Ranní běh

Bylo časné ráno. Eva se protáhla u okna, chvíli pozorovala kočku, která se líně povalovala na malé terase a pak sáhla po sklenici vody na lince. Když ji pomalými doušky vypila, svlékla noční košili, ze sušáku na prádlo si vzala tričko a legíny na běhání, které si přetáhla přes sportovní podprsenku a bavlněné kalhotky. S touto činností začala teprve nedávno, ale pomalu si na ni zvykala a stávalo se z ní téměř návykové potěšení.

Byla to chvíle, kdy mohla být sama se sebou, kdy se jí myšlenky pročistily a tělo dostalo přesně to, co potřebovalo a ještě měla dobrý pocit, že si bez výčitek může dopřát svou oblíbenou čokoládu s mandlemi.

Krátce se protáhla, obula si běžecké boty a kolem pasu si upevnila pouzdro na mobil, odkud už hrála hudba. Nasadila si sluchátka, zhluboka se nadechla a vydechla. Teď byla připravená.

Odemkla dveře domu a vyšla ven. Asfaltová cesta před ní byla prázdná, ticho kolem „narušoval“ jen ptačí zpěv. Klidným tempem se rozběhla k blízkému lesu, soustředila se na svůj dech a rytmus kroků. Vzduch voněl po nočním dešti. S každým metrem cítila, jak se její mysl uvolňuje. Vnímala slova i rytmus každé písně, která jí proudila do uší.

Po dvaceti minutách byla zpět doma. Příjemně zadýchaná a lehce zpocená zamířila do koupelny. Svlékla běžecké oblečení a pustila vodu ve sprše. Chvíli se nechala jen tak hladit proudem teplé vody, která jí stékala od hlavy dolů, po celém těle. Zavřela oči a užívala si ten osvěžující dotek. Pak sáhla po mýdle, promnula ho mezi dlaněmi, až vznikla jemná pěna. Vystoupila z proudu vody a pomalými tahy si začala přejíždět mýdlem po mokrém těle.

V ten okamžik se jí do mysli vplížila vzpomínka. Vzpomínka na ty hnědé oči, které se do ní vpíjely, když ji přinutil těsně před vyvrcholením otevřít oči. Nedokázala si zatím zvyknout na to, jakou nad ní má moc, jak samozřejmě a bez přemýšlení přijímá jeho rozkazy. „Do hajzlu s ním.“ A přesto teď měla v hlavě jedinou vzpomínku – jak tu s ním stála před dvěma dny a marně se mu snažila vzdorovat.

Když do ní vrazil dva prsty, okamžitě cítila, že je pro něj zase připravená. „Tvoje kunda nelže,“ zasyčel jí do ucha. „Slyším, jak křičí, že chce uvnitř moje péro.“ Pomalu začal prsty pohybovat a Evě bezmocně sklouzla hlava na jeho rameno. „Chceš mě v sobě, holčičko?“ „Ne,“ zašeptala zoufale, ale lhala sobě i jemu.

Tvrdým pérem se jí přitiskl k podbřišku. Instinktivně udělala krok vzad a zády narazila na studenou mokrou stěnu. Lukáš si pramen jejich vlasů obmotal kolem ruky a škubl tak, aby zaklonila hlavu. Prsty druhé ruky z ní vyklouzly a Eva stáhla prázdné stěny, jako by ho tak mohla udržet uvnitř.

Znovu ji zatahal za vlasy, a když na něj upřela pohled, na rtech se mu objevil samolibý úsměv. „Teď tě ošukám a ty budeš křičet moje jméno,“ zašeptal jí těsně u ucha. Prsty jí hrubě sevřel už ztuhlou bradavku. Pak sklonil hlavu a přejel po ní jazykem, tentokrát téměř něžně. „A jestli ne...“ pousmál se temně, „budu tě šoustat tak dlouho, dokud ti z hlavy nevyšukám všechno, kromě mě.“

Pustil její vlasy, pevně sevřel její stehno a zvedl ho, až ho instinktivně objala i druhou nohou kolem boků. Vnikl do ní celou délkou, s touhou, která ji přiměla zalapat po dechu. Každý jeho příraz ji neúprosně tlačil proti chladné stěně a ona si vychutnávala každý pohyb jeho dokonalého těla.

Chladnoucí voda ji vrátila do reality. Ale tělo reagovalo dál na příval vzrušení. Ruka jí sklouzla po břiše dolů mezi stehna. Přejela prsty po mokrých pyscích a jedním vklouzla dovnitř. Vydechla, krátce a přerývaně. Ještě pořád ho v sobě cítila.

Zavřela oči, zády se opřela o stěnu a přidala další prst. Bradavky se jí tyčily vzrušením, jednu z nich zmáčkla bolestivě mezi prsty, tak, jak to dělal on. Ze rtů jí unikl další sten. Představila si, že to nejsou její prsty, ale jeho. Že je to on, kdo ji šuká, Zrychlila tempo, boky jí samy vycházely vstříc.

Nikdy si nemyslela, že by bolest mohla být součástí rozkoše. Ale teď se šířila od bradavky dolů, tam, kde se dál šukala prsty v rychlém tempu, kunda mlaskala a pouštěla šťávu.

Nohy se jí začaly třást. Roztáhla je víc, aby měla lepší přístup. Pustila bolavou bradavku a sjela rukou na hrbolek mezi stehny. Stačila už jen chvilka a koupelnou se rozlehly tlumené, uvolněné vzdechy.

Kunda jí pulzovala kolem prstů, mokré vlasy se lepily na záda. Třesoucí se nohy nakonec povolily a Eva klesla podél zdi na studenou dlažbu.

Teď už na ni dopadal jen studený proud vody. A ona v něm ještě chvíli zůstala sedět. S těžkým dechem a na chvíli prázdnou myslí.

Povídka volně navazuje na mou první povídku https://www.amateri.com/cs/povidky/37899/mas-to-v-sobe-soutezni