Soukromé koleje VI

Následující den bylo klasické pondělí. Hodně přednášek, hodně seminářů. Petr se vrátil na kolej až po páté hodině. Lehl na postel a odpočíval po náročném dni prohlížením sociálních sítí. Mohlo být něco před šestou večer, když se mu na displeji objevila zpráva od ředitelky. ,,Přijď do ředitelny, hned!“ Petr si pomyslel, že to zní trochu výhružně, možná až naštvaně. Ale utěšoval se, že možná je jeho paní jen nedočkavá. Ať tak či tak, sebral se a po bočním schodišti, které včera objevil, se vydal do 4. patra. Cestou nepotkal živou duši, přesto šel radši rychle, aby snížil šanci, že někoho potká. Hlavně na Julču by nechtěl narazit, ale ta bydlela ve druhém patře, takže šance byla už tak mizivá. Došel ke dveřím ředitelny, srdce se mu rozbušilo vzrušením, že to snad muselo být slyšet přes celou chodbu. Zaklepal. „Vstupte,“ ozvalo se.

Petr vešel dovnitř a ihned věděl, že něco není v pořádku. Ředitelka stála před svým stolem, oblečená do slušivého béžového kostýmku se sukní sahající malinko nad kolena. Tvářila se vyloženě naštvaně. Petr v té chvíli ještě netušil proč, ale bylo mu jasné, že dobré to rozhodně není. „Svlékni se a oblečení si slož támhle do skříně!„ poručila mu jen co vešel. Petr poslechl a v rychlosti ze sebe dostal všechno co měl oblečené. Uložil věci do skříně a otočil se zpět k ředitelce. „Pojď ke mně a kleknout!” přikázala Petrovi. I v tónu jejího hlasu bylo znát, že je řádně naštvaná. Petr rychlým krokem přišel k ní a klekl si. Podíval se na ředitelku, když v tom dostal v rychlém sledu 3 silné facky. „Honit si nade mnou budeš, jen když já řeknu, rozuměls!”. Tak o tohle tu šlo. Nelíbilo se jí, že se včera večer bez dovolení udělal nad fotkou, kterou mu ještě ten den odpoledne poslala. Než se vůbec stihl nadechnout k odpovědi, přistály mu další tři facky z druhé strany. „Ano paní, velmi se vám omlouvám, chtěl jsem vám udělat radost, už se to víckrát nestane,” vyhrkl ze sebe Petr. Tváře ho pálily a on doufal, že další facky už nedostane. „To doufám, že se to nebude opakovat. Teď mazej na kříž, dostaneš trest. Dneska si tu svou neposlušnost pěkně vylížeš!” Petr se vydal ke kříži, ze strachu dalšího trestu šel radši po čtyřech. „Hele jak je najdou pejsek poslušný,” smála se ředitelka. Když ho uvázala do kříže, chvíli se na něj jen dívala. Pak ho lehce poplácala po tváři. Petr sebou instinktivně cuknul, což ředitelce vyvolalo pobavený úsměv na tváři.

Co následovalo Petra lehce vyvedlo z míry, protože od naštvané ředitelky takové chování opravdu nečekal. Začala ho vášnivě líbat, rukou mu přitom mnula tvrdnoucí penis. Když mu ho začala pomalu honit, připadal si jak v nějakém zvláštním snu. Vystřízlivění ale přišlo záhy. Odtáhla se od něj a odkudsi vytáhla latexový kroužek se zvláštně vypadajícím podvěskem. Začala ho pomalu nasazovat na Petrův penis. Ten pochopil, že jde o kroužek na penis, už o nich četl na internetu. Pořád ale nechápal, proč mu ho nasazuje. I to zjistil záhy. Ředitelka od něj poodstoupila, usmála se na něj a vytáhla z kapsy sukně malé plastové cosi. Ovladač. Zmáčkla tlačítko a kroužek začal vibrovat.

Byl to zvláštní pocit, který do té doby ještě nezažil. Vibrace projížděly celým jeho penisem a i když se jejich intenzita nijak neměnila, byly stále příjemnější. Netrvalo dlouho a Petr zhluboka a nahlas oddechoval, s tím jak se víc a víc blížil výstřiku. V ten moment ředitelka vibrace vypnula a užívala si pohled na Petra, který lehce vyčerpán vydýchával tento intenzivní zážitek. Pak k němu přišla, pohladila ho po tváři a pošeptala mu „Za chvíli mi sem míří návštěva. Já tě tady nechám, schovaného za tapiserií. A budu si hrát s tímhle tlačítkem. Jestli moje návštěva pozná, že jsi tady schovaný, tak tě návštěvě ukážu.” Pak na něj mrkla a spustila tapiserii.

