Boží mrd na Boží hod

Parkoviště pod lesem. Všude tma a mrznoucí mlha. Motor vrní, kabina vyhřátá, je slyšet jen rádio, ze kterého se line Numb od Linkin Park. Sedím rozkročená, kolena lehce od sebe, a mám co dělat, držím se zuby nehty, abych si to neudělala dřív, než vůbec přijde. Prsty mi kloužou po stehnech, pomalu, schválně, a cítím, že klín už začínám mít mokrý. Touha tlačí mezi nohama, v hlavě se mi střídá jedna chlípná představa za druhou. Nejradši bych ho měla už v sobě. Hned teď.

Jeho světla proříznou šero. Zaparkuje vedle. Cvakne alarm. Krátký pohled kolem sebe. Jde rovnou ke mně.

Otevře dveře a sedne si vedle. Modré džíny, černé triko, rozepnutá bunda. Nervózní úsměv. Stejně napnutý jako já. Dívá se mi do očí, koutky mu škubnou.

„Je mi to líto, ale mám fakt jen půl hodiny. Musím domů. Nakecal jsem doma, že řeším něco do práce. Chtěl jsem tě vidět aspoň na chvíli.“

Neuhýbám pohledem. Nechám ho pomalu pochopit, pro co si dneska přijel. Tmavě zelené sametové šaty, hluboký výstřih a pod ním podprsenka, co ty moje čtyřky ještě schválně zvětšuje. Netuší, že pod tím je průhledná krajka, podvazky, samodržky a tanga už teď vlhká jen z čekání. Vlasy rozpuštěné, lehce navlněné, pusa rudá, oči orámované černýma kočičíma linkama. Sjede mě pohledem pomalu, důkladně, a v tom tichu je cítit, jak se napětí zahušťuje. „Ty jsi nějaká načančaná. Chystáš se někam pak?“ Zvednu bradu, přejedu si rukou po stehně, schválně pomalu. „To mám dneska kvůli Ježíškovi, víš?“ usměju se. Pravda je, že mě pak čeká ještě jedna oslava. Ale když se ozval, nebyla šance odolat. Ne dneska.

Sáhne přes panel a položí mi ruku na stehno. Klidně, bez ptaní. Jede po punčoše nahoru, zastaví se na hraně šatů. Mlčí. Jen se na mě dívá. Nehledá svolení. Bere si. Vydechnu a posunu se blíž. Ta moje vlhká kunda už to nevydrží. On se ke mně nakloní, koutky úst mu cuknou. „Ta rudá rtěnka není úplně praktická.“ Nestihnu se zasmát.

Najednou líbá. Tvrdě. Jazyk, zuby, sání. Rtěnka se rozmazává po obličeji, v puse mám chuť jeho i sebe. Mám jeho ruce všude. Drtí mi kozy přes výstřih, až syknu. Vjíždím mu pod triko, nahmatám horkou kůži, chlupaté břicho. Přejedu mu nehty přes slabiny. Chci ho ochutnat, celého.

Jeho ruka je už hluboko pod šaty. Přejede mi přes boky, stáhne mě blíž, chytne za zadek. Silně. Jako by mě chtěl celou sevřít do dlaní. Tahá za podvazky, natahuje krajku a pak ji pustí, až to pleskne o stehna. Trhám po dechu, podbřišek pulsuje. Kunda mi škubne. V hlavě nic. Jen touha. Chci ho.

Rozepínám mu pásek, rukama sjíždím po jeho tvrdosti přes džíny. Cítím to jeho připravené péro.
Zastaví se, čelo na mém. „Tady to není úplně praktické…“ zachraptí. „Nepůjdeme dozadu?“
Zasměju se, lapavě. „Na tvoji velikost a moji velkou prdel je to vzadu fakt malý.“ A to mám velké SUVčko, bleskne mi hlavou.

Přesouváme se dozadu. On první, já za ním, zabouchne dveře. Okna už teď mlží i bez doteků. Chytí mě za látku šatů a v jednom plynulém pohybu mi je přetáhne přes hlavu. Žádný mazlení. Jen hladový tah. Rozepne podprsenku, stáhne ji a pak si vezme do ruky jedno prso. Velká dlaň, tvrdý stisk, horký dech. Vypadá jako, když ho potěžkává. Pak se skloní a vezme ztvrdlou bradavku do pusy. Saje, cucá, jazykem ji krouží jak posedlý. Mám hlavu zvrácenou dozadu, v kundě mi to pulzuje jak před výbuchem. Chytím se za podvazkový pás, ať se vůbec udržím pohromadě. Silně mě kousne do bradavky, až přemýšlím, jestli ji chce ukousnout...

