Když pán zazvoní… klekneš. 🖤🔗

Silnice se vlnila jako pomalu rozbalovaný bič, když Adam zatáčel k předměstí. Kabina jeho tmavého vozu voněla kůží a lehkým náznakem pižma – jeho osobní parfém, decentní, ale nekompromisní. Jako on. V kufru vedle rezervy tiše odpočíval jeho osobní arzenál: pouta, provazy, masky, několik pečlivě dezinfikovaných hraček z nerezu i silikonu – a samozřejmě jeho nejoblíbenější kožený obojek s kovovým očkem vpředu. Pro poslušné.

Za volantem seděl muž, který nešel přehlédnout.

Adam. Výška 180 centimetrů svalnaté dominance, s žilnatými, zkušenými prsty maséra. Jeho husté, tmavě hnědé vlasy byly perfektně upravené, stejně jako krátce střižené vousy, které rámovaly výraznou čelist. Zelené oči pálily pohledem, který znal submisivní chvění lépe než jakýkoli příručka.

Jel klidně, ale s energií muže, který ví, co ho čeká. Na druhé straně města čekal nový subík – mladý, nezkušený, ale odhodlaný. A hlavně doma. Sám. Připravený.

Adam si přejel jazykem po rtech. Už podle chatu cítil, že tenhle večer nebude jen další „návštěva“. Tohle bude výchova. A on neměl v plánu šetřit důkladnost.

Adam zatočil k nové bytové zástavbě na okraji města. Moderní domky zasazené mezi stromy, čisté fasády, střízlivá architektura – nic přehnaného, ale všechno přesně na svém místě. Jako by i samotné prostředí hrálo ve prospěch pořádku… nebo podřízení.

Slunce se sklánělo nad horizontem, vzduch byl teplý a jarně čistý. Ideální večer na hraní.

Zastavil, vypnul motor a ladně vystoupil. Jeho černá bunda se napnula přes záda a paže, jak vytahoval z kufru černý kufřík – jeho diskrétní, ale výmluvný společník. Nezapomněl ani na svůj pohled. Ten, který nezpochybňuje autoritu. Ten, který si subíci pamatují ještě dlouho po tom, co zavřou dveře.

Poslal stručnou zprávu:

„Jsem na místě. O chvilku dřív. Připrav se.“

Záměrně. Miloval, když přicházel dřív. Subík byl tím zaskočený – trochu nesvůj, vyvedený z rovnováhy. A přesně to bylo potřeba. Už první vteřiny musely připomenout, kdo je tu ten, kdo udává tempo.

Dveře dole se s cinknutím otevřely a na chodbě se objevil Marek.

Byl přesně tím typem, který ve zprávách působil pokorně, ale osobně… byl ještě lepší. Černé krátké vlasy, vzorně upravené strniště, čisté hnědé oči, které na okamžik pohlédly do těch Adamových – a pak automaticky sklopily zrak. Oblečený jen v jednoduchých domácích teplácích a tričku, ale voněl. A voněl tak, že bylo jasné, že tenhle večer se připravoval dlouho.

„Dobrý večer, Adame. Vítej…“ řekl tiše, a malinko couvl, jako by mu instinkt napovídal: Tenhle muž si bere prostor. A ty mu ho dáš.

Adam se pousmál – ne ironicky, ale uznale. Přikývl, prošel kolem něj a vešel do domu, jako by tam patřil odjakživa.

„Máš to tu pěkné. Ukaž mi byt,“ pronesl hlubokým tónem, aniž by čekal na souhlas.

Marek jen přikývl a tiše vedl svého hosta po schodech nahoru. Vzduch mezi nimi se napnul. Dominance a očekávání vířily v chodbě jako jarní parfém.

Vešel za ním do bytu. Už od dveří ucítil jemnou vůni čistoty a nervozity. Příprava byla vidět: svíčky, čisto, decentní hudba z vedlejší místnosti. Subík, co chce být pochválen. Možná i potrestán.

Byt byl vzorně připravený. Uklizený, lehce provoněný. Adam se rozhlédl a pokýval hlavou s uznáním.

„Musím říct… opravdu sis dal záležet, Marku. To mám rád. Pořádek znamená připravenost.“

Marek se usmál. Byl trochu rozechvělý, ale tenhle typ pochvaly od něj zněl jako královské uznání. „Děkuju… snažil jsem se,“ odpověděl tiše, trochu chraplavě.

