Večer ve čtyřech (I. část)

Jsme s Klárou manželé už přes patnáct let. Máme desetiletého syna, spokojený domov, ale taky zaběhnutý rytmus, který se málokdy naruší. Možná i proto jsme se na poslední chvíli rozhodli — jen my dva, bez syna — na čtyři dny někam vypadnout. K moři.
Nejvýhodnější letenky byly do Španělska, takže jsme neváhali. Po příletu jsme se ubytovali v pěkném hotelu kousek od pláže. Odpoledne jsme se šli projít v písku po pláži, smáli se a drželi za ruce jako za mlada.
Večer jsme zamířili do jedné z restaurací přímo u moře. Sedli jsme si ke stolu, objednali víno, olivy a pozorovali západ slunce, když si Klára všimla, že u vedlejšího stolu sedí další Češi.
„Hele… támhle ta holka… to je Lucie. Lucie Kroupová. Moje spolužačka ze střední!“ řekla překvapeně.
„Fakt?“ pousmál jsem se. „Chceš ji pozdravit?“
Klára přikývla a za chvíli se už objímala s usměvavou brunetkou. Vedle Lucie seděl muž — vyšší s ostřeji řezanými rysy. Lucie nás představila.
„Tohle je Jiří, můj manžel. Máme tu na léto apartmán, tady kousek,“ usmála se.
Jiří se na nás podíval a navrhl: „Přisednete si k nám?“
Souhlasili jsme a přesunuli se ke stolu. Rozhovor plynul nečekaně lehce. Klára si s Jiřím očividně rozuměla — oba byli společenští, vtipní, jako by se znali léta. Já si zase dobře popovídal s Lucií – probírali jsme cestování, děti i kulturu. Víno postupně mizelo a večer ubíhal příjemně.
Při odchodu Jiří navrhl: „Nechcete se ještě stavit u nás? Máme terasu s výhledem na moře, můžeme si tam otevřít ještě jednu láhev.“
S Klárou jsme se na sebe podívali a bez váhání souhlasili.
Apartmán byl hezký, vzdušný, s útulným interiérem. Ale nejvíc nás dostala terasa — pohodlné posezení a výhled na tmavé moře pod hvězdami.
Jiří otevřel víno a diskuse se znovu rozproudila. Přes místní architekturu a kuchyni jsme se postupně dostali až ke vztahům.
„No… víte,“ začal Jiří s úsměvem, když padla zmínka o stereotypech ve vztazích, „my s Lucií občas zajdeme na takové menší swingers akce.“
„Swingers?“ zopakovala Klára s pozvednutým obočím.
Lucie se pousmála. „No… večírky, kde se lidé setkávají o něco blíž.“
Klára se na mě podívala s lehce pobaveným výrazem. „Jako… výměna partnerů?“
Jiří přikývl. „Ne pravidelně. A nejsou to žádné divoké orgie, spíš uvolněné večírky. Je to o hře, zvědavosti, poznávání...“
„A co vás k tomu přivedlo?“ zeptal jsem se.
Lucie odpověděla: „Zvědavost. A taky upřímnost. Hodně spolu mluvíme. O fantaziích, přáních, o hranicích.“
Klára se lehce naklonila dopředu. „A nebylo to divné? Třeba na poprvé?“
„Trochu jo,“ přiznal Jiří. „Spíš nervozita. Ale pak zjistíš, že je to hlavně o důvěře. A vzrušení. Vidět svou partnerku jinýma očima — a s někým jiným — a přesto ji potom obejmout. Je to silné.“
Na chvíli bylo ticho. Ve vzduchu bylo slyšet jen šumění moře.
Klára se usmála. „Zajímavé. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela.“
„Ze začátku jsme jen sledovali,“ doplnila Lucie. „Pozorovali ostatní páry. A i to nás vzrušovalo.“
Klára přikývla. „To musí být… zvláštní. Ale asi vzrušující.“
„Měli byste to někdy zkusit.“ podotkl Jiří s úsměvem.
Pohlédl jsem na Kláru. Neuhýbala pohledem. „Možná… někdy. Někde.“
Jiří se trochu naklonil. „A co takhle teď?“ mrkl, pak se obrátil k Lucii, která se beze slova zvedla, přišla k němu a políbila ho. Pomalu, dlouze, beze studu.
Pak se obrátila ke Kláře a klidně se zeptala: „Mám pokračovat?“
Klára chvíli váhala. Podívala se na mě. A pak tiše řekla:
„Ano.“
Lucie pomalu posadila Jiřího na křeslo, a začala mu rozepínat košili. Dělala to klidně, soustředěně, jako by to byla naprosto přirozená součást večera. Po chvíli pokračovala i k pásku u jeho kalhot, rozepnula ho, trochu stáhla kalhoty a pak si bez jediného slova klekla před něj.
