✝️ Zkouška opravdové víry✝️ část 1

Bylo nádherné páteční odpoledne, když jsme se domlouvali na telefonu, kde přesně se ,,poprvé" sejdem.

Furt jsme se tak nějak dohadovali,kde bychom mohli uskutečnit naše první hezké a milé setkání.

Já : ,,Co třeba Muzeum, nezajdeme tam? Budeme si dělat srandu z umění o kterém nic nevíme.."
Ona : ,,Neblázni zase tolik.. Už nechodíme na střední a ještě by jsi tam udělal nějakou neplechu a skončilo to ostudou."

Tak jsme hráli skoro slovní fotbal o tom kde by nám to mohlo vyjít : Kino, Nákupy a kousání se po obchodech (mimochodem úděsný), Zajít na fajn večeři nebo do baru, Na bazén nebo do Aquaparku, Bowling, podpořit pejsky do útulku nebo do Parku..

Ale na to už byla docela zima, tak jsme rozjímali , kde jsme tak jako v životě nebyli a že všechny varianty na které člověk přijde (i mimo ty co jsem jmenoval) prostě sejde, jelikož už to člověk tak nějak prožil a chtěl by vyzkoušet něco jiného,nového...

... Něco co nevyzkoušel(a) prostě ještě vůbec s nikým..

Tak jak nás nic nenapadalo... Jsem prostě jen do pláču napsal : ,,Byla jsi vlastně s někým v Kostele ??"

Asi 5min. Nastalo hrobové ticho a já jsem se začal proklínat za to, že já imbecil jsem toto vůbec napsal. Samozřejmě padali hlášky a nadávky všeho typu. Vynadal jsem si jak si chlap nadává,když něco nechce posrat a prostě to posere na celé čáře..

Najednou napsala : ,,Vzdyť sakra víš, že nejsem věřící, tak přemýšlím jestli napíšeš omluvu nebo jinou variantu.. Ale zase na druhou stranu, to nezní jako špatnej nápad, jelikož mně nikdo do kostela na rande nepozval."

Čumím na tu zprávu jak mýval do popelnice a promnul jsem si oči, jestli koukám správně.

Píšu : ,, Tak jestli souhlasíš a nebojíš se, v kolik a který chceš vybrat..?"
Ona : ,, Souhlasím,ať je i sranda a né nebojím se. Ten největší ve městě samozřejmě a třeba v 18h večer, ať máme atmosféru.

Vše bylo domluveno a tak teda já už jsem se nemohl dočkat dalšího dne..
Už se blížila pomalu daná hodina, já byl nachystán jako nikdy před tím. Změna místa byla dost dobrá, jelikož ani já do kostela nechodil a sako jsem si neoblékl..
17.45 už jsem byl na místě abych neslyšel celý vecer jen výčitky ,že jestli chodím všude pozdě jako na rande, tak to v mém životě musí vypadat..
Začalo lít jako z konve, fakt hodně.. Tak člověka nenapadne nic lepšího než se schovat do kostela..
Přišel jsem dovnitř a Kochan se malbami na stropě, každý to známe, když navštívíte jakoukoli takovou stavbu, koukáte nahoru a teda já přemýšlím , kolik práce a hlavně času to muselo dát aby tyto malby vypadali tak skvostně, jak vypadají..
Usednu do lavice a pozoruji všechno okolo sebe, každý detail.. přítmí v kostele (nebyl ještě moderně vybaven) házelo různé stíny a dojmy že tam nejste sami.. jako by vás někdo z poza rohu na chvilku pozoroval, avšak když se otočíte, nikdo tam není..Koukám na hodiny v mobilu 18:01
Špitnu si : ,,Pche, kdo pak chodí pozdě na rande.."
Najednou slyším za sebou podpatky, klapot v rytmu, který si udávala ona-ani rychle, ani pomalu. Shrnula si deštník od deště jak byl mokrý, samozřejmě nemusím podotýkat že to bylo prostě hodně slyšet.
Zastavila se přímo za mnou s větou : ,,No.. vůbec tady nic nejde slyšet.. Tak asi proto se na rande kostely nevybírají.
Otočím se a odpovím : ,,Ale nikdo neměl tak geniální nápad jako je tento.
Ona : ,,No když myslíš..."
Posadila se vedle mně a začala taky všechno pozorovat.