Druhý den jsem do služebny přišla dřív, než bylo nutné. Možná až směšně brzy. Ale noční ticho, které včera vibrovalo mezi námi, mi zůstalo v hlavě celou noc, jako ozvěna, která se odmítala ztratit.
Když jsem procházela chodbou, panovalo tam to ranní, téměř posvátné ticho. Zářivky ještě svítily napůl tlumeně, jako by se jim nechtělo úplně probudit. Každý krok se rozléhal dlouhým koridorem a já už dopředu věděla, co to znamená — že na služebně budeme zase jen my dva…
Já… a můj nadřízený.
Jakmile mi to došlo, vybavil se mi včerejší večer. Ten okamžik, kdy se ke mně naklonil tak blízko, až jsem cítila jeho dech na krku… a motýlci v břiše, kteří se od té chvíle odmítali uklidnit. Prošla jsem kolem nástěnky, kolem kuchyňky… a pak jsem ho uviděla.
Stál u automatu na kávu, ještě v civilu, kožená bunda přehozená přes rameno. Kdykoliv jsem ho takhle viděla – mimo uniformu, mimo povinnost – připomínal mi až příliš, že je to člověk, ne jen nadřízený.
Zvedl hlavu, jako by mě vycítil.
A v jeho pohledu bylo přesně to, co jsem celou noc sama sobě zakazovala pojmenovat.
„Dobré ráno, poručíku,“ řekl s měkkým podtónem, který jsem u něj ráno neznala. Nalil druhý kelímek kávy, aniž by se mě zeptal, a podal mi ho. Když jsem po něm sáhla, jeho prsty se svezly po těch mých. Velmi lehce. A určitě ne náhodou.
Bylo to horší než jakýkoli dotek z předchozí noci — protože tady, uprostřed běžného ranního ruchu, to působilo mnohem intimněji.
„Spala jste?“ zeptal se.
„Trochu,“ přiznala jsem.
Pousmál se. „Já taky ne.“
Cítila jsem, jak mi horko z kelímku stoupá až do tváří. Měl sotva pár centimetrů odstup a já měla pocit, že kdyby se naklonil byť jen o kousek, srdce mi prorazí hrudník.
Večer,“ pronesl tiše, tak aby to slyšela jen moje kůže. „Budeme mít klid.“
Přikývla jsem, aniž bych si uvědomila, že to dělám.
A celou směnu jsem pak bojovala s tím, že každá minuta, co jsem ho zahlédla v kanceláři, každé jeho „poručíku“, každý pohled přes stůl mě donutil myslet už jen na to jediné:
Co se stane, až ten večer přijde…
Similar stories
-
For weeks it had lived only in her phone. Jessica had not expected it to be this hard. In her head it had been simple. She would swipe, she would charm, some beautiful, easy woman would say yes, I'd…
16 days ago 1 80 4 -
It was a Saturday morning Intercity train. The carriage was quiet, save for the rhythmic metallic hum of the tracks. A few rows away, she sat looking out the window, but her posture gave her…
1 month ago 0 76 1 -
There are nights when the noise of the world simply fades away, and everything narrows down to a few inches of distance. Saturday morning had been nothing but a prelude: a chance encounter, a glance…
1 month ago 0 60 0 -
[May 25, 2026 - Vienna] I just met up with a guy who just tied me up, tickled me, and edged me. He smelled good. He subdued me. He wasn't great at teasing, but he tried. Honestly, he was there for…
2 months ago 0 33 0 -
The afternoon sun streamed through the large windows of the cottage, casting long shadows across the old wooden floors. The old house, rather mansion than cottage, had seen better days but was ideal…
2 months ago 0 47 2