Na chvíli se otočila zpátky k nám. Její hlas byl tichý, ale jasný.
„Budete se jen dívat?“
Klára vedle mě neodpověděla hned. Ale pak se beze slova otočila ke mně, pomalu mi stáhla tričko přes hlavu a položila ho na opěrku pohovky. Její prsty byly klidné, pohled měla soustředěný, téměř odhodlaný.
Cítil jsem, jak se mi zrychluje tep.
Na terase bylo stále teplo, ale najednou jako by se vzduch změnil. Ztišil se, zhoustl. Všechno kolem — moře, víno — jako by jen rámovalo to, co se začalo odehrávat mezi námi čtyřmi.
V Klářiných očích jsem viděl něco, co jsem u ní dlouho neviděl. Směs nervozity, vzrušení a odvahy. A věděl jsem, že se právě děje něco, co nám oběma zůstane v hlavě ještě dlouho.
Lucie sjela dlaní po Jiřího klíně - jen letmo. Pak mu stáhla kalhoty ke kolenům a začala pomalu sundávat i tmavé trenky. V tu chvíli se k nám natočená zády předklonila. Šaty, které měla na sobě, jí vyjely výš a odhalily opálený zadeček, který jen lehce zakrývala černá tanga.
Klára se ani nepohnula, ale cítil jsem, jak se její ruka na mém stehně nepatrně zatřásla a přiblížila rozkroku. Její pohled byl přikovaný k Lucii a Jiřímu, kterého právě Lucie vysvobodila ze zajetí těsných trenek.
Klářiny oči na okamžik zůstaly viset na jeho chloubě, byl hladce oholený, upravený, možná až trochu překvapivě důsledně.
Klára si olízla rty, aniž by si to zřejmě uvědomila.
Lucie se naklonila k Jiřímu a políbila ho na stehna. Pak se znovu otočila k nám.
„Pořád jen sledujete?“ zeptala se s úsměvem, tentokrát už trochu záměrně provokativně.
Klára se na mě otočila. Naše oči se setkaly. Když mě pohladila po hrudi, bylo mi jasné, že další krok nebude jen na Lucii.
Klára se ke mně naklonila a políbila mě. Nejdřív krátce, jemně. Pak znovu, tentokrát déle a s větší vášní. Její rty se přesunuly z mých úst níž — na krk, hruď. Každý polibek byl jako malý výboj.
Zastavila se u mého břicha, zatímco mi prsty pomalu rozepínala kalhoty. Bez zbytečného váhání mi je stáhla, následovaly i trenky. Vzduch na holé kůži byl najednou studenější — ale její doteky všechno přehlušily.
Všiml jsem si, že její pohled neulpívá jen na mně. Klára stále znovu a znovu sklouzávala pohledem ke druhé straně terasy. Ke dvojici naproti. Přesněji k Jiřímu.
Jiří seděl v křesle, naprosto uvolněný. Lucie klečela před ním a její ústa i ruce mu poskytovala smyslné potěšení. Pohrávala si s ním s vášní a lehkostí, chvílemi Jiřího jen zlehka olizoval, jindy zase hravě polykala. Byla šikovná — což bylo vidět i slyšet. Jiřího dech se zrychloval, občas lehce zasténal. I pod Lucčinými kudrnatými vlasy bylo vidět, že je Jiří velkoryse obdařen.
Naštěstí pro mě se i Klára nechala inspirovat. Její rty se vrátily k mému tělu, pomalu, se snažila napodobovat Lucku. Z jejího pohybu i pohledu bylo cítit, že se nejen nechává unášet okamžikem, ale také že v ní pracuje napětí a zvědavost.
Koutkem oka jsem si všiml, že Klára stále pošilhává po Jiřím, hlavně jeho rozkroku. I Jiří si jí všímal — jeho pohledy k ní byly čím dál častější, a když se na sebe oba na chvíli zadívali, bylo jasné, že mezi nimi něco probíhá.
Lucie to postřehla také. Zvedla hlavu, pousmála se a s lehkým úsměvem navrhla:
„Co kdybychom se na chvíli vyměnili? … pokud s tím souhlasíte.“
Podíval jsem se na Kláru. Neuhnula pohledem. Naopak. Usmála se a lehce přikývla.
„Jo… proč ne,“ řekla tiše.
A já jen dodal:
„Jsem pro.“
Obě ženy se zvedly a vyměnily si místa. K mému klínu se přisunula Lucie — štíhlá hnědovláska s modrýma očima a rty zvýrazněnými rudou rtěnkou. Beze slova si klekla, naklonila se a jemně mě objala rty. Nejdřív jen zlehka obepnula špičku žaludu a jemně sála. Postupně ale její pohyby získávaly na hloubce i odvaze — a s každým dalším pohybem jsem cítil, jak se moje sebekontrola tenčí. Byl to zážitek, který mě téměř paralyzoval.
