Sicílie část 3 den druhý – Odevzdání

Ráno na Sicílii mělo v sobě něco magického. Slunce se pomalu šplhalo nad horizont a vlažné světlo zalévalo dům mojí babičky. Seděl jsem na terase, jen v rozepnuté košili, bosé nohy položené na teplých kachlích. Káva chladla v hrnku, ale já jí nevnímal.

V hlavě jsem měl jen jednu věc — včerejší noc. Její tělo. Její pohled. Ta chvíle, kdy se mi poddala, bez odporu, beze slov. A já věděl, že dnes přijde znovu.

A taky přišla.

V 10:02 .Přesně jako včera.

Dveře se tiše otevřely, ani nezaklepala. Vstoupila pomalu, v bílé košili, která na ní splývala jako pára. Průsvitná látka prozrazovala všechno. Tvrdé bradavky, napjaté napětím, křivky boků, které si žádaly dotek. Nic pod tím. A kolem krku černá stuha. Ta samá, kterou jsem jí včera svázal oči.

Zastavila se pár kroků ode mě. Nepromluvila. Jen se mi dívala do očí. V tom pohledu už nebyla nervozita. Nebyla tam nejistota. Jen touha. Odevzdanost. Očekávání.

A pak si klekla.

Beze slova. Beze studu.

Klečela tam v bílém světle, stehna mírně rozevřená a ruce položené na nich. A já cítil, jak se ve mně zvedá vlna touhy, tak silná, že jsem ji měl chuť chytit za vlasy a vzít si ji hned tam na podlaze. Ale ovládl jsem se.

Pomalými kroky jsem k ní přešel. Vzhlédla ke mně, a když jsem jí zajel rukou do vlasů, lehce pootevřela ústa. Nepotřebovala víc slov.

Vzal jsem si ji do jejích úst . Byla horká, vlhká. Kouřila mě pomalu a intenzivně. Každým pohybem jazyka mě vtahovala hlouběji do jejího podřízení. Nešlo jí jen o to mě uspokojit ,ale šlo o to mě uctívat. Být moje. A já jí to dovolil.

Držel jsem ji za zátylek a udával rytmus. Neprotestovala. Neuhnula. Přijímala mě s důvěrou, s vírou, že s ní udělám přesně to, co potřebuje. Když jsem ji zastavil, měla na rtech sliny, v očích vzrušení.

„Na postel,“ řekl jsem tiše. A ona vstala.

Pomalu si stáhla košili. Sklouzla jí po ramenou, přes boky, až na zem. A najednou stála přede mnou úplně nahá. Celá moje. Hebká, hladká, napnutá vzrušením. Dýchala zhluboka, ale ani na vteřinu neuhla pohledem.

Lehla si na postel a natáhla ruce nad hlavu, jako by věděla, co chci. Vzal jsem stuhu z jejího krku a svázal jí zápěstí k rámu postele. Jemně, ale pevně. A ona se ani nepohnula. Jen se zhluboka nadechla.

Roztáhl jsem jí nohy, sklonil se k ní a začal ji líbat na vnitřní straně stehen. Pomalu, ale s jasným cílem. Cítila můj dech. Napětí v ní rostlo s každým dotekem.

A pak jsem se jí dotkl jazykem.

Zasténala. Zády se prohnula, boky se jí zachvěly, ale ruce zůstaly natažené, svázané. Jazykem jsem jí kroužil kolem poštěváčku, střídal tempo, měnil tlak, dráždil ji až na pokraj výbuchu. A pak jsem přestal.

Zvedl jsem se, přitiskl na ni, cítila mou tvrdost mezi stehny. Podívala se na mě, úplně otevřená, odevzdaná.

„Přijímáš mě dobrovolně?“ zašeptal jsem.

„Ano… prosím… vezmi si mě.“

Vnikl jsem do ní v jediném pohybu. Byla připravená. Horká, mokrá, rozevřená.

Začal jsem pomalu, pak tvrději. Rytmicky. Každý příraz do hloubky. Její tělo se napínalo, prsa se jí houpala v rytmu mých pohybů, bradavky ztuhlé, rty pootevřené ve sténání, které se marně snažila tlumit.

Přirážel jsem víc. Hluboko. Držel jsem ji za boky, pak za krk. Přitáhl jsem si ji k sobě, až k jejímu vrcholu. Když se udělala, zakřičela do polštáře, celá se třásla. A já pokračoval, dokud jsem se nevypustil hluboko do ní.

Když jsem jí rozvázal ruce, zůstala ležet. Spokojená. Zadýchaná. Zničená. Dokonale moje.