Adam si od něj přijal sklenici vody a krátce se omluvil. „Opláchnu si ruce. A pak začneme.“

Marek přikývl a sledoval, jak se mu ztrácí v chodbě. Hrudník se mu jemně zvedal. Je to tady. Je vážně tady…

Po chvíli se Adam vrátil, už uvolněnější, ale stále s tím stejným klidným výrazem. Položil kufřík na postel a otevřel ho.

To, co Marek spatřil, mu téměř vzalo dech. Hračky všech velikostí – od drobných robertků až po opravdu výmluvné. Bičíky, různé druhy pout, masky, roubíky, svorky. Flakónky s oleji, gely, malé skleněné lahvičky vosku, lesklé anální kolíky. Každá věc měla své místo, nic nebylo náhodné. Všechno profesionálně připravené. Všechno Adamovo.

„To… to je všechno pro mě?“ vydechl Marek tiše, s očima rozšířenýma jako dítě na Vánoce.

Adam se pousmál, ale jeho pohled zůstával pevný a vládnoucí. „Je to pro nás. Ale hlavně – pod mou kontrolou. A jen pokud budeš poslouchat.“

Marek polkl nasucho. Už nemohl skrývat lehké vzrušení.

„Svlékni se. Pomalu. Ale nech si ty trenky s dírou. Chci mít výhled,“ pronesl Adam klidně, jako by šlo o přirozený denní rozkaz.

Marek poslechl. Pomalu si přetáhl tričko přes hlavu, stáhl tepláky a zůstal stát jen ve svých lehce komických, ale záměrně zvolených gay trenclích s otvorem vzadu. Nahá kůže pod látkou se zachvěla.

„Na postel. Na břicho. Chci vidět, jestli víš, jak se připravuje poslušný kluk,“ dodal Adam a začal si systematicky skládat hračky po jedné vedle sebe.

Marek se pomalu přesunul na postel, hlavu sklonil na polštář a boky jemně nadzvedl. Oči měl doširoka otevřené. Vnímal tlukot vlastního srdce a lehké chvění v břiše. A Adam to poznal.

„Dýcháš hezky zrychleně… vzrušený?“ zeptal se hlubokým, tichým hlasem.

„Ano… pane,“ vydechl Marek, trochu ostýchavě, ale s touhou v hlase, která nešla přehlédnout.

Adam přistoupil k posteli, pohladil ho jedním prstem po zádech – jemně, ale vlastnicky.

„Dneska tě naučím poslouchat. Naučím tě přijímat. A hlavně – užívat si každou sekundu. Jasné?“

„Ano, pane… těším se.“

A pod tou jemnou větou se už roztáčel proud očekávání, který měl zanedlouho přerůst ve vlnu rozkoše a oddanosti.

V místnosti panovalo tlumené, téměř snové světlo. Vonné svíčky na několika místech hořely tichým plamenem a šířily smyslnou vůni santalového dřeva a vanilky. V pozadí hrála pomalá, temně erotická hudba, která se vlnila vzduchem jako jemný dotek. Oba byli nazí. Marek ležel na posteli s mírně roztaženýma nohama, zcela odevzdaný a napjatý očekáváním.

Adam se k němu sklonil – ne jako milenec, ale jako mistr svého řemesla. Jeho dotek byl lehký, zpočátku skoro nesmělý. Prstem přejel po kůži mezi lopatkami, dál po páteři a zpět. Marek zadržel dech, vnímal každý milimetr.

„Víš, komu patříš, viď?“ zašeptal Adam klidně, skoro až láskyplně, ale s podtónem dominance.

„Ano, pane… tobě,“ vydechl Marek tiše, hlas mu zadrhnul vzrušením.

Adam se spokojeně pousmál, vzal do dlaně lahvičku oleje a pomalu ho nalil na Marka – nejprve mezi lopatky, odkud se horká tekutina líně rozlévala po kůži. Jemně rozetřel první kapky a pokračoval. Jeho silné, žilnaté ruce začaly systematicky mapovat Markova záda. Tlačil přesně tam, kde to tělo potřebovalo – znal jeho anatomii i psychiku.

„Dýcháš krásně. Tak poslušně se uvolňuješ… to se mi líbí,“ zamručel spokojeně.

