Rozcvička

Už před mnoha lety jsem s Béďou každý týden objížděl běžecké závody. Byli jsme ve formě a naposledy jsme jeli přes půl republiky do Budějovic na půlmaratón. Já ho běhal pod hodinu a půl, Béďa o deset minut rychleji. Bavilo nás to.
Přijeli jsme o den dřív, abychom se v klidu připravili a navečer jsme už byli v turistické ubytovně. Když jsme ale otevřeli čtyřlůžkovou místnost, už tam byli kluk a holka.
„Ahoj. Patříme sem?“ ptal jsem se už ve dveřích.
„Jestli jdete na závody, tak jo,“ řekla ta holka a viděl jsem, jak si ji hned Béďa měří. Později mi šeptal: „Ta je mrdavá, co?“
A byla. Černovlasá, s „picíma“ oči, pěkná prdelka. Kluk se taky představil, že přijeli spolu z Prahy a že se tady určitě dobře srovnáme. To jo, když tu byly vedle sebe čtyři postele. Nechali jsme je na místě a šli se projít po městě a na jedno předzávodní pivo.
Když jsme se vrátili, bylo to nějak po sedmé, Eva ležela na lůžku a lidně se na nás usmívala svým picím úsměvem. Te je takový, kdy se do vás ženská vpíjí a vy chápete, že jde o něco osobního. Ale asi byla zvyklá se takhle dívat normálně.
Béďu to ale hned zmobilizovalo. „Jak se těším na zítřek?“ zeptal se nenuceně a to už seděl na její posteli. Líně se protáhla a napřáhla ruku. Tu si Béďa hned přivlastnil a velmi rychle jsme zapomněli na zítřejší závod.
Eva řekla: „Ne, já to vlastně nechci.“ A tiše dodala: „Ale bylo by to fajn.“
To teda byla rozcvička. Nikdo jsme to neplánovali, ale nějak se to stalo. Eva byla velmi ochotná. Když jsem na ní Béďu vystřídal, objevil se ten kluk. Já v ní úplně ztuhnul, jak jsem se lekl, ale Eva klidně povídá: „To si nevšímej, je to kámoš.“
On přišel blíž, řekl, že se jmenuje Karel a začal sledovat, jak do Evy zatloukám svůj kolík. „Půjdeš taky?“ ptám se a byl jsem připravený uvolnit mu kolegiálně místo. Protože když tu leží holka a chce to, tak proč nepřizvat další,
„Nech ho,“ říká Eva. „My jsme fakt jen kámoši. On je totiž gay.“
Béďa se jen pochechtával a už naznačoval, že by zas na její hezký tělo nastoupil, ale já se ptal. „Tak jak bys to nejraději dělal?“
Karel se usmál a naznačil dlaní k ústům. Tak jsem si řekl, že Evino tělo zas půjčím Béďovi, vytáhl jsem si z ní pyj a prstem pozval toho třetího ke svýmu klínu. Ochotně přilezl, otevřel pusu a krásně mi ptáka čistil od její šťávičky. Ale to už jsem byl v tak pokročilým stádiu, že jsem po pár vteřinách začal stříkat. On mě dychtivě vysál, spolkl a udýchaně se na mě podíval. Utřel jsem mu ukazováčkem velkou kapku semene z jeho brady, Karel otevřel poslušně pusu a já ho nechal očistit i můj prst.
Eva to pozorovala docela se zájmem a mně bylo jasný, že skoro zapomněla, že ji právě Béďa tvrdě šuká. Teprve když do ní začal stříkat, tak ji to probralo. Přestala se koukat na nás a když se Béďa odsunul, vstala s rukou na pochvě, aby jí semene neteklo na postel a na podlahu. Odešla do koupelny a já natlačil Karlovu hlavu na Béďův pyj, protože džentlmen odchází z akce vždy čistý a upravený.
A to je vlastně konec minipříběhu. Měl bych ještě dodat, že na začátku noci se to ještě jednou opakovalo, ale už jen v té první trojce, Karel spokojeně usnul. Teda řeknu vám, že to byla drastická rozcvička před půlmaratonem, protože druhý den jsme pořád ještě na svůj večerní výkon vzpomínali. Eva se jen všemu smála, další nabídky odmítala, soustředila se na závod a taky ho doběhla.
A já bych řekl, doběhla i nás. Už den před tím.