Kapitula I

Jmenuji se Jindřich. Jsem obyčejný osmnáctiletý kluk, student. Nejsem moc vysoký, na rozdíl od ostatních kluků mého věku, jen 168 cm, štíhlý, s krátkými světlými vlasy a milým obličejem. Kvůli mému vzhledu mě občas pletou s dívkou, což je dost urážlivé, protože jsem přece kluk.
Celý život jsem žil s otcem, o matce si vůbec nic nepamatuji, protože od nás odešla krátce po mém narození. Otec nebyl vůbec rád, že zůstal s dítětem sám, a vůbec se mnou nezabýval výchovou, skoro jsme spolu nemluvili. Možná mě dokonce vinil. Kvůli tomu, že se nemohl smířit s odchodem manželky, začal pít, hrát hazardní hry a postupně klesl až na dno.
Před pár týdny najednou zmizel a nechal mě samotného. V tu chvíli jsem neměl tušení, proč to udělal. Prostě jsem se jednoho dne vrátil domů a zjistil, že zmizely všechny jeho věci, oblečení i doklady. Vzal si také všechny peníze, co jsme měli.
Byl jsem úplně ztracený, nevěděl jsem, co dělat, neměl jsem práci. Neměl jsem ani žádné příbuzné, na které bych se mohl obrátit. Jediný člověk, který mi mohl pomoci, byla Zuzana.
To je naše sousedka, která se přátelila s mým otcem a pro mě byla skoro jako máma. Vysoká, krásná, štíhlá žena. Musím přiznat, že když jsem dospěl, vždycky jsem na ni hleděl s rozpaky, protože moje myšlenky občas zabíhaly k fantaziím o ní.
Když se dozvěděla, že otec odešel, trvala na tom, abych se přestěhoval k ní a její dceři – Martě. Její dcera, moje vrstevnice, je velmi milá a hodná holka. Od dětství jsme byli velmi blízcí přátelé, trávili jsme spolu spoustu času, dokonce jsme v škole seděli ve stejné lavici. A když se dozvěděla, že se k nim přestěhuji, byla úplně nadšená.
Bydlel jsem u nich už pár týdnů, když se to stalo. Protože jsem nechtěl být přítěží, snažil jsem se najít brigádu na částečný úvazek, ale nedařilo se mi. Byly to hlavně pracovní pozice, ale kvůli mému vzhledu mi pořád říkali, že takový „slaboch“ jako já nevydrží ani dvacet minut.
A tak, když jsem se vracel z dalšího neúspěšného pohovoru, už jsem byl skoro u vchodu, když vedle mě najednou zastavilo velké černé auto a vystoupili z něj dva obrovští chlapi. Jeden mi zastoupil cestu a druhý se postavil za mě a položil mi ruku na rameno.
„Hej, kluku, ty jsi Jindřich?“ zeptal se ten, co stál přede mnou. „Půjdeš s námi, šéf tě chce vidět.“
Asi po půl hodině jsme zastavili a jeden z nich mi řekl: „Vystup.“
Když jsem vyšel z auta, zjistil jsem, že jsme v uličce u zadního vchodu vysoké budovy. Něčí ruka mě strčila do zad: „Pohni se.“
Uvnitř jsme vyjeli výtahem a vešli do nějaké místnosti.
„Šéfe, máme ho.“
„Dobrá práce, můžete jít.“
Byl to docela velký, bohatě zařízený kabinet. Lustry jasně svítily a za širokým dřevěným stolem seděl svalnatý holohlavý chlap v bílém obleku. Podle vzhledu jednoznačně nějaký gangster. A díval se na mě dravým, nepřátelským pohledem.
„K-kdo jste? Co ode mě chcete?“ Byl jsem v panice a sotva jsem ze sebe vypravil pár slov.
„Ahoj, Jindřichu. Můžeš mě zvát Šéf. Jsi tu kvůli svému tátovi. Dluží mi a někam zmizel.“
„Už několik týdnů jsem ho neviděl! A jsme si navzájem cizí! Nevím, kde je.“
„Uklidni se, věřím ti. Moji lidi už ho hledají. Ale zatímco tu není, někdo musí splácet jeho dluh a úroky. A jak asi tušíš, tím ‚někým‘ myslím tebe. Takže dokud ho nenajdou, budeš platit ty.“
„Já? Ale já jsem jen student, nemám nic.“
„Neboj se, jsem si jistý, že takový hodný kluk jako ty si dokáže snadno vydělat dost peněz,“ řekl a ušklíbl se, vstal od stolu a přistoupil ke mně.
