Vobyčejná ženská

„Jsem úplně vobyčejná ženská,“ řekla mi Edita. Poznal jsem ji, tak jako většinu ostatních, v baru v centru města. Na první pohled musela zaujmout každýho chlapa. Malá, drobná s milým obličejem a tmavými vlasy. Jen tak seděla na barový židli a zvláštně se natáčela do rytmu hudby, která řvala z jukeboxu.

Až později mi došlo, že vlastně celou dobu tančila, ale tenkrát mě spíš zaujala ta její krátká sukýnka a tmavý punčochy. A taky způsob, jakým brčkem luxovala koktejl, kterej držela v ruce. Všim jsem si, že se kolem ní celej večer pořád někdo motal, ale ona postupně všechny dotěrný chlapy s grácií odmítala. Dokonce to vypadalo, že se nikdo ani nenaštval, když mu dala košem.

Nevim, co mě to napadlo, že jsem to zkusil taky. Dovolila mi sednout na vedlejší barovou stoličku a objednat jí drink. „Dvakrát Sex on the beach,“ houknul jsem na barmana a za chvíli před náma přistály dvě sklenice se žlutooranžovým obsahem a modrými brčky. Přiťukli jsme si a já jí začal valit šrouby do hlavy. Měl jsem tehdy pocit, že mě poslouchá jen tak na půl ucha, ale bylo mi to jedno. Cítil jsem se, jako bych vyhrál jackpot ve sportce, protože mi dovolila přisednout.

Skončili jsme u ní v malym útulným bytečku nedaleko nádraží. Dvě místnosti pro samotnou ženskou zcela dostačující. „Před rokem mě exmanžel vykopnul z baráku. Rok a půl jsem ho podváděla, a když jsem mu to ve slabý chvilce vyklopila, vrazil mi facku a vyhodil mě. Naštěstí jsme měli ještě tenhle malej krcálek, a tak jsem měla kam jít,“ prozradila na sebe, zatímco se jednou rukou svlíkala a druhou stíhala honit mýho tvrdýho ptáka, kterýho si vytáhla z mejch kalhot, aniž by se mě na cokoli předtím zeptala.

„Šukej mě pořádně,“ povzbuzovala mě, když se pode mnou zmítala a nádherně přitom hekala. Začal jsem přirážet ještě víc. „To je vono,“ hlasitě oddechovala, „píchej, dělej.“ Zrychlil jsem a nalehl na ni celou vahou. Měl jsem pocit, že ji rozdrtim, ale jí se to evidentně líbilo. „Hezky, ještě,“ teď už skoro křičela a já dělal, co se po mně chtělo. A pak se udělala. Najednou, bez varování, ale tak, že jsem ještě nic takovýho nikdy nezažil. Pěkně do mě zaryla nehty, zkříženýma nohama mě na sebe ještě víc přimáčkla a možná půl minuty se celá klepala. Pak uvolnila sevření a s ledovým klidem pronesla: „Tak, a teď už můžeš jít.“

Sebral jsem oblečení ze země a vypadnul odtud jako zpráskanej pes. Dojel jsem domů vymačkanej, utahanej a zneužitej. Až teď mi došlo, že já se vůbec neudělal, ale po tom zážitku jsem neměl ani pomyšlení na cokoli erotickýho. Vysprchoval jsem se a padnul do postele jako zabitej. Usínal jsem pouze s jednou myšlenkou – nedejbože, abych někdy potkal nevobyčejnou ženskou.