jak se líbáme a ty při tom každou chvíli budeš. Jen jsem tak umilovaná, že tohle líbání mi dokonale stačí.“
Začal se mi zrychlovat dech až jsem musel s líbáním Majky přestat. Zuzka si mě přidržela a všechno jsem ji pustil do pusy. Oddychoval jsem, začal mi měknout, a tu se přihlásil šílený tlak a potřeba se vyčůrat. Jenže mi to nešlo. Zuzka se postavila, mrkla na Majku, vzala do ruky sprchu a šeptla:
„Neboj, tenhle zvuk ti pomůže!“
Chvíli poté, co pustila sprchu, jsem pocítil uvolnění.
„Ano, už,“ vydechl jsem a pustil vše, co ve mně bylo. Zuzka klečela a nechala si můj zlatý déšť stékat po obličeji až do své otevřené pusinky, po svých nádherných kozičkách, a snažila se jej vmasírovat do své úžasné pičky.
Majka se na mě usmála, kousla mě do lalůčku a pošeptala: „Vidíš hrdino, takhle to s námi máš dělat.“
Já naprosto vyčerpaný nedokázal ani odpovědět. Z mého lehce malátného stavu mě dostalo až zatroubení auta. Kamarádi mi to hezky oplatili. Pospíchali jsme za všeobecného veselí ven, chvíli se dohadovali, kdo chce řídit, a vyrazili na surfovou pláž.

Počasí bylo nádherné, vlny vysoké a každý se snažil najít to správné místo, kde se vlny lámou.
„Majko, Zuzko, pojeďte za mnou, zase je sjedeme vedle sebe!“, volal jsem na mé dámy. Povedlo se nám dokonale seřadit, vlna se zlomila a my se řítili z vlnového kopce po hlavě dolů.
„Kdo dojede až na pláž?“, pobízel jsem mé společnice. Obě křičely, že to zvládnou levou zadní, a tak se také stalo. Poté, co jsme sjeli pár hezkých vln, jsem chtěl Majku vyzpovídat, jak dopadla její terapie se Zuzkou.
„Měl jsi moc dobrý nápad nechat nás o samotě,“ začala Majka.
„Ale to byl přece tvůj nápad, to jsem pochopil z tvé gestikulace.“
„Ne, to gesto mělo být, že ji máš začít objímat a líbat. Ale cos zvolil, to bylo naprosto přesné. Je to na výtečné cestě. Terapie EMDR doplněná dotykovou stimulací, tedy naším holčičím milováním, dosáhla neskutečně rychlého a dobrého výsledku. A začíná se pomalu zase cítit sama sebou. Dokonce bych řekla, že terapeuticky pomohla ona mně.“
„Tobě? Tomu nerozumím.“
„Víš, já si milování po mém rozchodu s Mirkem hodně zošklivila. Ano s tebou jsem to chtěla. Ale ona ve mně dokázala probudit takovou bezstarostnou hravost, ztrátu étosu, který ve mně ohledně sexu byl. Prostě užít si to bez výčitek svědomí, bez otázek, bez zbytečného přemýšlení a rozebírání. Zase se na nás těším,“ dodala a nádherně mě políbila.
„A co odhaduješ, že se Zuzkou bude dál?“, zeptal jsem se s trochou obavy.
„Odpoutává se, potřebovala by se rychle zamilovat do někoho neznámého. To, když dokáže, bude vyléčena.“
„Počkej, nesmíš na mě tak rychle, jsem amatér. Odpoutání se přece znamená odtržení od okolního světa. Já ho praktikuji při takovém mém denním snění, kdy jen tak přemítám a přehrabuji se ve vlastních myšlenkách a moc nevnímám okolí.“
„Znáš z toho našeho divného oboru výrazy iluminace, vhled či aha zážitek?“
„Myslíš osvícení?“
“Přesně. Stav, kdy dochází k náhlému vyřešení problému. To doprovází situace, kdy po odpoutání myšlení od řešení problému dochází k jeho řešení na podvědomé úrovni. No, a to se tou iluminací v hlavě přepíše z nevědomí do vědomí. Díky EMDR se do fáze odpoutání od řešení toho všeho, co na ní negativně působilo, dostala skutečně rychle a má to na ni blahodárné uzdravující účinky.“
„Takže se velmi rychle uzdraví a nebude muset s námi bydlet?“
„Že ty na ní žárlíš! No, to ranní troubení by tomu odpovídalo. To je roztomilé, tys takový miláček!“, a začala mě zase líbat. Nejdřív jsem se cítil trošku uraženě, že si mě zase dokonale přečetla. Ano, záviděl jsem to ráno Zuzce, a netroubil jsem kvůli ostatním, to kvůli nim a kvůli tomu, co jsem slyšel za dveřmi… To bude těžké, takhle být bez jakéhokoli tajemství.