Petr se náhle ocitl v téměř absolutní tmě. Přivázaný ke kříži, nahý a se stojícím pérem. Nevěděl kdo má přijít, ale opravdu nechtěl, aby ho takhle viděl někdo jiný, než ředitelka. Vydržet nevydávat žádné zvuky bude ale těžké. Ty vibrace byly tak příjemné. Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na dveře. „Dále!” vyzvala ředitelka příchozího ke vstupu. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila osoba, kterou Petr nemohl vidět. Kdo to asi je, pomyslel si. „Dobrý den paní ředitelko,” pozdravila. Ten hlas Petr znal. To je Julča, zděsil se. To mu snad dělá ředitelka schválně. Ona snad ví, že se mu líbí? Ale jak by mohla?

Z úvah ho vytrhla první vibrace, která zapulzovala jeho penisem. Ředitelka se s Julčou o čemsi bavila, ale to Petr nevnímal. Veškerou svou pozornost věnoval tomu, aby se nehýbal, nedělal žádné zvuky. Péro mu pulzovalo pod náporem slastného vibrování kroužku. Měl zavřené oči, zuby se kousal do rtu ve snaze ze sebe nevydat ani hlásku. Cítil, jak se blíží vrcholu a už se bál, že to nezvládne a udělá se, když vibrace ustaly. Petr se snažil potichu vydýchat, ale moc to nešlo. Kroužek pořád pevně objímal jeho penis, který se mu zdál stále tvrdší. Cítil, jak se mu na něm objevují první kapičky. Přesto mu tato krátká pauza umožnila, aby se alespoň na chvíli zaposlouchal do rozhovoru, který paní ředitelka a Julča spolu vedly. Řešily něco o plánu úklidu. Petra by bývaly zajímaly i podrobnosti, jenže na to už čas neměl. Vibrace začaly nanovo.

Byly úplně stejné jako předtím, ale Petr byl vzrušený už z minulého kola. Kroužek sám o sobě navíc znemožňoval, aby vzrušení alespoň maličko opadlo. Petra vibrace překvapily, úlekem nahlas vydechl, ale rychle si uvědomil, co se děje a pusu znovu zavřel. Opět se kousal do rtu, ale přestávalo to pomáhat. V poslední snaze být potichu zaťal všechny svaly v těle. Pak vibrace znovu ustaly. Petr slyšel bouchnutí dveří. Že by to zvládl? Za nedlouho už opět hleděl do tváře ředitelce, která vyrolovala tapiserii zpátky nahoru.

Přišla těsně k němu, pohladila ho po hrudi a ušklíbla se na něj. „Tak první trest si zvládl. Ale mám pocit, že v jednu chvíli si měl namále. Uvidíme, co ten další. Ale neboj, tenhle už si zažil.” Že by zase facky, uvažoval Petr. V tom opět ucítil vibrace kroužku. Tentokrát ale byly intenzivnější. Petr cítil, že na něj okamžitě přichází výstřik. Tohle nemohl vydržet, ne potom, co ho nadvakrát přivedla téměř k vrcholu, když tu byla Julča. Ředitelka ho k tomu začala lehce honit. Petr už myslel, že se udělá, začal nahlas vzdychat a pak. Vše přestalo. Vibrace i ruka paní ředitelky. Petr cítil, jak vytekl. Pocit úlevy se mísil s pocitem neuspokojení. Ztrápený výraz na Petrově obličeji ředitelku pobavil a potěšil. „Tak se mi líbíš, doufám, že jsi s trestem spokojený,” koukala se na Petra škodolibým pohledem. „Ano paní, děkuji za něj.”

Ředitelka sundala Petrovi kroužek a začala ho odvazovat od kříže. Penis mu téměř okamžitě začal klesat. „Vidíš jak umíš hezky poděkovat. Teď pojď za můj stůl”. Petr se po čtyřech vydal, kam mu paní přikázala. Ta už tam na něj čekala, sedíc na své židli. „Teď přijde poslední trestík. Udělal se když jsi neměl a já co? Já nic... Ale nemysli si, že to budeš mít tak jednoduché jako při našem prvním setkání.” Sáhla do šuplíku a vytáhla z něj černé dildo s jakýmsi popruhem. Než si ho Petr stihl pořádně prohlédnout, strčila mu jeho druhý konec do pusy jako roubík a popruh připevnila k hlavě. Petrovi rázem z pusy trčelo černé umělé péro a pusu měl plnou latexového roubíku.