Když se narovná, zasměje se tiše. „Celý ti to svlíkat nebudu.“ řekne. „To je práce na půl hodiny. Na to teď fakt nemáme čas.“
Nechá mi podvazkový pás, punčochy a tanga. Právě tolik, kolik stačí, aby mi připomněl, že tohle není žádná romantika. Tohle je nadrženost, která se už nedala dál odkládat. Usměju se.

A pak už jen pootevřu kolena o pár centimetrů víc.
Pozvání je jasný. A on ho beze slova přijme.

Líbá mi stehna, pomalu a schválně, a pak jazykem sjede přes krajku tang. Cítím, jak jsem mokrá. „Miluju tu chuť...“ řekne a já cítím, jak se mi stáhne podbřišek. Chvíli si se mnou hraje, přesně ví, kde a jak, dokud mi tělem nezačne jezdit horko. Jeho sliny mi stékají po vnitřní straně stehen a já se pod ním prohýbám dřív, než se stihnu nadechnout.

Zasměje se, krátce, pobaveně. Zase. Prý se se mnou nenadře. Prsty mi vklouzne pod tanga a jedním tahem je stáhne stranou. Nejprve mě hladí přes mokré pysky. Projede mě prstem shora dolů. Pomalu. Dráždivě, jako by si se mnou hrál. Chvíli si pohrává s klitorisem, přesně tak, aby mě rozvibroval až do břicha. Pak do mě pronikne prsty, do té horké, mokré dírky, zatímco druhou rukou mačká můj zadek. Pevně, neomaleně. Střídá jazyk a prsty. Líže mě, občas mi pleskne přes kundu, jen aby mě znovu otevřel, znovu pohladil a projel. Chvíli mi líbá zadek, pak se vrací mezi nohy. Ležím rozvalená na zadní sedačce. Zarývám nehty do čalounění sedačky a pánví mu vyrážím naproti, jak mnou projíždějí slastné vlny. Přidává na intenzitě, má ve mně dva prsty a prstí mě silou. Bez slitování. Vzdychám. Hekám. Tělo mi odpovídá dřív než hlava.

Ležím rozcapená na zadní sedačce, nohy do praku, on mezi nimi, a já se mu kundou tisknu vstříc, jak se mnou cloumá vzrušení. Přidává, zrychlí, cítím ho všude. „To je ono.“ řekne. „Buď hodná holka.“ Hlas se mi zlomí, tělo ho poslouchá dřív než já. „Udělej se pro mě.“ Celým tělem mi projede silný orgasmus. Nedokážu být potichu. Cítím stahy, vyteču. Pode mnou se rozlije pořádná loužička.

Lapám po dechu, ještě celá rozhozená. On si mezitím sundává i zbytky oblečení. Jsem rozcapená, mokrá. Bradavky mi tvrdě trčí do vzduchu. Vezme si ho do ruky. To své mohutné péro, leskne se, už vlhké, a začne si ho pomalu honit. „Tak pojď.“ řekne klidně. „Teď je řada na mně.“

Kleknu si před něj, na všechny čtyři. Ještě jsem zadýcháná z toho silného orgasmu. Tváří mi hoří. Prsa mi těžce visí dolů a já mu pomalu přejedu jazykem po špičce žaludu. Tvrdý. Horký. Lesklý. Cítím ho ještě dřív, než se ho dotknu znovu. Znovu jazykem přejedu po tom napnutém okraji a na špičce ucítím slanou chuť. Dráždí mě to. Přitlačím víc. Pomaleji. Schválně kroužím jazykem kolem uzdičky, přesně tam, kde vím, že to cukne. Pak přejedu celou délku jeho péra, líně, hladově, a skloním se níž. Chvíli lížu a líbám jeho koule. Cítím teplo kůže, napětí v nich. Hrozně mi voní. Vezmu si ho do pusy. Hlouběji. Zašimrají mě jeho chloupky..Dech se mi láme, ale nepřestávám. Pusa ho obepne. Mám pocit, že mi jeho penis vyplňuje celou pusu. Jazyk pracuje, hlava mi lehce klouže podle rytmu těla. Položí mi ruku na vlasy, vede mě, jen jemně, spíš směrem než silou. „Jo… přesně tak,“ zamumlá a já zrychlím, protože přesně vím, co tím myslí. Pomalu mě šuká do pusy. Jemné, ale hluboko. Sliny mi trochu tečou koutkem úst.

S přemáháním mě zastaví. „Nasedni si.“ V tu chvíli už nemyslím. Tanga stranou, kolena na sedačky. Péro má tvrdé, horké, žíly na něm pulzují. Celý se leskne od mých slin. Vedu si ho sama, cítím, jak jsem mokrá, jak mi to po stehnech teče ještě dřív, než na něj dosednu. Sklouznu na něj až na doraz. Oba ostře vydechneme. Cítím, jak mi vyplňuje celou kundu. Chvíli trvá než si přivyknutu na jeho šířku..Ruce mi zaboří do boků. Prsty hluboko v mase, nechává mě jezdit podle sebe, ale drží mě, tvaruje, diriguje. Zvedám se, klesám. Slyším to mokré pleskání. Všude je pot, všechno klouže, skla se potí s námi, venku mráz, uvnitř vedro k padnutí. Moje hladká kunda jezdí po jeho chlupatém péru.