Marek zavřel oči a lehce zavrněl, jako by už zapomněl, kde končí on a začíná Adam. Každý pohyb Adamových rukou přinášel novou vlnu uvolnění a zároveň napětí. Ještě se nedotkl intimních partií, ale tělo se už teď svíjelo v očekávání.

Adam byl ve svém živlu. Jeho pohyby byly plynulé, přesné – přepnul do téměř meditativního stavu, kdy vnímal pouze tělo pod sebou a jeho reakce. Věděl, kdy zpomalit, kdy přitlačit. Palci se zabořil do šíje, pak sklouzl po bocích a konečky prstů přejel kolem zadečku – aniž by se ho ještě dotkl.

Marek se pod jeho rukama lehce zavlnil a tiše vydechl.

„Cítím tě, pane… úplně celý,“ vydechl téměř šeptem.

Adam se na chvíli zastavil a pohladil ho po vlasech.

„A to je teprve začátek.“

Adam se s ladnou jistotou přesunul níž – ke stehnům a hýždím až příliš blízko k penisu. Jeho dotek byl stále měkký, jako samet, ale nesl v sobě sílu, která Marka nutila podvolit se každému jeho gestu. Když poprvé přejel dlaní po vnitřní straně stehen, Marek se zavrtěl a tiše vzdechl, jako by na ten dotek čekal celý den. Každý jeho pohyb prozrazoval, jak moc je vnímavý – a jak moc se těší na to, co přijde dál. Chtěl aby ho už netrápil a vzal si ho, byl vzrušený a Adam to musel nejen vědět ale i cítit.

Jeho tělo bylo upravené, decentně oholené kolem intimních partií a penisu i na hrázi, lehké ochlupení na břiše a stehnech působilo přirozeně a svůdně. Adam se neuspěchal – každý dotek měl svůj důvod, každý pohyb mířil přesně tam, kde se smysly rozplývaly v rozkoši.

Když Adam nečekaně stáhl předkožku a odhalil Markův naběhlý prokrvený žalud, krásně zbarvený do fialova, vzduch v místnosti jakoby zhoustl. Marek hlasitě a hluboce vydechl, jeho tělo se prohnulo v zádech, zvedlo proti Adamově ruce. Byl napnutý a vzrušený, plně oddaný, přesto dychtivý po víc. Chtěl aby pokračoval, bylo to velmi vzrušující a impulzivní zároveň, velmi náhlá změna.

„To je ono… takhle přesně tě chci vidět. Poslušného… otevřeného… připraveného,“ šeptl Adam nízko, skoro až sýčevě, zatímco druhou rukou v pevném sevření zmapoval Markův ztopořený úd. Pomaličku projížděl od kořene až po žalud pevný stisk nepovolil, penis nabýval a pulzoval, leskl se jak byl celý v olejíčku tak to krásně klouzalo.

Každý dotek přinášel další vlny chtíče. Markovo tělo reagovalo jako laděný nástroj – vzdychal, kroutil se, sténal, podle toho, kam Adam sáhl, kde přitlačil, kde naopak zpomalil. Když sevřel varlata a začal si s nimi hrát, Marek lehce zaklonil hlavu a vzdychl hluboce, celým tělem. Jednou rukou si nepřestál hrát s naběhlým čurákem a druhou si začal drsně hrát s koulema, mačkal je, tahal, a různě svíral čas od času silněji občas povolil v sevření. Dle Markovy reakce věděl že takhle se mu to líbí, né že by měl na vybranou, dnes mu totiž patřil celičký.

Marek ležel s tváří zabořenou do polštáře, dech se mu zrychloval a tělo napínalo. Bylo v něm všechno – vzrušení, nervozita, odevzdání i hlad po víc. Cítil se zcela vydaný napospas, a právě to mu přinášelo největší uspokojení. Každý další Adamův dotek byl jako elektrický výboj pod kůží, smysly měl rozjitřené do krajnosti.

Adam vnímal každý náznak – sebemenší pohnutí, stisk svalů, zadržený dech. Měl v rukách zkušenost, ale také cit. A teď, když se dostával k Markovým hýždím a zadku, cítil, jak se v něm zvedá známý žár/vzrušení. Pomalu nalil do dlaní olejíček, zahřál ho a začal pečlivě a důsledně roztírat po jedné půlce, pak druhé. Jemné masírování, které střídal s pevnějšími hnětivými pohyby, bylo skoro jako rituál.

