Na služebně bylo po půlnoci ticho, jen tikot hodin a tlumené bzučení zářivek. Seděla jsem u stolu a dopisovala hlášení, když se otevřely dveře do kanceláře. Vešel můj nadřízený…Vždycky voněl po kávě a kožené bundě, a pokaždé, když se ke mně naklonil, jsem měla problém soustředit se na cokoliv jiného. „Ještě tu jsi?“ zeptal se tiše. „Dokončuju papíry,“ odpověděla jsem a snažila se tvářit klidně.…

Povolání, které jde ruku v ruce, i když by to člověk na první pohled neřekl. V březnu jsem si vzala pár dní dovolené v Krkonoších. Prodloužený víkend plný nekonečných kopečků, čerstvého vzduchu a večerního relaxu ve wellness hotelu. Sauna, vířivka, parní lázeň… Už první večer jsem se tu odtajnila, že jsem na pár dní v Krkonoších a hledám příjemnou společnost na večer. Hned po chvíli mi přišla…

Druhý den jsem do služebny přišla dřív, než bylo nutné. Možná až směšně brzy. Ale noční ticho, které včera vibrovalo mezi námi, mi zůstalo v hlavě celou noc, jako ozvěna, která se odmítala ztratit. Když jsem procházela chodbou, panovalo tam to ranní, téměř posvátné ticho. Zářivky ještě svítily napůl tlumeně, jako by se jim nechtělo úplně probudit. Každý krok se rozléhal dlouhým koridorem a já už…