„Tvůj táta mi dluží a já ti dám příležitost si je pro mě vydělat.“
„Neboj, budeš pracovat pro mě, přímo v téhle budově. Tohle je jeden z mých nevěstinců, i když ne úplně obyčejný, ale zato klienti bývají velmi štědří. Takže když se pořádně posnažíš, můžeš mi dluh rychle splatit.“
„Nevěstinec? Chcete, abych měl sex s ženami za peníze? To je šílenství, to neudělám.“
„Ha ha, ty jsi ale vtipný kluk. Nic takového jsem neřekl. Ženy jsou tady jen vzácní klienti. Ne, ty budeš uspokojovat muže, stejně jako ostatní divky, co tu pracují.“
„Jste blázen? Jsem kluk! Nejsem gay! To neudělám.
„Ha ha, už jsem ti říkal, že jsi vtipný?“
Šéf přistoupil ke mně a naklonil hlavu, takže jsem cítil jeho dech na svém obličeji.
„Jsi strašně vtipný, chlapče. Myslíš, že jste první, kdo pro nás musí pracovat? Hned teď mi ho vykouříš.“
„C-co?“ Byl jsem v šoku z jeho slov. „Děláte si legraci? Nejsem gay, to neudělám!“
„Hodný kluk. Tak začni.“
„Nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje. Je to nějaký zlý sen. Jak se to všechno semlelo? Dobře, musím udělat, co chce.
Ruce se mi třásly, když jsem je natáhl a pomalu rozepnul jeho kalhoty, které jsem stáhl dolů i s trenýrkami. Před mým obličejem se objevil jeho penis. I když nebyl v erekci, byl velký. Ztuhnul jsem, nerozhodný, jestli začít, a snažil jsem se vymyslet, jak tomu všemu uniknout. Šéf, zjevně unavený čekáním, se ke mně lehce přiblížil a hrubě řekl:
„Pohni, neztrácej můj čas, děvko.“
Při těch slovech jsem sebou trhl, nesměle natáhl ruku a chytil jeho penis u kořene. „Musím to udělat rychle a skončit s tím.“ Nakloním hlavu blíž a lehce se dotknu rty jeho žaludu. Na chvíli se zastavím, otevřu ústa, posunu se dopředu a obejmu rty jeho tělo, snažím se ho celého spolknout. Samozřejmě se mi to nedaří, začnu kašlat a odtáhnu hlavu zpět. Podívám se na šéfa, který mi kývne, ať pokračuji.
Jeho penis se začíná plnit krví a ještě víc se zvětšuje. Znovu si ho vezmu do pusy, otevřu je co nejvíc, abych se nedotkl zuby, a začnu se pohybovat dopředu a dozadu. Jazykem cítím jeho chuť – lehce slanou – a nosem zachytím vůni směsi potu a mužských feromonů.
Nechci se dívat, zavřu oči a jen pohybuji hlavou, dýchám nosem, ale myšlenky mě nenechají na pokoji. „Jsem přece normální kluk, ještě před hodinou jsem žil normální život, a teď co dělám – kouřím penis tomuhle šéfovi v jeho bordelu. Nikdy jsem neměl ani přítelkyni, a teď mým prvním sexuálním zážitkem bude tahle chvíle.“
Jeho penis je pokrytý mými slinami, cítím, jak mi začíná tuhnout čelist, chci se zastavit a vydechnout, ale v tu chvíli mi šéf položí ruku na zátylek a drží mě, aby mě nepustil. Když se podívám nahoru, setkám se s jeho pohledem, evidentně si to užívá. Převezme iniciativu a prakticky mě šuká do pusy, drží mi hlavu na jednom místě.
Cítím, jak žíly pod kůží jeho obrovského penisu začínají pulzovat, na jazyku cítím silnější chuť jeho výtoků.
