Pod Palmovým stínem (Soutěžní)

Slunce pomalu klesalo nad tyrkysovým oceánem, zatímco vánkem šustící palmy vytvářely lehce se houpající stíny na dřevěné podlaze jejich bungalovu. Ten stál osamocený na konci ostrova, kde pláž mizela v džungli, a každý večer voněl po kokosech, soli a touze.

Eva ležela na posteli s bílým baldachýnem, jen v tenké průsvitné košili, kterou si přivezla snad právě pro tento okamžik. Její opálené nohy byly rozevřené, bosá chodidla spočívala na jemném bílém povlečení. Když se Filip vrátil zvenčí, s ledovou sklenicí čerstvého ananasového džusu v ruce, pohled na ni mu na chvíli vzal dech.

„Chceš ochutnat?“ zeptal se, přičemž si k ní klekl a přitiskl chladnou sklenici k jejím rtům. Přikývla, ale místo nápoje ochutnala jeho prsty, které se ještě před chvílí dotýkaly oroseného skla.

„Nejsi moc žíznivá…“ zasmál se tiše a přejel jí prstem po klíční kosti, která se zachvěla pod jeho dotykem.

Vsunul jí ruce pod košili, pomalu, smyslně, jako by měl všechen čas světa. Prsty sklouzly po jejím podbřišku až mezi stehna, kde už na něj čekala vlhká touha.

Její tělo se prohnulo v jemném oblouku, zatímco venku šuměly vlny a cvrčci zpívali svou noční píseň. Filip ji začal líbat – od krku, přes ňadra, až dolů, kde jí věnoval dlouhou, trýznivě pomalou pozornost. Každý jeho dotek byl jako elektrický impuls, který v ní rozléval horkost.

Netrvalo dlouho a Eva ho přitáhla k sobě. Její stehna ho sevřela jako klec, ale byla to klec, do které se rád nechal zavřít. Milovali se pomalu, hluboce, s očima do sebe zaklesnutýma, jako by celý svět zmizel.

Venku mezitím padla tropická noc, vzduch byl nasycený potem, slanou vodou a nevyřčenými sliby. Když konečně vyvrcholili, zároveň, v tichém výkřiku vášně, bylo to jako výbuch letní bouře — krátký, ale nezapomenutelný.

Leželi vedle sebe, zpocení a spokojení, dlaně v dlaních. A přes plátno baldachýnu se v dálce míhaly stíny netopýrů a žhnoucí červánky posledních paprsků dne.