Sedíme ve velké zasedací místnosti a ani jeden z nás nemá šanci příliš sledovat, co nám na školení říkají. Občas se ztrácím úplně a mám co dělat, abych neusnul. Ostatně, když pohlédnu na Emila nebo Marcela, jsou na tom asi podobně. Když konečně nadešla pauza, můžeme se trochu pohnut a rozebrat, protože ani jeden z nás neví o čem to školení vlastně je. Jak tak všichni tři postáváme na chodbě, moc nemluvíme a svorně popíjíme chladnou minerálku, přistoupí k nám takový statný vousáč ve středním věku a povídá: „Chlapi, vy jste na dvaadvacítce?“ Marcel, co by vedoucí, řekne: „Asi ano, proč se ptáte?“ „No já jen, že bydlím vedle vás a z vašeho pokoje se co chvíli ozývalo velmi intenzivní sténání, jako by u vás byly nějaké lehké děvy,“ řekne ten statný chlap. Marcel mu na rovinu řekne: „Lehké holky u nás nebyly, my si vystačíme sami.“ Vousáč trochu zpozorní a řekne: „Hele, já ten tvůj hlas odněkud znám, jak se jmenuješ?“ Jen Marcel vyřkne své jméno, okamžitě reaguje: „Už vím, my si voláváme.“ Byl totiž z fabriky, kde pravidelně Marcel dojednává nějaké obchody a právě s ním. Slovo dalo slovo a hned z nás byli známí, ne-li kamarádi. Karel, jak se ten statný borec jmenoval, se nám hned začal nabízet: „Chlapi, já k vám večer přijdu okouknout, co tam spolu vyvádíte.“ Troje oči si důkladně prověřují ostrými pohledy Karla a Marcel coby vedoucí řekne: „No nevím, ani se moc neznáme…“ Ale Karel je neodbytný: „Tak se u toho alespoň víc poznáme.“ Pauza pomalu končí a jdeme se dál školit. Karel se od nás vzdálí mezi své kolegy a my máme o čem přemýšlet. Ani jednomu z nás se moc nechce jen tak předvádět, jak si to spolu rozdáváme. Až Marcel začne přemýšlet nahlas: „Je to kus chlapa, nevíte, co od něj můžeme čekat.“ „Třeba nás opravdu bude chtít jenom pozorovat,“ přidám se. A Marcel na to: „Nebo nás všechny tři řádně ojede.“ „Myslíte, že je to takový borec?“ přidá se Emil. Všechno bylo velkou neznámou a pozvat si Karla do našeho pokoje může dopadnout všelijak. Celý den jsme se s Karlem nějak míjeli, ale když školení pro dnešek ukončili, Karel si nás sám našel a povídá: „Chlapi, můžu k vám večer zajít? Už se těším na tu vzrušující podívanou, co mi předvedete.“ Nějak jsme neměli sílu ho odmítnout a jen nenápadně souhlasně přitakáváme.