Pak přišly první lehké plácnutí – symbolické, hravé, ale zřetelné. Marek při každém malém úderu zavzdychal a podvědomě se prohnul proti Adamově ruce.

„Tak to máš rád, že jo?“ zavrčel Adam s úsměvem v hlase a stáhl Marekovi tanga. „Když si tě někdo vezme, krok za krokem… přesně tak, jak potřebuješ.“

Marek jen vzdychl a zašeptal: „Dělej si se mnou, co chceš… patřím ti.“

Adam mu věnoval zkoumavý pohled. Miloval tenhle moment – kdy se mu tělo pod rukama otevřelo nejen fyzicky, ale i psychicky. Položil jednu ruku zpět na jeho zadek, druhou natáhl k už ztopořenému penisu, aby ho znovu uchopil a zpracovával ho ve stejném tempu, jakým pomalu začal masírovat konečník.

Marek se zachvěl, rytmicky se pohyboval v bocích, jako by hledal víc – hlubší tlak, drsnější vedení. Vzdechy byly teď hlasitější, jeho tělo odpovídalo na každý nový impuls.

„Tohle je teprve začátek,“ zašeptal Adam, pevněji sevřel jeho úd a druhou rukou pomalu pokračoval ve své práci. „Chci, abys dneska zapomněl na všechno… a pamatoval si jen tohle.“

Pocit kontroly byl pro Adama stejně vzrušující jako poslušnost, kterou cítil pod prsty. Věděl, že Marek touží po tom, aby s ním zacházel tvrdě, bez ptaní – a že právě to v něm spouští tu pravou extázi. A on mu to hodlal dopřát. Pomalu, promyšleně. Každý krok měl své místo.

Bylo na čase si Marka pořádně vycvičit. Adam vytáhl kožená pouta – černá, měkká zevnitř, pevná zvenku – a jediným zkušeným pohybem je připnul Markovi na zápěstí. Kovový řetízek mezi nimi cinknul o zem, když ho lehce nadzvedl. Pouta netáhla, ale dávala jasně najevo, kdo má kontrolu.

Markovi se sevřel žaludek vzrušením. To, po čem tak dlouho toužil – úplné odevzdání – se právě naplno dělo. Byl spoutaný, vydaný napospas Adamovým rozkazům… a neskutečně ho to rajcovalo.

„Jsi připraven poslouchat, nebo si tě mám přeučit po svém?“ Adamův hlas byl tichý, hluboký a nekompromisní.

„Ano, pane… poslouchám,“ vydechl Marek rozechvěle. V očích měl směs touhy a oddanosti.

Zatímco Marek ležel, podřízený a klidný, ani si neuvědomil, kdy přesně mu Adam promazal anální otvor studeným lubrikantem. Najednou cítil, jak do něj pomalu zajíždí růžový robertek – ten menší, co používali na začátky. Tlak se stupňoval, pomalu, soustředěně, žádný spěch. Marek cítil, jak se mu rozevírají půlky, jak ho Adam vede přesně podle svého tempa.

Zasténal – nejen bolestí, ale i hlubokou potřebou.

Adam si stoupl těsně za něj, chytil ho za pouta, zatlačil je dolů a zafixoval ho v lehkém předklonu. Jeho ruka přejela po Markových zádech dolů a pak…

Plác! Rána na zadek zazněla ostře, horko se okamžitě rozlilo po kůži.

„Takhle to má být. Drž… a nevzdychej tak nahlas, pokud k tomu nemáš svolení.“

Mark se roztřásl, ale vydržel. Miloval to. Miloval být veden, být držen, být řízen. Miloval Adama – jeho chladnou preciznost, jeho sílu. A Adam? Ten měl v očích klidný oheň, výraz lovce, který přesně ví, co jeho kořist potřebuje.

„Dnes se naučíš, že tvoje potěšení patří mně. A já si ho vezmu, kdykoli se mi zachce,“ zašeptal mu Adam do ucha s ledovým klidem.

Marek cítil jak do něj vniká stále hlouběji a hlouběji jak si jeho zadek zvyká na velikost, věděl že to je jen začátek, byl na vrcholu blaha, jeho ztopořený penis stále neopouštěl Adamovu ruku, věděl vždy kdy zpomalit či zrychlit.