S námahou jsem od ní odtrhl oči a zadíval se na Kláru. Nemusela se do ničeho nutit. Klečela mezi Jiřího koleny a její hlava se rytmicky pohybovala nahoru a dolu. Jiřího tiché vzdechy svědčily o tom, že má tu nejlepší péči.
Po chvíli Klára zvedla hlavu, přisunula se k němu blíž a něco mu tiše pošeptala. Jiří jí odpověděl, ale neslyšel jsem, co říkají. Pak se mírně sesunul z křesla. Klára si vyhrnula bílé letní šaty a obkročmo se posadila na Jiřího - čelem k němu. Jejich hlavy se sklonily k sobě, šeptali si. Pak ho Klára políbila.
Začala se pohybovat. Jemně, pozvolna — boky kroužila dopředu a dozadu v rytmu, který byl zpočátku téměř neznatelný, ale neuvěřitelně smyslný. Její šaty se při tom neustále sunuly výš, až jsem měl nerušený výhled na její zadeček.
Pak jsem si všiml – pod šaty neměla kalhotky.
Naskytl se mi pohled na Klářin nahý zadeček, i pipinku která se smyslně třela o Jiřího chloubu. Její závojíčky přitisklé k Jiřímu klouzavě projížděly celý nástroj, od kořene až po špičku. Jeho úd reagoval na každý její pohyb s očividnou touhou.
Klára pohybovala boky vpřed a vzad, pomalu a s citem. Její stehna se dotýkala Jiřího stehen, jejich těla k sobě dokonale přiléhala. V jednu chvíli prudce vydechla, připomínalo to tlumený výkřik. Ten zvuk mě vytrhl z koncentrace. Když jsem se znovu podíval, Jiří už byl celý v ní.
Klára na chvíli znehybněla, opřela se čelem o jeho rameno a něco mu zašeptala. Pak se narovnala a začala se v bocích pohybovat znovu, tentokrát s větší jistotou a vášní. Oba zrychlovali dech, jejich vzdechy se střídaly v rytmu, který postupně nabíral na obrátkách. Po chvilce se Klára opřela dlaněmi o Jiřího hruď a začla zvolna nadsedávat, což mi odhalilo vzrušují pohled na Klářinu štěrbinku v pravidelném rytmu polykající ztopořený úd. Na její tváři bylo vidět, jak moc se snaží být tiše — ale tělo ji zrazovalo, hlasité povzdechy se jí draly z úst.
Klára se znovu naklonila k Jiřímu a něco mu pověděla. Po chvíli se zvedla, klekla si na křeslo, lokty se opřela o opěradlo. Její záda se elegantně prohnula, boky vyzývavě vystavila směrem k němu. Jiří k ní beze slov přistoupil, nadzvedl šaty, vstoupil do ní, chytil ji za boky a začal přirážet — nejdřív pomalu, něžně, pak s čím dál větší intenzitou.
Klára se snažila být potichu, její sténání byly tlumené, ale pravdivé. Rytmus se zrychloval, jejich těla se pohybovala v dokonalém souladu. Pohled na ni — na roztřesené nohy, pohybující se boky a ten výraz — naprosto ztracený v rozkoši, mě vzrušil tak, že jsem na chvíli přestal vnímat cokoli jiného.
Jiří najednou ztuhl a zašeptal: „Už budu.“
Klára jen zalapala po dechu a mezi vzdechy odpověděla: „Ne, ne, ještě... pokračuj!… udělej mi to, prosím!“
„Já už opravdu …“ chtěl ještě pohotově zareagovat Jiří.
„Pokračuj!!! Nevyndávej ho … vystříkej mě klidně“ razantně ho přerušila zadýchaná a náruživá Klára. Vzápětí několikrát energicky přirazila svůj zadek k Jiřího klínu.
Jirkův výraz se po chvíli změnil, ale jeho pohyby neustávaly. Klára ještě párkrát tlumeně vykřikla, pak pomalu padla na opěradlo a zůstala tak — jen tiše oddechovala a chvěla se.
Když Jiří poodstoupil, bylo vidět jak moc je Klářina štěrbinka i tmavé chloupky nad ní upatlaná od bílé, lepkavé tekutiny. Vyčerpaní Klára si všimla mého pohledu na její klín, jen se usmála a mezi stehny sevřela chomáč papírových kapesníčků.
Pohled na Kláru s jiným mužem mě neskutečně vzrušil. Tak silný zážitek nás zcela pohltil.