V pozdním odpoledni si na pokoji dopřáváme intenzivní odpočinek obnášející hlavně spánek. Když hodina poněkud pokročila, všichni tři jsme trochu čerstvější. Věnujeme se důkladné vnější i vnitřní očistě a předpokládáme, že si spolu před spaním trochu užijeme, ale dnes nehodláme nic přehánět. Jsme nazí, vymydlení a nějak nemáme jasno, kdo s kým a jak si chce užít. V tu chvíli se ozve zaťukání na dveře pokoje a Marcel co by vedoucí, se zeptá: „Kdo je?“ A zpoza dveří se ozve: „Tady Karel, tady Karel.“ Marcel ho pustí dovnitř a jen nás spatří, řekne: „Ach tak, vy už jste připravení mi předvádět, jak to spolu děláte, jo?“ My nic neříkáme a všichni tři na něj dychtivě civíme. Nevím jak Marcel a Emil, ale já už si živě začal představovat, jak mě takový statný chlap ojíždí a mou zadnici vůbec nešetří. I Karel si nás důkladně prohlíží a pak vyřkne: „Tam u vás mají všichni chlapi tak krásné prdelky?“ Na to první zareaguje Emil, když povídá: „To nevím, ale mi tři je máme hezky vytrénované…“ „A k čemu?“ na to Karel. „No přece k tomu, abychom si v nich mohli navzájem prohánět svá nadržená péra,“ uvede ho do reality Marcel. „Hm, jste dost dobrá trojka, u nás je takových chlapů ochotných nastavit prdel jinému chlapovi pramálo a těžko se hledají. Co kdybych se k vám přidal a všem protáhl ty vaše krásné prdelky?“ nabízí se Karel. „To si tedy troufáš, máš na to a máš čím?“ popíchne ho Marcel. A Karel ani chvilku neváhá, se svlékáním nemá příliš problém a už nám předvádí své statné, poměrně dost ochlupené tělo. Na první pohled urostlá gorila, přestože není zrovna velký svalovec, oproti jeho masívnímu tělu s pěkně kulatým břichem a statnou zadnicí, vypadáme jako úplní břídilové. A co teprve pohled do jeho rozkroku. Péro i v pokleslém stavu vypadalo jako masívní hadice a pytel s koulemi má Karel přímo výstavní. Dodám si odvahy a zeptám se ho: „Můžu?“ Jsem jak omámený, jen uchopím Karlovo péro, už v něm nádherně tepe a ono tvrdne a tvrdne. I mé umělé péro mi najednou připadalo nějaké malé, a že to žádný drobeček opravdu není. Takové péro jsem naživo ještě neviděl a ten jeho žalud byl přímo k sežrání. Karel je si asi vědom, že z jeho nástroje jde strach a zeptá se: „Tak kdo má odvahu ho mít v sobě?“ Všichni tři mlčíme, ale okusit takové péro ve svém nitru mne víc než láká. Jsem si vědom, že budu protažený chlapem, který je vybavený jako statný býk, ale jdu do toho. Má zadnice už mě příjemně svrbí, a proto nesměle špitnu: „To by se muselo zkusit.“ Emil s Marcelem nic neříkají, upřeně hledí na Karlovo obrovské péro a napjatě čekají, co se bude dít.
„Tak to zkusíme…,“ vyřkne Karel, když přistoupí ke mně a jeho velké ruce mi hned začínají masírovat zadnici. Ani mě nemusí pobízet a už klečím na posteli na čtyřech a oddaně vystrkuji na Karla svou nadrženou zadnici. Na stolku ležel gel, který se záhy ocitl na jeho prstech, a ty hned zamířily do nitra mé zadnice. A rovnou pěkně hluboko. Karel si mě rozdělával hodně drsně, ale moje zadnice to zvládala a dnes byla nějaká hodně poddajná. Však si také Karel pochvaloval: „Hm, ta se otevírá tak lehce, jako by patřila nějaké zkušené děvce.“ Nevím, jestli se mám počítat mezi zkušené děvky, ale po víc než půl roce co je má zadnice pravidelně nepravidelně protahována, je natolik chtivá, že se uvolňuje skoro sama a prostě to musí mít. Karlovy dlouhé prsty mi bez ustání pronikají hluboko do jejího nitra a já cítím, že je otevřená jako nikdy dřív. Však mi do ní náhle vnikne celá Karlova ruka. Tak krásně ucpanou zadnici jsem ještě nikdy neměl a jen si povzdechnu: „Och, ty prase, och, to je bomba…“ Zpovzdálí zaslechnu Marcela: „Ty vole, to bych nedal.