Klářino vyprávění

Návrh

Byl letní večer, těsně po západu slunce. Klára seděla na terase s nohama položenýma na židli a skleničku vína v ruce. Měla na sobě lehké šaty bez ramínek, které decentně odhalovaly její opálenou kůži. Naproti ní seděl Pavel, také se sklenkou v ruce, a díval se na ni. I po patnácti letech manželství si stále dokázali užít společnou chvíli ticha a blízkosti.
„Víš,“ začal Pavel pomalu, „občas přemýšlím, jaké by to bylo… vidět tě s někým jiným.“
Klára zvedla oči od sklenky. „Zase tohle? Tohle už jsme přece řešili několikrát,“ pousmála se. Nepůsobila pobouřeně, spíš pobaveně.
„Jo, zase tohle,“ přikývl. „Ne protože by mi něco chybělo. Ale představa, že tě někdo jiný vidí tak, jak tě vidím já. Že tě chce. A ty si to užíváš. To mě prostě vzrušuje.“
Na chvíli bylo ticho. Klára zakroužila vínem ve sklence. „Vždyť jsem ti říkala, že nikoho jiného nechci.“
Chvíli mlčela, pak ale dodala: „Ale když už o tom zase mluvíš… kdybych nebyla zadaná, asi bych si něco začala se Zdeňkem.“
Pavel zvedl obočí. „Zdeňkem?“
„Klient,“ přikývla. „Byl nedávno u mě na schůzce. Dělal dvojsmyslné narážky, ale kultivovaně. A oči ze mě nespustil.“
„A šla bys do toho?“ zeptal se.
Klára se zasmála. „Kdybych nebyla s tebou? Asi jo.“
Pavel ji chvíli mlčky pozoroval. „A co kdybys mu naznačila, že máš zájem? Že by třeba byla příležitost? Jestli ho chceš.“
Klára pokrčila rameny. „Nevím… možná.“

Večeře

O pár týdnů později čekala Klára Pavla doma v kuchyni s lehkým úsměvem.
„Dnes mi volal Zdeněk, můj klient“ prohodila. „Mluvila jsem s ním o… tom tvém, tedy našem návrhu. Rád by se s námi sešel.“
Pavlem projela vlna nervozity a očekávání. „Vážně?“
„Jo, jo. Domluvili jsme se na večeři. Ve čtvrtek.“
Ve čtvrtek večer si Klára oblékla své oblíbené květované šaty ke kolenům, zvýraznila oči a rty obtáhla rudou rtěnkou. Pavel si nemohl nevšimnout, jak moc jí to sluší. Připadala mu jako žena na prvním rande.
V restauraci už na ně čekal Zdeněk. Pavel čekal někoho mezi čtyřiceti a padesáti – místo toho seděl u stolu muž maximálně pětatřicetiletý, upravený, s klidným a sebevědomým výrazem. Během večeře, u vína, se atmosféra uvolnila. Klára se na Zdeňka občas usmívala a Zdeněk ji téměř nepřestával sledovat.
Po hlavním chodu přišla řeč na důvod jejich setkání. Zdeněk byl otevřený, ale přiznal, že by byl nervózní, kdyby měl být Pavel přímo u toho. Něco takového nikdy nezažil a měl by z toho obavy.
„Rozumím,“ řekl Pavel klidně. „Necháme to na vás dvou. Jen chci vědět, že je to pro tebe takto v pořádku, Kláro.“
„Pokud ti bude stačit, že ti to pak budu vyprávět,“ odpověděla, „tak ano. Můžeme to tak udělat.“

Vyprávění

O pár dní později spolu seděli na gauči. Večer, venku bylo ticho, v místnosti tlumené světlo.
„Jak ses dnes měla?“ zeptal se Pavel tiše, jako by se ptal jen ze zvyku.
Klára se pousmála. „Pamatuješ, jak jsi mi ráno říkal, že mi ty proužkované šaty moc sluší? Zdeněk mi to řekl taky. A v ten moment jsem si řekla: proč ne dnes? Po obědě jsme šli k němu.“
Odmlčela se. Pavel mlčel. Čekal.
Klára se k němu naklonila a pohladila ho po stehně. „Chceš slyšet, co se dělo?“
„Povídej,“ zašeptal Pavel.
„Doma mi nalil víno. Bylo to zvláštní, vzrušující. Od chvíle, kdy jsem se pro to rozhodla, jsem byla úplně vlhká. On byl trochu nervózní. Povídali jsme si asi dvacet minut, než jsem mu navrhla, ať mi sundá šaty.“
Pavel zatajil dech. Klára pokračovala:
„Rozepnul mi zip a pak i podprsenku – tu novou, modrou. Třásly se mu ruce, ale zvládl to. Hladil mě po zádech, po zadečku, po stehnech. Kalhotky si netroufl sundat, tak jsem to vzala do rukou já. Svlékla jsem ho. Byl úplně vyholený. Docela mě to pobavilo – ale díky tomu vypadal větší. Když jsem se ho začala dotýkat, hned zareagoval a okamžitě ztvrdnul. To mě vzrušilo – že jsem ho tak snadno rozdráždila“
Položila ruku Pavlovi na stehno.
„Pak jsem si klekla a ochutnala ho - jen na chvilku rty objala žalud. Jemu se to líbilo, mně to nijak zvlášť nebralo. Už jsem ho chtěla, byla zvědavá. Sáhla jsem si do kalhotek – byla jsem připravená. Navrhla jsem, ať jdeme do ložnice.“
Pavel měl sucho v ústech. Klára si sedla blíž a pokračovala tiše:
„V ložnici mi sundal kalhotky, začal mě líbat na břiše a pokračoval níž. Nechala jsem ho, i když víš, že to není moje nejoblíbenější. Už jsem ho chtěla mít v sobě. Zeptala jsem se, jestli má kondom.“
„A měl?“ Pavel zpozorněl.
„Neměl. Já taky ne. Ale měla bych to za dva dny dostat, tak jsem mu řekla, ať si dá pozor. Lehla jsem si a nechala to na něm. Nejdřív to bylo trochu divné i když uznávám, byl celkem šikovný. Za moment jsem se uvolnila a užívala si to.“
Na chvíli se odmlčela. „Pak jsem mu řekla, že chci, aby si mě vzal zezadu. Víš, že tuhle polohu miluju. A jemu se to taky líbilo.“
„A pak?“ Pavel téměř šeptal.
„Cítila jsem, že se mi to blíží, také jemu se začal zrychlovat dech. Moc se snažil vydržet. I když jsem věděla, že každou chvíli musí stříkat, nechtěla jsem si to nechat vzít a pobízela ho ať mi to udělá. Byli jsme skoro současně - jakmile jsem se udělala, vystříkal se mi na záda. I tohle zvládl.“
Pavel zůstal tiše. Klára ho pohladila po tváři.
„Pak jsem se osprchovala, oblékla… a jela za tebou.“