Jitka - matčina kamarádka

Máchovo jezero se třpytilo v poledním slunci jako hladká plachta z modrého hedvábí. Borovice tiše šuměly ve větru a horký vzduch voněl pryskyřicí, vodou a dálkami. Pavel seděl na lavičce u staré dřevěné chaty, kde trávil s matkou a její kamarádkou letní prázdniny. Bylo mu devatenáct a právě dokončil střední školu. Tenhle rok byl jiný. Už nebyl kluk, který si hraje na písku. Byl muž – alespoň tak to cítil.
Teď byl u jezera jen s Jitkou – kamarádkou jeho matky, které od dětství říkal „teto“. Matka musela na dva dny odjet kvůli pracovním povinnostem, a tak Pavel zůstal na chatě sám s Jitkou. Byla to čtyřicetiletá žena, usměvavá, klidná a charismatická. Přestože nebyla příbuzná, znal ji skoro celý život. Měla v sobě něco, co Pavla zneklidňovalo – přirozený půvab, smysl pro humor i sílu, která nevyžadovala slova.
Ten večer povečeřeli na terase. V krbu tiše praskal oheň a vítr jemně čeřil záclony. Jitka měla na sobě volné bílé šaty, které jí splývaly po těle jako voda. Nebyla nastrojená, ale právě v tom byla její krása – klidná, nenápadná, přirozená. Pavel si všiml, že se na ni dívá déle, než je vhodné.
„Na co myslíš?“ zeptala se s úsměvem a sklenkou vína v ruce.
„Na to, jak je tady krásně. A… jak je zvláštní být tu jen my dva,“ odpověděl upřímně.
Jitka se zadívala na jezero, kde se měsíc právě začal zrcadlit na hladině.
„Je zvláštní, jak rychle čas běží. Před pár lety jsi byl malý kluk, teď přede mnou sedí dospělý muž.“
To konstatování Pavla zaskočilo. Podívala se mu přímo do očí. Mezi nimi viselo ticho – ne nepříjemné, ale jako napětí, které čeká na další tón.

Druhý den se vydali na pláž. Jitka ležela na dece, četla knihu a občas se usmála, když jí Pavel něco povídal. Voda byla teplá, nebe jasné. Pavel plaval, potápěl se a přitom si uvědomoval, jak moc ho uklidňuje její přítomnost. Vypadala jako obraz – žena, která do toho místa patří. Obdivoval její klid, štíhlou postavu, krásná prsa a zadek a sebejistý způsob, jakým se pohybovala.
Odpolední slunce už nestálo přímo nad hlavou, ale hřálo stále silně. Vzduch voněl borovicemi a ohřátou trávou. Po pláži se přehnala krátká přeháňka. Po dešti se všechno zdálo jasnější – barvy sytější, jehličí zelenější, a i stará chata jako by ožila.
Pavel vyšel ven s badmintonovými raketami a košíčkem v ruce. Za chatou byl malý plácek, ideální pro hru – napůl ve stínu, napůl na slunci. Jitka právě vyšla ze dveří v dvoudílných tmavomodrých plavkách, s ručníkem přehozeným přes rameno a vlasy staženými do ležérního drdolu.
„Vyzývám tě na souboj,“ zasmála se a popadla raketu.
„To dopadne, už tě slyším, jak se budeš vymlouvat, až prohraješ,“ usmál se Pavel a postavil se naproti.
Začali zlehka. Košíček létal vzduchem doprovázený svištěním, jako by si s nimi hrálo samo léto. V dálce znělo šplouchání vln a volání racků. Tráva pod nohama byla ještě vlhká, ale měkká a příjemná. Každý pohyb mu přišel zřetelnější – jako by měl smysly zaostřené.
Přes veškeré soustředění si ale Pavel nemohl nevšimnout, jak se při hře Jitce vlní tělo. Byla uvolněná, přirozená a silná. Čas se na chvíli zpomalil – třeba když Jitka natáhla ruku vysoko k míčku a její postava se rýsovala proti slunci v celé své kráse. Nebylo to nic laciného. Spíš fascinující okamžik, který zůstane uložený hluboko v paměti.