“ Karlova ruka mě ještě chvíli důkladně „vyšetřuje“ a on pak řekne: „Tak a je řádně prověřená.“ Po té mi ruku vytáhne ze zadnice a záhy už v sobě cítím jeho dlouhé a řádně objemné péro. Bodejť by do mne nevklouzlo lehce, když se do mé zadnice dá strčit i ruka. Karel ho do mne od počátku zasouvá poctivě až po koule a já nadšeně sténám a naříkám. Karlovu kládu si ve svém nitru náramně užívám a on mne chválí: „Ach, jsi dobrý, moc dobrý, ach, uf to je dobrý…“ Já ovšem nezůstávám příliš pozadu, když mezi svými nářky ze sebe vydám: „Och, ty prase, och, to je kláda, och, ještě, och, ještě chci…“ Karel mě ale nevydrží obdělávat příliš dlouho a za svého velkého sténání se do mne řádně vycáká a pochvaluje si: „Hodná, moc hodná prdelka…“ Když ze mne vytáhne své uspokojené péro, cítím, jak zůstávám otevřený a ze zadnice mi hezky vytéká Karlovo semeno pěkně po koulích až na postel, a že ho je. Dělám si pohodlí na posteli, leč dál vystrkuji na obdiv svou krásně protaženou zadnici a očekávám, že se na ni vrhnou kluci. Karel je nadšený z toho, co se mnou právě prožil a ptá se kluků: „Tak který z vás půjde další?“ „Ne, ne, ne, opravdu ne, přece si nenecháme natrhnout prdele,“ brání se oba téměř jednohlasně. Záhy se Karlovy prsty znovu derou do mé uvolněné zadnice a on se mě ptá: „Dáme druhé kolo?“ Má zadnice je stále hezky uvolněná a tak to nebude žádný problém. Proto jen stroze řeknu: „Asi jo.“
Karel mě až dost nevybíravě plácne po zadnici a povídá: „Ale udělám si trochu pohodlí.“ Usadí se na posteli, opře se o její čelo u zdi, rukou si párkrát promne své obrovské koule, několikrát si přejede po svém stojícím péru, které je celé od jeho semene a pak mě pobídne: „Tak si naskoč, ty moje děvko.“ Pokleknu nad jeho obrovské péro, rukama si ještě pro jistotu roztáhnu zadnici a nasedám… Jeho tvrdá kláda do mě vnikla tak lehce a pěkně hluboko. Začínám na ní rejdit a užívat si ji ve svém nitru. Nejprve tak zlehka, ale brzy se dostávám do svižného tempa. Pochvaluji si: „Ach, to je kláda, ach, to chci, ach, moc chci…“ Karlovo péro mou zadnici úplně rozdivočilo, já si jen užívám a užívám. V nastalé euforii začnu Karla vášnivě líbat. On se snaží bránit, ale má to marné. Když olizování plné vášně, tedy alespoň z mé strany, pomine, Karel se důrazně ohradí: „Ty děvko, tobě nestačí, že máš moje péro hluboko v prdeli, ty mi ještě musíš oslintat hubu.“ To mě ani trochu nerozhodilo a dál docela svižně jezdím na Karlově péru a naplno si ho v sobě užívám. Stačím utrousit: „Och, ty naděláš, och, na tom, och, je úplné hovno…“ Karel na to nic neříká a dál neúnavně nastavuje péro vstříc mojí rozdováděné zadnici. Po chvíli ale řekne: „Zvolni, počkej…“ To proto, aby si lehl na postel a udělal si pohodlí. Jeho péro mou zadnici ani nepustilo a on mě pobídne: „Pokračuj.“ Zapřu se rukama o jeho statnou hruď a dál si ve svém nitru nepřestávám užívat jeho maximalistické péro. Po chvilce mu začnu dráždit bradavky. Tisknu mu je mezi prsty, tahám za ně a Karel na mě vyhrkne: „Ach, ty hajzle, ach, co děláš? Ach, ne, ach, nedělej…“ Avšak já nepřestávám a on mě ve svém sílícím vzrušení obejme, přitáhne na sebe a divoce do mne vráží své péro. Zároveň sílí jeho sténání a on na mne křikne: „Ach, ty proradná děvko, ach, já ti tu prdel natrhnu!“ „Och, natrhni!“ pobídnu ho, ale záhy mi vrazí své péro do zadnice až nadoraz a já jen cítím, jak mi ji znovu plní semenem. Slézám z něj a jak se tak na něm přetáčím, v mžiku mě napadne: „Vylízej mě.“ On unesen z právě prožitého nic nenamítá a sám od sebe si mou zadnici přitáhne ke své tváři a už cítím, jak se o otvor do mé uspokojené zadnice otírá jeho jazyk. Je to moc příjemné a moc se mi to líbí. Já přitom mohu pozorovat, co že to spolu dělají Emil s Marcelem.
