K vodě po vodě

K vodě po vodě

Když se Martin probudil po včerejším teambuildingovém večírku, bylo teprve něco po šesté. V pokoji vedro, takže spát už se nedalo. Chvíli koukal do telefonu a po pár minutách se rozhodl, že se půjde projít. S týmem, ve kterém pracuje, sjížděli včera řeku na raftech a večer zakončili v pronajatém objektu, kde samozřejmě popíjeli.

Když se opláchnul a vyčistil zuby, sešel pomalu dolů. Všude ticho, všichni ještě spali, pochopitelně. Když ale přišel na velkou terasu, kterou už pomalu začalo ozařovat slunce, zjistil, že ne úplně všichni.

“Co ty tady?” Přivítala ho překvapeně kolegyně Eliška, se kterou včera jeli na lodi. Velmi sympatická, vysoká brunetka, která byla o pár let mladší.
“Dobré ráno. Už mi nešlo spát, tak se jdu projít. Kousek odsud je nějaká vodní nádrž. Jaktože ty už nespíš?”
Přehodila nohu přes nohu a trochu vytáhla svoje světle zelené letní šaty.
“Taky už jsem nemohl spát. Procházka zní fajn, můžu se přidat?”
“Jasně, ale jen varuju, je to v ochranné zóně, takže budeme porušovat zákazy.”
“Zakázaný ovoce já ráda.” Usmála se na Martina.

Během cesty probírali včerejší večerní diskuze v podnapilém stavu a zároveň i plavbu na řece, která byla díky nezkušenosti některých velmi zábavná. Po asi dvaceti minutách cesty lesem se před nimi otevřel neskutečný výhled. Nádherná, velká vodní plocha, obklopená ještě krásnější přírodou. Skály, písek, stromy ale hlavně naprosto klidná hladina a neuvěřitelné ticho. Vzhledem k pásmu ochrany tam nebyla samozřejmě ani známka po civilizaci.

Sedli si vedle sebe na kámen pár metrů nad vodou, nohama se opírali o zem a pokračovali v konverzaci.
“Musím se k něčemu přiznat.” Řekl najednou Martin. Eliška se na něj jen otočila se zvědavým výrazem.
“Nevyrazil jsem se projít jen tak nezištně.” pokračoval Martin a vytáhl z kapsy něco, co vypadalo jako cigareta “Tak snad na tebe toho zakázaného ovoce nebude příliš.”
“Asi to překousnu, když se budu moct připojit.” usmála se a šibalsky se na něj podívala.

Michal si zapálil a chvíli se jen kochali výhledem a tichem. Eliška pak prolomila mlčení.
“Ještěže jsme včera jeli s tebou, jinak bychom se dneska bavili na můj účet.” Zasmála se Eliška.
“Já myslím, že ty by sis dokázala poradit.”
“No minimálně bych ti chtěla nějak poděkovat.” Zvážněla výrazem i hlasem Eliška.
“A jak prosim tebe?” řekl pobaveně Martin a típnul nedopalek.
“V tuhle chvíli mě napadá například nějaká orální verze poděkování.” podívala se vyzývavě, trochu mlsně si olízla ret a položila Martinovi ruku téměř přímo na rozkrok.

Zarazil se, protože tohle absolutně nečekal. Do teď to pro něj byla nevinný rozhovor s kolegyní, ale v sekundě se všechno otočilo. V hlavě se mu rozjelo tisíc myšlenek. Měl ženu, kterou nikdy nepodvedl, ale zároveň jim to v intimním životě úplně neklapalo. Vůbec nevěděl, jak má zareagovat.
Po pár sekundách mu Eliška trochu pomohla: “Když jsem tě včera viděla, neskutečně mě to vzrušovalo a do teď to nepřešlo. Ty a já, teď a tady, nic víc. Co si dát to zakázaný ovoce ještě do třetice?”

Ve stovkách jiných situací by se Martin asi zkusil ubránit, ale teď ne. Ta situace ho naprosto pohltila.
“To je asi natolik lákavá nabídka, že ji nedokážu odmítnout.” vydal ze sebe a neustále mu přišlo, že se asi zbláznil.

Eliška už neřekla ani slovo, půjčila si jeho mikinu a klekla si na ni na zem. Lehce mu stáhla kraťasy i trenky a pomalu si vzala jeho péro do ruky. Bylo vidět, že Martina částečně vzrušila už jen ta konverzace. Chvíli si s ním hrála jen rukou a dívala se na něj nahoru. On tomu stále nemohl uvěřit. Nejen svému rozhodnutí ale celé té situaci. V tu chvíli si ho poprvé vzala do pusy. Začala mu ho skvěle kouřit. Pořád se na ní musel dívat a nemohl se nabažit toho pocitu. Střídal výhled na panensky čistou přírodu a hříšně zvrhlou dívku, která si s ním hrála tak, jak ještě nezažil.

Nemohl si nevšimnout, že Eliščina druhá ruka sem tam zabloudí k jejím kalhotkám.
“Určitě to chceš nechat jen u té orální odměny?” vybídnul ji. Teď už mu bylo všechno jedno, takže si to chtěl užít naplno.
“To záleží na tobě.” odtrhla se na chvíli od kouření Eliška. Martin ji vzal za ruku a vybídnul, aby se postavila. Chytil jí oběma rukama za ten perfektní zadek a políbil na krku. Pak ji rázně otočil a chytil za ruce, aby jí je položil na kámen. Zároveň trochu zatlačil na záda, aby se lehce ohnula a vyšpulila na něj zadeček. Byla překvapená, jak převzal iniciativu a ze stydlína se rázem stal ten, kdo určuje pravidla hry.

Když před ním stála zády, Martin jen vyhrnul šaty a pomalu stáhnul růžová, krajková tanga, která byla už dost mokrá. Užíval si každý centimetr látky, který se oddaloval od jejího těla. Zblízka tak viděl, jak moc se jí líbilo ho kouřit. Nemohl si ještě odpustit si s ní chvíli pohrát rukou, což ji ještě víc vydráždilo.
“Prosím, ošukej mě už.” vzdechla Eliška.
Nenechal se dvakrát pobízet a zajel do ní. Ten nezapomenutelný okamžik, kdy ho poprvé cítí v sobě.

Oba si užívali každý zásun, každý pohyb dovnitř i ven. Martin sem tam změnil tempo a chvíli romanticky souložili, chvíli tvrdě mrdali, potom zas jen tak nezávazně šukali. Eliška si z posledních sil pomohla rukou a začala si dráždit klitoris. To už bylo všechno, co potřebovala, aby se udělala. Její vzdychání vygradovalo a několikrát nahlas zavzdychyla. Její božské sténání se neslo tichem přes vodní plochu až bůh ví kam. Martin byl blahem bez sebe, když cítil, jak její kundička pulsuje a jak se jí podlamují kolena.

Když její orgasmus odezněl, otočil si jí a chvíli se jí díval do očí.
“Teď můžeš dokončit svoje poděkování.” pronesl potichu.
Eliška poslušně zaklekla a začala přesně tam, kde přestala. Povzbuzená vyvrcholením začala kouřit snad ještě lépe než předtím. Netrvalo to dlouho a i Martin zaplnil okolí svými vzdechy a Eliščinu pusu spermatem. Počkala na úplně poslední stah jeho péra, vyndala si ho z pusy a potichu zašeptala: “Děkuju.” Dala mu pusu na tvář a spokojeně se vydali na cestu zpátky.