Ředitelka si před ním sundala sukni a roztáhla nohy. Zase byla na ostro. „Teď mě tím dildem pěkně osuškáš, rozumíš. A ne že si na něj u toho budeš sahat” zasmála se ředitelka. Petr se přisunul blíž mezi její nohy a opatrně nasměroval dildo do její vlhké kundičky. Ředitelka mu s tím ochotně pomohla. Pak už začal přiřážet. Pomalu nabíral tempo, zajížděl dildem hlouběji a hlouběji. Ředitelka začala tiše vzdychat. Petr byl z celé situace extrémně nadržený. Penis měl už zase v pozoru, ale honit si ho nesměl. Před očima neměl nic jiného než krásnou, dokonale vyholenou pičku paní ředitelky, neslyšel nic jiného než její božské vzdychání. Cítil její nadrženou vůní. Chtěl by si ho honit, chtěl by jí lízat. Nic z toho ale nemohl. Ve snaze se alespoň dotknout poštěváčku špičkou nosu se snažil přiřážet silněji a silněji. Nikdy se ale nedostal dost blízko.

Vyšší intenzita přírazů se ale líbila ředitelce. Ta začala vzdychat ještě mnohem hlasitěji. Pak si rukou začala dráždit poštěváček. Petr byl z celého výjevu, který se odehrával doslova před jeho očima, úplně vyřízený. Neúnavně ale dál přirážel hlavou do lůna jeho paní. Když její vzdychání ustalo, Petr věděl, že se blíží vrcholu. Nohy se jí začaly třást a pak se s krásným, hlasitým „aaaach” udělala přímo před Petrovým obličejem.

Když se ředitelka vzpamatovala z prožitého orgasmu, přikázala Petrovi ať se oblékne. Stále ještě nadržený Petr poslechl, byť nacpat stojící péro do boxerek bylo těžší, než by jeden myslel. Pak k němu přišla a aby ho ještě více potrápila, chytila ho pevně v rozkroku. „Doufám, že už teď nebudeš dělat, co nemáš. Nerada bych tě trestala znovu. Teď padej k sobě, víš co máš dělat. Ale dneska to tak jednoduché mít nebudeš. Uděláš se až v 10 večer. A kdybych ti něco psala, okamžitě mi odpovíš. Teď běž.” Na rozloučenou mu ještě dala rychlou pusu. „Ano paní, jak si přejete, děkuji” odpověděl jí Petr a vyběhl z ředitelny ven.

Cestou se podíval kolik je hodin. 18:30. Takže ho čeká ještě 3 a půl hodiny bez stříkání. To snad nějak vydrží. Přišel na pokoj a chtěl se něčím zabavit, aby nemyslel na to, jak moc se chce udělat. Rozhodl se, že se bude dívat na nějaký film. Přesně v 7 hodin ho od sledování ale přerušila zpráva od ředitelky. Žádný text, jen fotka. Ředitelka, v kalhotkách a bez podprsenky si mačká svoje kozičky. Snaha nemyslet na nadrženost byla ta tam. Petrovi zase začínal stoupat, ale udělat se ještě nesměl. Do desíti ještě dlouho, to bude v pohodě, pomyslel si Petr. To ještě nevěděl, jak moc se spletl. V půl osmé přišla další fotka. Nahá ředitelka s roztaženými nohami si to dělá rukou. Další taková fotka přišla každou půl hodinu. Ředitelka v rudém poloprůhledném prádle kouří dildo. Nahá ředitelka ze zadu ukazuje svůj nádherný zadeček. Ředitelka jak si nahá sedá na kameru. Ředitelka s kozičkami, které jakoby vypadávají z černé krajkované halenky. Nahá ředitelka s rukou v klíně vyfocená při orgasmu.

Petr na každou z nich odpověděl slušným poděkováním. Fotky ale splnily svůj účel. Od té doby, co se vrátil k sobě na pokoj, byl jen a pouze nadržený. Péro mu stálo celou dobu, a když už začínalo měknout, přišla další fotka, která mu ho opět postavila. Z toho vzrušení už byl úplně zoufalý. Chtěl se jen udělat, ale nemohl. Hypnotizoval pohledem hodiny, počítal každou vteřinu do desáté. Když odbila desátá, ležel už nahý v posteli. S pohledem na poslední fotku, kterou mu ředitelka poslala, si ho začal honit. Stačilo pár pohybů a už stříkal. Petr spěšně odeslal fotku výstřiku ředitelce. Kýženou úlevu kazilo jen to, že po tak dlouhém čekání s tvrdým pérem se orgasmus neobešel bez trošky bolesti. „Doufám, že ti dnešní lekce poslušnosti stačila, nad mými fotkami honíš jen když já řeknu,” přišla ředitelky odpověď. Petr odpověděl, že ano, a vydal se do sprch, aby se umyl. Tohle potrestání se ředitelce opravdu povedlo.