Ti jsou zrovna v nejlepším. Klasika, Marcel leží na posteli v ústraní pokoje a dělá Emilovi Marcelku. A Emil se činí, seč může. Netuším, jak dlouho spolu dovádějí, vždyť jsem byl plně zaměstnán hrátkami s Karlem, ale Emil už je hodně upocený a Marcel ho pobízí: „Ach, ty můj býku, ach, už se udělej, ach, dělej…“ „Ach, jen vydrž, ach, jen drž…,“ poroučí mu Emil. Karel mě zatím hezky vylízal a dal mi najevo, abych z něj slezl, a když vidí ty dva na sobě, nevěřícně poznamená: „On ho ojíždí jak svou starou.“ Kdyby tak věděl, že takto Emil dovádí i s mou ženou, to by se asi teprve divil. V opojení z vzrušující podívané na ty dva utrousím: „No takhle kluk dovádí na mojí ženě zcela běžně.“ Karel na mě udiveně pohlédne a praví: „Vy jste ale spolek, pícháte spolu a ještě do toho zatahujete ženský.“ „To nějak vyplynulo ze situace,“ poznamenám a Karel na to: „Z jaké situace? Kdyby se moje stará dověděla, že jsem tady ojížděl prdel chlapovi, ta by mě hnala.“ Emil právě z posledních sil bojuje na Marcelovi se svým orgasmem, za svých velkých nářků se ho konečně dočkává, a když se odvalí z Marcela stranou, povzdechnu si: „Jo hochu, možná to bude pro tebe složitý. Doma se provalilo, že mě píchá chlap a má žena to chtěla vidět. Tak jsme jí to předvedli a jak uviděla jeho mladé tvrdé péro, musela ho vyzkoušet taky. A teď nás chodí protahovat oba.“ Karel se zamýšlí nad mou větou: „Hm, to bych taky chtěl mít tak jednoduchý, jen že u mé staré by určitě nic takového neprošlo.“ Mou řeč s Karlem zaslechl Marcel a povídá: „Do prdele, tak takhle to tedy je, já si musím vystačit s Otou, ne že by to bylo špatný, ale tahat si domů mladého kluka by se mi líbilo mnohem víc.“ Tak se provalilo, jak to mezi mnou a Emilem funguje. Hold nic se neutají věčně, ale takhle blbě se proříct? V euforii z intenzivního intimního prožitku s Karlem jsem měl náhle hloupou potřebu se vychloubat. Otázkou je, jak si to přebere Marcel. Dnešní intimní večer se chýlí ke svému konci. Karel se oblékne a se slovy: „Jste borci, jen jak to trochu půjde, ozvu se a dojedu si s vámi užít,“ se chystá opustit náš pokoj. Všichni tři na něj koukáme a ani jeden z nás nevěří, že by byl schopen za námi dojet, aby si s námi mohl užít. Hodina pokročila a my se narychlo uložili ke spánku. Nazí a příjemně znavení. Ráno se odhodlaně účastníme druhé části školení, ale výsledek je opět nic moc, ještě že nám nakonec rozdali brožury s nějakými rozumy. Asi nejvíc proškolená je však má zadnice, Karlovo péro nasadilo laťku hodně vysoko a já si teď nejsem jist, jestli mi pro moje uspokojení postačí to Emilovo nebo Marcelovo.