Cítím, jak šéf stále silněji tlačí rukou, postupně zrychluje, evidentně se mu líbí, co dělám. Myslím na to, že musím vše urychlit, donutit šéfa, aby se udělal, pak mě pustí. Samozřejmě nemám žádné zkušenosti, ale koukám na porno a snažím se to napodobit.
Volnou rukou chytnu kořen jeho penisu a začnu s ní pohybovat v rytmu s hlavou, a zároveň jazykem ve svých ústech obkružuji jeho pulzující žalud, rty ho pevněji svírám.
Tak to pokračuje ještě nějakou dobu, která mi připadá jako věčnost. V ústech mám plno slin s příchutí spermatu, čelist mě bolí, na očích se mi objevují slzy.
Ale najednou mě šéf pevně přitiskne k sobě, takže jeho penis se mi zaboří hluboko do krku, jeho chlupy mi ucpávají nos, nohy se mu napínají a on mi doslova vystříkne do krku své sperma. Dusím se, cukám se, snažím se vyprostit, ale drží mě pevně a já polykám vše, co do mě napumpoval. A i tak část vytéká ven.
Šéf se konečně uvolní a pustí mě. Odstrčím se, kašlu, cítím, jak jeho sperma smíchané s mými slinami stéká po bradě. Je to odporné. Právě mi nějaký cizí chlap vystříkal do pusy. A ten parchant ještě začal svým penisem jezdit po mém obličeji, ještě víc to roztíral a dokonce mi párkrát špatně plácl po rtech.
„Jsi skvělá kuřačka, víš to? To byl opravdu tvůj první krát?“ řekl, zachechtal se a odstoupil, vzal ze stolu ubrousek a otřel si svůj už mírně povolený penis.
Já se snažím dlaní setřít sperma z obličeje, ale zdá se, že ho jen víc roztírám.
Tohle byla jen zkouška, považuj to za pohovor. A musím říct, že ses docela činil,“ jeho hlas najednou zvážněl. „A teď už žádné žerty. Od této chvíle pro mě pracuješ. Rozumíš mi? Takže tě teď odvedou do pokoje, kde budeš bydlet. A vzhledem k tomu, jak kouříš, jsem si jistý, že to zvládneš.“
S každým slovem byl jeho hlas přísnější a jeho pohled mě doslova přikoval k podlaze. Konečně jsem si uvědomil, že nemám na výběr a můžu se jen podřídit.
Šéf znovu stiskl tlačítko na telefonu na stole a do místnosti vešla vysoká tmavovlasá žena v pracovním kostýmu.
„Tady je Jindřich, seznam se, to je Sandra, bude tvým ‚supervizorem‘. Jdi s ní, ukáže ti tady všechno. A teď vypadněte, mám ještě spoustu práce.“
Po těch slovech mě Sandra chytila za ruku a vyvedla na chodbu. Když jsme vyšli z kabinetu, moje nová šéfová mi řekla, ať jdu za ní, a začala mi vyprávět o nevěstinci, jako by mě prováděla obyčejnou prohlídkou. Jako by neviděla, v jakém jsem stavu, a že mám na obličeji stopy slz a na bradě a kolem pusy stopy spermatu.
Pro ni je to zřejmě běžná věc.
„Tady je výtah, odtud se dostaneš do kterékoli části budovy, ale přízemí je pro tebe uzamčené, všude máme kamery a spoustu ochranky. Tady je tvůj klíč, neztrať ho. Pomocí něj se dostaneš do kabinetů, které máš přístupné. Zatím máš omezený přístup, ale časem se omezení zruší. Máme tu masážní salon, posilovnu, zdravotní oddělení a spoustu dalšího. Ale teď tě vedu tam, kde budeš pracovat.“
Nevydržím to, zastavím se a začnu křičet, v mém hlase je slyšet náznaky hysterie, ale je mi to jedno. Protože šéf a jeho gorily nejsou poblíž, cítím se o trochu jistější.
„Nemusíte mě nikam vést. Nehodlám tu pracovat. Už jsem vašemu šéfovi řekl, že nejsem gay, nebudu mít sex s muži.“
Ale zdá se, že moje protesty ji jen pobavily.
