Večer ve čtyřech (II. část)

Klára se uvolněně posadila zpět do křesla. Její dech se pomalu zklidňoval, na rtech jí ještě dozníval stín úsměvu. Po chvíli se z kuchyně vrátil i Jiří — v ruce sklenice vody a měkký ručník, který jí mlčky podal. Klára se do něj zabalila.
Lucie seděla trochu zasněná. Očima sledovala Kláru a Jiřího — s tichým zaujetím, které prozrazovalo víc, než by bylo možné říci. Nezdála se zaskočená, byla klidná. Jako by byla svědkem něčeho, co očekávala. Co ji zároveň i fascinovalo.
Po chvilce se Lucčina pozornost vrátila ke mně. Naklonila se, pohladila mě po stehně a s úsměvem zašeptala:
„Co my?.“
Znovu se mi začala věnovat. Její rty a ruce si se mnou pohrávaly jemně, ale s jistotou. Vnímal jsem každý dotek, každé pohlazení… bylo to nádherné, ale chtěl jsem, aby i ona cítila totéž.
„Můžu ti sundat šaty?“ zeptal jsem se tiše.
Lucie se usmála, narovnala záda a beze slova zvedla ruce. Pomalu jsem jí přetáhl krátké letní šaty přes hlavu. Zůstala přede mnou jen v titěrných kalhotkách.
Lucie si všímala, jak ji sleduji — s rostoucí touhou i obdivem. Pomalu se položila na gauč, zvedla natažené nohy a ladným pohybem si sundala kalhotky. Její opálené tělo bylo zvýrazněné kontrastem světlých, téměř bílých, linií od plavek, …, dlouhé nohy, ploché břicho, drobná prsa i když větší než má Klára a jen úzký proužek světlých chloupků nad štěrbinkou, tak ležela přede mnou.
Na chvíli se protáhla, pak se natočila směrem ke mně a mírně rozevřela stehna. Její gesto nebylo výzvou, spíš tichým pozváním.
Sklonil jsem se k ní, políbil ji na bříško, a pak znovu blíž klínu — pomalu, opatrně, s respektem i napětím. Když jsem se jazykem dotkl jejích nejcitlivějších míst, jemně se zachvěla a přisunula blíž ke mně.
Minuty jsem se věnoval Lucčinu klínu, jazykem dráždil klitoris a okolí. Lucie se občas celá propal, chytla mě za ruku, tiše sténala a lehce se chvěla pod mými doteky a polibky.
Pak se nadzvedla na loktech, pousmála se a řekla:
„Tak už pojď...“
Dlouho jsem se nerozmýšlel. Odsunul polštáře na gauči a přilehl k ní. Naše milování bylo něžné, klidné, ale plné napětí, které se za celý večer nahromadilo. Lucie mě objala stehny a ruce mi položila na ramena. Její paže určovaly rytmus — jemný, přesto naléhavý.
Vnímal jsem její vůni — směs květinového parfému a opalovacího krému. Její tlumené vzdechy i hluboký dech… to vše se spojilo v dokonalý soulad.
Na chvíli jsem se narovnal, Lucie mi položila nohy na ramena, pevně je přitiskla k sobě, byla najednou mnohem užší a naše spojení intenzivnější.
Najednou Lucie dýchá mělce a rychleji, její pohled byl soustředěný, možná až nepřítomný. Cítím, jak se její štěrbinka několikrát stáhla, nehty mi zralá do kůže. Je těžké něco takového vydržet. Když se náš pohled střetly, poznala, že to na mě přichází. Naklonila se k mému uchu a zašeptala:
„Může kam chceš.“
Už jsem nedokázal pokračovat, na okamžik jsem z ní vyklouzl, několik kapek dopadlo na její bříško a klín — ale hned jsem se do ní vrátil, do její vlhké teplé štěrbinky. Lucie mě ještě chvíli držela v objetí, pak mě políbila.
Zvedl jsem se a podíval směrem ke křeslu naproti. Nahá Klára seděla na Jirkově klíně — přesněji řečeno, energicky na něm skákala. Její tmavé vlasy jí divoce poletovaly kolem ramen, když dosedávala, zadeček jí hlasitě tleskal o jeho stehna.
Vzájemně se upřeně sledovali. Jiří ji jednou rukou laskal prsa, druhou přejížděl po zádech, jako by chtěl vnímat každý její pohyb. Dýchali rychle, hluboce, intenzivně. Ani nemuseli mluvit — jejich pohledy si rozuměly.
A pak, jako by Klárou projela vlna vzrušení, zastavila se, pevně sevřela Jirkovy paže a vykřikla tak hlasitě, že ji museli slyšet všichni sousedé. O chvíli později to nevydržel ani Jiří — také vyjekl, o poznání tišeji.
Klára ještě párkrát lehce nadsedla a zůstala nehybně sedět. Hlavu si opřela o Jiřího rameno, tiše oddychovala, uvolněná, spokojená.
Byl to večer, na který nikdo z nás nezapomene.
Když jsme s Klárou odešli do koupelny, měl jsem pocit, že už nemůže být víc — že její tělo touží jen po odpočinku. Ale jakmile se za námi zavřely dveře a voda začala šumět ve sprchovém koutu, pohlédla na mě zvláštním, vyzývavým pohledem a já pochopil, že noc stále ještě není u konce.