Podprostor

Když klečí na podlaze, její obojek přiléhavě stažený kolem krku a vodítko volně spočívající v mé ruce.
Ocasní zátka se pohupuje, jak dychtivě čeká na mou pozornost.
,,Taková hodná fena, vždy tak potřebná potěšit,” jemně zaškubal za vodítko, pobídl ji přiblížit se a sledoval, jak se ke mně plazí po všech čtyřech.
Záda prohnutá, prsa dokonale vystavená a prosebnýma očima.
,,Jen pojď, čubičko. Ukaž mi, jak dokážeš být užitečná.” nechal jsem své prsty přejet po její měkké kůži, sadisticky ji přidával další maličké značky po zadečku a znovu lehce obkresloval neviditelné vzory konečky prstů po horkém těle, když se pod přívalem všech vjemů chvěla.
Její hlasité sténání vystřídané tichým kňouráním prozrazuje, jak moc mně potřebuje.
,,Tak poslušná, vždy připravena pro svého Pána.” silou tlačí její hruď dolů k podlaze a nechává ji být užitečnou, ugrintanou fenou u Pánových nohou.
Kňourání je stále náruživější, když zhluboka saje a olizuje s hlavu přitisklou k zemi.

Nabízíš mi své hrdlo, maličká?
Stejně je jen mé, vždy po ruce.
Ale já tak miluji, když se snažíš dráždivě vyprovokovat moje činy.
Nech mně se na Tebe podívat.
Brzy naplním tu krasnou, teplou díru v tvém krku, čubičko.
Brzy označím každy centimetr toho krásného těla a nenechám nikoho na pochybách, komu patříš.
Tak vstávej a pojď..

Než se bíč vůbec dotkne její kůže, dám si na čas a umístím si ji tak akorát..
Pevně ji svazuji zápěstí provazem a připevňuju ke stropnímu trámu, čím ji přinutím stát skoro na špičkách, když prohýbá své zranitelné záda. Vlasy obtočené provazy skrze karabinu obojku udrží její hlavu zvednutou, což zajišťuje, že nemůže odvrátit pohled od svého odrazu v zrcadle na druhé straně místnosti.
Je přesně tak akorát, aby mohla sledovat každý okamžik svého odevzdání.
Pokynul jsem jí dát nohy od sebe, abych zajistil, že neunikne žádnému kousnutí biče.
A ona to vydrží, naplňuje ji ten pocit poslušnosti a podřízenosti, když odevzdává svůj strach do mých rukou.
Každá štiplavá rána, kterou dám, je pomalá, rozvážná a dokonale zacílená.
Způsob, jakým její tělo trhá při každém úderu, mně jen žene dál, když ji označuji za svou a sleduji, jak ji na kůži kvetou živé červené šrámy.
Napětí, kontrola, to vše se spojuje v krásném tanci síly a podřízenosti, který nenechá nikoho na pochybách, kdo je jejím Pánem. A když se dostane do stavu mysli, kdy je na toto spojení vědomně připojená a její tělo reaguje vteřiny před tím, než-li můj bič vůbec dopadne na její tělo?
V těch okamžicích nedokáže přestat, nedokáže se nabažit toho vědění, že je vlastněna.
A tak ji musím v určitou chvíli ublížit a přestat.
Jsi moje..
A nikdy nedovolím, aby toho na tebe bylo moc, má malá ufňukaná fenečko.