„Neboj se, já všechno nevím. Budeš mít určitě i nějaká vlastní tajemství. Navíc si myslím, že s námi tuto noc nebude chtít Zuzka spát. Uvidíš, že prohlásí, že chce pozorovat hvězdy.“
„Opravdu? A máš pravdu, moje hlava a celé mé tělo si na tebe dělá maximální nároky. Nevím, čím to, že se stávám poťouchlým žárlivcem.“
„A to nevíš, jak na tebe žárlím já. Máme to se sebou ale krásné trápení…“, dodala zasněně, a tak krásně se se mnou začala líbat, že mi bylo jasné, že na bodyboard nebudu moc vyrazit pekelně dlouho.
Ale když s námi Zuzka bude, to znamená, že budeme žít v konsensuální nemonogamii? No, naštěstí nám to snad nebude hrozit. Ale já Majku potřebuji moc a hned.
„Pojď do oceánu, bez prkna. Jako že si jdeme jen zaplavat. Jsem z tebe tak moc vzrušený, že to snad ani víc nejde.“
„Já taky. Máš bezva nápady, utíkejme!“
Voda chladila, přesto jsem cítil nezměrný žár. Vzal jsem Majku do náručí a vychutnával příjemnou váhu jejího těla, zlehka nadnášenou mořskou vodou. Vzduch byl cítit jódem a připomínal mi její vůni. Co jsem vnímal nosem a jak na mě působila voda, ve které jsem byl skoro po krk, násobilo můj pocit blízkosti, intimity a touhy být zase v ní. Zafoukal vítr a každá kapka mořské vody, která mi přistála na tváři, působila jako její polibek. Naše blízkost byla naprosto přirozená, naše nadnášená těla se dotýkala tak jemně, jako bychom byli velkými motýly. Naše pohledy se znovu setkaly. Její byl překvapený, přesto plný touhy. Naše těla se chtěla tisknout. Levou rukou jsem odhalil její lasturku, abych do ní mohl konečně proniknout. Prudkost mého pohybu nedokázala překonat odpor vody, tedy opět jsme se dotkli velmi jemně a něžně. Pomalu jsem do ní pronikl. Bylo to nádherné, teplé a pulzující. Zpomalil jsem, voda mezi námi mohla odtéct, a my se k sobě tiskli a tiskli a tiskli. Své pohyby jsem podřídil vlnám a doteky našich těl byly tak hladivé, že mohly připomínat tanec. Shodné lehkosti, něžnosti a jemnosti milováni nelze v posteli dosáhnut. Mořská voda zintenzivňovala mé smyslové vjemy. Každý průnik působil pocit, že je hlubší, každý polibek, že je intenzivnější a každé objetí bylo ještě více pohlcující. Milování v tomto prostředí bylo naprostým fyzickým, a zároveň i duševním splynutím. Cítil jsem spojení nejen s Majkou, ale i s celou přírodou a nekonečností okolního Atlantiku. V tu chvíli to na mě přišlo. Chtěl jsem být hotový spolu s Majkou, ale jak mě ta chvíle pohltila, nevěděl jsem, jestli je také blízko orgasmu. Proto mě překvapilo prudké stažení její vaginy a málem jsem se nechal vytlačit. Prudce jsem se na ní přitlačil a ona mě velmi pevně obejmula stehny a celá se ke mně přitiskla. Musel jsem ji okamžitě začít líbat a prozkoumat její jazyk. Překvapila mě slza na její tváři. Snažil jsem se ji slíznout.
„Blázínku, jsem tak moc šťastná, až mi z toho tečou slzy a já je nedokážu ovládnout. Co mi to děláš?“
Zvuk vln, větru a šumění vody kolem nás vytvářelo dokonalý hudební doprovod k právě dokončenému milování. Svět se ztrácel a už existoval jen tento okamžik naší přítomnosti. Čas se pro mě stal nepatrným a po tom, co jsem od Majky slyšel, se mi vše zdálo být dokonalé. Slaná voda na rtech mi začala chutnat sladce, protože byla promíchána s našimi polibky. Nejsem myslím úplným poetou, ale tato chvíle byla poezií v její čiré fyzické podobě.
„Buď ještě ve mně, já se teď cítím tak moc živá, tak spojená s oceánem i přírodou… Potřebuji tě k udržení toho nádherného pocitu, chci tenhle pocit pořádně vychutnat a chci i tebe cítit co možná nejdéle…“
Co se to zase děje? To sdílíme i tuto, pro mě naprosto nečekanou chvíli vnímání naprostého splynutí s přírodou a oceánem? Tohle se přece normálně nemůže stát…
„Kdo jsi? Nějaký zcela zapomenutý bůh? Co mi to děláš? Co to je za pocity?“, začala mi šeptat Majka do ucha.
„Já nevím, já to také cítil a vůbec nerozumím tomu, co jsme teď spolu prožili. Já myslel, že to mám jen já. Nevěděl jsem, že sdílíme úplně všechno.“
Vyklouzla ze mě, vzal jsem ji do náruče, a odnesl si ji na břeh. Tam jsem si lehl na bodyboard, Majka vedle mě. Drželi jsme se za ruce, a já? Usnul...