Občas mě popadne za vlasy, prudce, stáhne dozadu. „To je ono, takhle tě chci.“ sykne mi do ucha, a pak mi pleskne silně po zadku; ta moje macatá prdel mu krásně hraje do dlaně, znovu a znovu. Zadek mám v jednom ohni. Prdel mě bolí, ale cítím, jak mě to ještě víc rozpaluje, jak se mi to celé vymyká. Pleskání po zadku, mlaskání moji mokré kundy se mísí s naším přerývaným dýcháním.

Chvíli mě líbá, chvíli kouše, drtí bradavky mezi zuby. Ztrácím dech, směju se, hekám. Tělo se mi chvěje pod každým jeho dotykem. Chvíli je pleská, chvíli tahá za vlasy, nebo čapne za krk a přitáhne si mě k polibku. Roztřesu se na něm, cítím, jak se mi stáhne kunda, jak mu kolem péra tepu. Už jen lapám po dechu. Když proti mně začne prudce přirážet, zaryje mi prsty do zadku, zařve a já cítím, jak mě vyplňuje. Horký semeno mi stříká hluboko dovnitř. Cítím, jak v něm ještě cuká, jak mě drží a funí mi do vlasů. Mokří, zpocení, celé auto nasáklé naším sexem.

Zadní skla zamlžená, kapky stékají po oknech, venku ticho a zima, ale tady uvnitř jen klid a těžká slast. Pička mě celá bolí. A hlavou mi běží jediná věc: fakt bych chtěla vidět ten výraz, až přijde domů takhle od mý šťávy, rtěnky a parfému. Nenápadnost level: prase. Vážně je cvok, když si myslí, že tohle nikdo nepozná.

Zůstávám na něm sedět, s vystříkaným klínem od něj, neschopná se pohnout. Těžce dýcháme, smějeme se, koukáme si do očí, ještě v té slastné mlze a temnotě. Přijede mi rukou do vlasů, zasměje se a řekne: „Asi si budeš muset trochu upravit make-up, vypadáš teď jak Joker, ty moje kurvičko.“ A políbí mě jako princeznu. Něžně, vášnivě, láskyplně. V tu chvíli by mi mohlo být úplně jedno, jestli se pod náma právě propadne celý svět.

Probudím se doma. Ve tmě. Nahá ve své posteli. S pocitem, že mi tělo hoří zevnitř. Mezi nohama mám mokro a tep, co se tam pořád drží, pomalý, neodbytný, jako by se mi sen odmítal pustit z těla. Chvíli jen ležím a sbírám dech.

Vedle mě manžel chrápe. Těžce. Ne jen tak obyčejně. Jako kdyby někdo nastartoval cirkulárku, přidal sekačku a nechal je spolu tančit odzemek. Pravidelný hluk. Mechanický.

Sáhnu po mobilu na nočním stolku.
Displej mi vypálí oči.

4:12.
Takže sen.
Jenom sen.
Tak zatraceně živý, že mi ještě pořád stahuje břicho.

Na displeji svítí zpráva. Od něj.

„Tak co, byla jsi hodná holka? A nadělil ti něco Ježíšek?“ Psal mi po půlnoci.

Vyprsknu tichým smíchem a rychle si zakryju pusu, aby mě nic neprozradilo. Ležím tam, nadržená, rozhozená vlastní fantazií, vedle chlapa, co teď svým chrápáním řeže noc na prkýnka.

„To si piš. 😁“ odpíšu.
Chvíli váhám. Pak to dopíšu. Vždyť zná mě i mé úchylné představy.
„Nadělil mi pěkně rajcovní sen o tobě.“
Ještě chvíli koukám na kurzor. A přidám:
„Takovej, co si přímo říká o realizaci.“
Odešlu.

Odložím telefon, otočím se na bok a zírám do tmy. Poslouchám, jak vedle mě cirkulárka přechází do vyšších otáček. Mezi nohama mi to znovu lehce cukne, jako by si tělo říkalo, že je mu úplně jedno, co z toho byla realita a co jen sen.

A mně dojde jedna nepříjemně vtipná pravda:
Některý sny se nezdají proto, aby skončily ráno.
Ale proto, aby se začaly plánovat.

Nečekala jsem, že se ozve.
A už vůbec ne takhle brzo.
Ne proto, že by něco skončilo.
Ale protože jsme ani jeden netušili, co s tím dál.

Možná se o Vánocích opravdu dějí zázraky. A některý z nich mají sakra dobrej timing.