„Dáváš pozor vůbec?“ škádlila ho, když mu košíček spadl asi metr od něj.
„Jo… jen přemýšlím, jak tě porazit, to je všechno,“ odpověděl, ale sám věděl, že mu to nejde. Cítil napětí. Ne trapné, spíš zvláštní směs klukovského obdivu a té nové, dospělé nejistoty, která se v něm probouzela čím dál častěji.
Bylo mu trapně taky pro to, že se mu v bermudách dělalo už nějakou dobu těsno. Jitka ho prostě vzrušovala.
A i když to byla kamarádka jeho matky, tak si stále častěji ve fantaziích a taky při honění představoval, jaké by to bylo pomilovat se s ní.
Při každém skoku se Jitce prsa zhoupla a Pavel z toho byl víc a víc nadržený.
Nakonec dokonce při jednom z výpadů za letícím košíčkem se Jitce přetrhlo ramínko horního dílu plavek a její bílá prsa se tak ukázala v celé kráse.
Pavel zůstal stát, jak opařený. Jitka se chvíli snažila ramínko od plavek nějak spravit a přitom si před Pavlem svá prsa neuměle zakrývala. Po chvíli marného snažení to však vzdala a řekla: "no co, však sem odnikud nejde vidět a ty jsi skoro jako můj syn, tak se před tebou nemusím stydět". A vršek od plavek si tak sundala úplně.

Její velká, bílá prsa byla trochu povislá, ale stále krásná. Dvorce měla krásně hnědé a uprostřed nich trčely velké bradavky. Byla božská!
"Tak pokračujem", zavelela Jitka a znova odpinkla košíček směrem k Pavlovi. Ten však už měl naprosto odkrvenou hlavu a bylo vidět, jak se mu dělá flíček na bermudách v místě jeho erekce.
"Jiti, já už nemůžu", zašeptal Pavel. "Jsem z tebe moc nadržený" a pustil pálku a zasunul si ruku do bermud.
Jitka vypadala, že je trochu v rozpacích. "Tak víš co, tak si to běž udělat do chaty", navrhla mu.

"ne, ne Jiti, já bych moc rád kdybych tě mohl pomilovat", zašeptal.
"Ale to nemůžeme, vždyť jsem tvoje teta", řekla Jitka, ale tak trochu nejistě, protože i ji samotnou celá situace moc vzrušila. Její ženské tělo ještě dokáže vzrušit mladého kluka. Vlastně se jí to líbilo.

"Víš co, tak pojď se mnou", vzala ho za ruku odvedla si ho do chaty do její ložnice. Položila si ho do postele.
"Tak ukaž", řekla a stáhla mu dolů ty bermudy. Jeho penis tvrdě stál.
Opatrně mu ho vzala do ruky. "ano, to chci", šeptal Pavel.
Chytila mu ho pevně a začala mu ho rukou honit. Bylo vidět, jak má nateklý žalud. I ona z toho byla moc vzrušená. Střídala tempo, chvílemi mu jen pomalu přetahovala předkožku a chvílemi zrychlovala honění. Pavel se u toho zvedl a oběma rukama ji začal hladit ta její prsa, která byla pořád venku. Začal si hrát s bradavkami a různě je mačkal.
Jitka nepřestávala. Pak se k němu sklonila a vzala si jeho žalud do pusy. Jen tak. Sála, lízala a žužlala. Pavel si zase lehl a vychutnával si tu slast, kterou zatím viděl jen v pornu na internetu.

"Ty jsi úžasná", šeptal. Netrvalo dlouho a Jitka viděla, jak se jeho tělo začíná napínat a za chvíli v puse ucítila mladický výstřik teplého semene. Tak jen počkala až mu všechny výstřiky dozní. U toho jí část tekla koutky u úst. Zbytek pak bez okolků spolkla a ještě se olízla. "Chutnáš skvěle Pavle, už jsi vlastně dospělý muž". Celý žalud mu ještě ústy olízala od zbytků jeho výstřiku. U toho přemýšlela. Byla sama moc nadržená, ale to přece nemůže… Teprve tehdy jí došlo, co se tam stalo. "To nesmíš nikdy říct matce", znělo to jako rozkaz. Pavel však moc nedokázal na nic myslet, užíval si odeznívajícího orgasmu. "Neboj, nic matce neřeknu. Ale jen pod podmínkou, že si to někdy ještě zopakujeme. Nebo spíš, že se budu moct taky někdy věnovat tobě", řekl pomalu Pavel a u toho se díval Jitce do očí….
"To bychom už neměli", hlesla tiše, ale věděla, že je to jen racionální mozek, co to za ni řekl. Tělo jí totiž říkalo něco úplně jiného….

Co myslíte, stojí zato napsat pokračování?