„Na tvém místě bych byla opatrnější se slovy. Věř mi, máme spoustu způsobů, jak tě motivovat. A myslím, že bych ti hned měla jeden ukázat. Pojď za mnou, uvidíš něco, co ti pomůže pochopit, jak to tady funguje, a konečně sundat růžové brýle.“
Znovu mě chytí za ruku a vede k výtahu. Jedeme někam dolů, kde projdeme chodbou, otevře dveře a strčí mě do polotmavé místnosti.
Nejdřív jsem ani nechápal, co vidím. Byla to stěna, ze které trčely jen nohy a zadky lidí, druhá polovina byla za zdí. Byli úplně nazí a z jejich otvorů vytékalo sperma, hodně spermatu. Sperma stékalo po jejich nohách, bylo rozmazané po zadcích a na podlaze se dokonce tvořily loužičky. Bylo zřejmé, že je mnohokrát šukali, když toho tolik nateklo. Když jsem se přihlédl, s hrůzou jsem si uvědomil, že ve zdech nejsou jen ženy, ale i muži.
„Tohle je místo, kam posíláme neposlušné, jako jsi ty. Jak vidíš, je nám úplně jedno, co chtějí nebo co si myslí. I když tady je pár děvek, kterým se to líbí a jsou tu pořád. Tento podlaží je nejlevnější, sem chodí různí dělníci. A pak si mohou dělat, co chtějí. A věř mi, fronta zájemců tu nikdy nekončí. A věř mi, nováčci s jejich úzkými dírkami jsou tady velmi populární. Takže ti radím, dělej vše, co ti řeknou, a přestaň s tím ‚nedonutíte mě‘. Protože, buď si jistý. Ale nebude se ti to líbit.“
Její hlas byl tvrdý, pevně mě držela a nutila mě dívat se na ty zadky zalité spermatem.
„Ne, to je hrozné… Nechci to… Nezasloužím si to…“
„Tak co, už to chápeš? Budeš teď spolupracovat?“
„Ano,“ sotva jsem to vyslovil. Znovu se mi v očích objevily slzy a hlas se mi třásl.
„No výborně, hodný kluk. Když budeš poslušný, možná ti ukážu, jak vydělávat, aniž bys musel šukat do zadku. A teď zpátky na naši prohlídku.“
Vrátili jsme se k výtahům a vyjeli o pár pater výš. Prošli jsme malou halou a vešli do dveří, za kterými bylo něco jako obchod s dámským oblečením. Všude stojany a věšáky s nejrůznějšími kousky oblečení, spodní prádlo, plavky, celý regál s kosmetikou a v rohu neobvyklé křeslo s umyvadlem – zřejmě tu je i kadeřnictví.
Sandra mě provedla dovnitř a zastavila se u velkého zrcadla, vedle kterého stála pár křesel, jako v převlékárně, ale bez závěsů.
„Tohle je náš ‚obchod‘. Tady si vždycky můžeš najít něco pěkného a sexy. Tyhle věci si musíš zasloužit nebo koupit za peníze, které ti nechávají klienti. Teď ti vybereme něco roztomilého, a neboj – usmála se – tohle je na můj účet, jako uvítací dárek.“
„Děkuju, ale já preferuju pánské oblečení, a tady je jen dámské. Takže zůstanu ve svém.“
„Víš, to není varianta. Tvůj úkol je uspokojovat klienty svými činy a svým vzhledem. A to, co máš na sobě, je odpad, k ničemu to není. Takže rychle všechno sundej. A připomenu ti naposledy, buď posloucháš a děláš, co ti říkám, a nemusím to opakovat dvakrát, nebo…“ Udělala významnou pauzu a zkřížila ruce na prsou, čekajíc na mou odpověď.
Podíval jsem se na ni a pochopil, že její trpělivost dochází, a buď tohle, nebo sklep, díra ve zdi a stovky penisů denně. Přikývl jsem, myslím si, že zatím musím se vším souhlasit, dříve nebo později mě nechají samotného, nebo půjdu na záchod… prostě budu mít šanci utéct. Vše, co potřebuju, je dostat se z budovy, pak se dostanu na policii a vrátím se pro Zuzanu a Martu.
