Mydva

Byla noc. Otevřeným oknem proudil teplý letní vzduch a v pokoji panovalo přítmí, jen měkké světlo lampy kreslilo stíny na zdi. Stála u okna, zády k němu – dlouhé tmavé vlasy jí splývaly po zádech až ke kříži, a lehká košilka sotva zakrývala její tělo. Měla v sobě něco tichého, smyslného – jemný pohyb boků, pohled přes rameno, jako by věděla, co v něm probouzí.

Přistoupil k ní potichu zezadu, dlaněmi ji obejmul kolem pasu a přitiskl se k ní – cítila jeho dech na krku, horký, trochu zrychlený. Zavřela oči a naklonila hlavu na stranu, dala mu prostor. Jemně ji políbil těsně pod uchem, pak níž, přes klíční kost, a její dech se prohloubil. Její tělo se o něj opřelo, hladila mu paži, kterou ji držel, a přitom mu boky vyšla vstříc.

Bez spěchu jí sjel rukama po bocích, pod látku, až na holou kůži. Byla hebká, měkká, chvěla se mu v náručí. Otočila se k němu čelem, jejich oči se potkaly a v tom pohledu bylo všechno – napětí, touha i něha. Políbil ji pomalu, hluboce, a ona mu na oplátku stáhla tričko přes hlavu. Těla se k sobě přitiskla, horká a dychtivá, ale zároveň ladná, jako tanec.

Svlékl ji jemně, s respektem, jako by rozbaloval dar, a položil ji na postel. Dlouhé vlasy jí splývaly na polštář a ona se na něj dívala s lehkým úsměvem, vyzývavě i hravě. Když se k ní sklonil, hladil ji všude – břicho, boky, stehna – a poslouchal její dech, jak sílí, jak se v ní zvedá vlna touhy.

Byli si blízko. Každý dotek byl hlubší než slovo. Každý pohyb plynulý, hladký a přirozený. Milovali se pomalu, s plnou pozorností jeden k druhému – její nohy se mu obtáčely kolem pasu, její prsty se mu zatínaly do zad, jeho ústa nacházela každý citlivý kousek její kůže.

Bylo to tiché, intenzivní, opravdové. A když to skončilo, ležela na jeho hrudi, dýchali spolu, klidně, a venku bylo stále teplo – ale uvnitř ještě víc.