Adam sáhl vedle do zásuvky a vytáhl svůj oblíbený kousek – bičík s koženým nápisem „Kurva!“. Střapec na konci jen čekal, až se dotkne horké kůže. Cítil, jak se Marek pod ním chvěje, jak jeho tělo sotva zvládá nápor smyslů. Penis měl celý napnutý, pulzující, k nevydržení. Bylo jasné, že dlouho nevydrží – ale Adam neměl v plánu mu nic ulehčit.

„Tohle není žádná sladká odměna. Tohle je výchova, rozumíš?“ řekl Adam ostře a přejel bičíkem po Markových zádech. Pak dopadl první úder – svižný, přes zadek.

„Ááh… ano, pane…“ Marek zaskučel mezi zuby, ale na tváři měl slastný výraz. Miloval ten okamžik, kdy bolest přecházela do rozkoše. Kdy měl pocit, že se rozplyne mezi stahy a příkazy.

Údery byly tvrdší, jistější, jako by Adam přesně věděl, kam mířit. Marek zatínal zuby, ale v očích mu hořelo nadšení. Miloval, když si s ním Adam takhle pohrával.

A pak ucítil, jak se Adamův penis otřel o jeho zadek. Byl tvrdý, těžký, horký. Žádná umělá náhražka – tohle bylo živé, skutečné.

„Teď poznáš rozdíl… mezi hračkou a skutečným mužem,“ zavrčel Adam.

Přirazil na krajíček – ztěžka, na těsno. Bylo to syrové, drsné, bez cavyků. Párkrát přitlačil, s rukou pevně svírající pouta, a pak do Marka pronikl. Hlouběji a hlouběji, krok za krokem, až úplně dovnitř.

Marek zakřičel – směsí bolesti, úlevy a nepopsatelné extáze.

„Dneska tě udělám tak, že si na to budeš pamatovat ještě za týden,“ zasyčel Adam s temným úsměvem a začal si brát, co bylo jeho.

Marek cítil, jak se do něj Adam noří – hluboko, pomalu, neúprosně. Bylo to nádherné. V hlavě mu hučelo, každé přirazení jako by rozechvělo celý jeho nervový systém. Nemohl se pohnout, pouta ho držela pevně, ale právě to ho vzrušovalo nejvíc. Být bezmocný. Patřit. Podřídit se.

V břiše se mu hromadilo napětí. Vlnilo se, stoupalo, svíralo ho. Nedokázal zadržet vzdechy, tělo se podvolovalo tempu. Věděl, že dlouho nevydrží, ale chtěl – alespoň kousek toho prodloužit, natáhnout ten okamžik odevzdání.

Ale pak to přišlo. Orgasmus byl silný, spalující, rozdrásal ho jako bouře. Celé tělo se zachvělo a napnulo, vystříkl, zatímco Adamův penis v něm pořád tvrdě pulsoval.

„Kurva! Ty malá děvko… kdo ti dovolil stříkat?“ procedil Adam skrz zuby a stáhl si Marka ještě víc proti sobě. „Snad ses měl zeptat, zmrde.“

Marek sténal a třásl se v poutech, bez dechu, rozlitý, rozsekaný tím přívalem slasti. Nepamatoval si, kdy naposled jeho tělo takhle hořelo a chvělo se.

Adam však nepřestával. Ruce měl pevné, hlas tvrdý a tón plný převahy. Držel ho ve stisku, jako by z něj doloval každý zbytek síly, kterou v sobě měl. Marek cítil, jak v něm Adam stále pulzuje – těžký, tvrdý, jako živá připomínka toho, že on tu nevládne ničím.

A pak... najednou penis z Marka vyklouzl. Tělo se mu uvolnilo, konečně mohl dýchat. Svaly se třásly doznívajícím orgasmem a celá jeho dírka se ještě cukala a stahovala.

Adam stál nad ním, vztyčený, dominantní, s pohledem jako dravec. Dýchal pomalu, zhluboka. Jeho penis – stále tvrdý – se nad Markem tyčil a žíznivě sledoval chvějící se vchod, jako by zvažoval, kdy se znovu ponoří dovnitř.

„No jo…“ broukl si Adam spíš pro sebe, s leskem v očích. „Tak tohle byla pěkná předehra.“

Pak se naklonil k Markovu uchu. Dech mu ovanul kůži, chladivý a přitom plný příslibu.

„Myslíš si, že je konec? Ani náhodou. Teprve začínáme.“

PS: Kdo dočetl až sem, děkuji, a je libo dodatek?