Zatímco jsem si sundával oblečení, Sandra prošla kolem regálů a nabrala nějaké věci. Když se vrátila a viděla mě bosého jen v trenýrkách, zamračila se a řekla, ať se svleču úplně. Neměl jsem na výběr a udělal jsem, co mi přikázala. Bylo mi strašně trapně, protože poprvé jsem byl nahý před ženou. A navíc jsem se styděl za svého malého „kamaráda“. Viděl jsem v šatně kluky mého věku, a tam byl i ten nejmenší dvakrát větší než můj.
Sandra mi podala věci – nějaký dívčí top a růžové latexové kraťasy.
Nemůžu tomu uvěřit. Nejdřív mě podvodem donutili vykouřit tomu parchantovi šéfovi, a teď tohle. Když jsem se oblékl, Sandra mě prohlédla od hlavy až k patě.
„Vidíš, nic složitého. A je to velmi roztomilé, sluší ti to. A tvůj malý penis perfektně zapadl, skoro ho není vidět. Čím rychleji si zvykneš, tím snazší to pro tebe bude. A teď pojď, ještě účes a make-up.“
„Cože? Chcete mě ještě nalíčit? Jsem přece kluk!“
„Samozřejmě. Přiznej, že takto to bude mnohem lepší. A přestaň s tím. Před chvílí ti někdo vystříkal do pusy, pořád máš sperma na obličeji. Teď máš na sobě dívčí oblečení. A ty si myslíš, že jsi ještě kluk? Zapomeň na to. Od této chvíle k tobě budu mluvit jako k holce, víc ti to sluší. A odpovídat budeš stejně. A jen zkus znovu začít protestovat. Můžeš si pak sám utíkat do sklepa.“
A znovu se musím tiše podřídit. Posadili mě do velkého křesla a přistoupila ke mně další žena, která mě začala stříhat a nanášet make-up. Jediné, co jsem mohl, bylo koukat do zrcadla naproti a sledovat, jak se stávám čím dál víc ženskou. Když skončily, sotva jsem se poznal. Roztomilý dívčí obličej, krátký střih a úprava dodávají šarm a podtrhují ženskost.
„Bože! Jaká krása. Tak roztomilá a sexy.“ Hodil jsem na ni naštvaný pohled, ale ona se jen víc usmála. „Neduš, opravdu vypadáš skvěle. A teď pojď do svého pokoje.“
Znovu výtah, a jsme na patře s dlouhou chodbou a několika dveřmi na obou stranách. Prošli jsme kolem dvou, otevřela dveře klíčem a podala mi ho.
Uvnitř bylo docela prostorné, i když většinu prostoru zabírala široká postel. Pár nočních stolků, skrytá skříň, zrcadlo a otevřené dveře do koupelny.
„Teď je to tvůj pokoj. Tady budeš bydlet a brzy tu začneš přijímat klienty. Přísně dbaj na pořádek, nemáme tu pokojské a za nepořádek dostaneš pokutu. Ve skříni je náhradní povlečení, musíš ho pravidelně měnit. Máme tu i další pokoje, kde si můžeš vydělat. A sama si budeš vybírat, čemu se chceš věnovat. Nám je vlastně jedno, jak přesně peníze získáváš, hlavně pravidelně splácej dluh. Budu si pro něj chodit jednou týdně. Zatím 250€ týdně. To není moc, jsi u nás nová, ale později to bude víc, takže neztrácej čas zbytečně. Dnes odpočívej, zítra začneme s tvým školením. A nezapomeň, co se stane s neposlušnými dívkami.“
S těmi slovy odešla a zavřela za sebou dveře. Beznadějně jsem se zhroutil na postel a zakryl si obličej polštářem. Chtělo se mi brečet z bezmoci a ze všeho toho děsu, kterým jsem si dnes prošel. Když jsem se trochu uklidnil, svlékl jsem se a šel do sprchy. Po sprše jsem zhasl světlo v pokoji a zalezl pod peřinu. Události dneška mi stály před očima, nemohl jsem uvěřit, že se všechno takhle zvrtlo. A co bude dál? Jaké bude to školení, co přesně budu muset dělat? Dlouho jsem nemohl přestat být nervózní, ale nakonec mě únava přemohla a usnul jsem.