Dva kamarádi, jedna ústa

Do klubu jsem vešla ve chvíli, kdy se oslava přehoupla do té nejpříjemnější fáze. Alkohol už uvolnil ramena i smích, hudba byla hlasitá, ale nevtíravá. U stolu jsem je poznala okamžitě.

Ten první byl nepřehlédnutelný. Široká ramena, silné paže, tričko napnuté tak, že nebylo pochyb, čím se živí. Krátké vlasy, upravený vous a úsměv, který působil přirozeně, ne naučeně. Typ muže, který má tělo pod kontrolou – a je to na něm vidět i ve chvíli, kdy jen sedí a drží sklenici. Typický trenér.

Vedle něj kamarád. Budu mu říkat Petr. Jiný typ, ale stejně přitažlivý. Holá hlava, pot na kůži ještě nestihl úplně zaschnout, svaly ne tak „naleštěné“, spíš surové a funkční. Tetování mu lezlo po rameni a hrudi, jako by ho tam přirozeně přinesl život, ne nějaké náhodné rozhodnutí. Díval se kolem sebe pozorně, klidně. Ten typ muže, který nemusí nic dokazovat.

Znala jsem je oba z internetu. Oni znali mě. To vědomí mezi námi viselo ve vzduchu ještě dřív, než jsme si vyměnili pohled.

Vytáhla jsem telefon a napsala trenérovi. Jednoduše.

„Jsem ve stejném klubu. Jestli chceš, budu za pět minut na toaletě pro personál.“

Odpověď přišla skoro okamžitě.
„Jsem s kamarádem.“

Chvíli jsem se usmála sama pro sebe a odepsala:
„To nevadí.“

Zvedl hlavu od telefonu a podíval se na kamaráda. Viděla jsem to z dálky. Ten krátký úsměv. Náklon hlavy blíž k uchu. Nevěděla jsem přesně, co říká, ale dokázala jsem si to představit.

„Hele… znáš ji?“ Ukázal mu můj profil na mobilu.
„Jo.“
„Píše mi, že je tady.“
Krátká pauza. Pohled.
„Jdeme se podívat.“

Toaleta byla větší, než by člověk čekal. Tlumené světlo, zrcadlo, ve kterém jsem viděla sama sebe i dveře za zády. Když vešli, zavřeli za sebou. Zvuk zámku byl tichý, ale definitivní.

„Ahoj,“ řekla jsem klidně.
„Ahoj,“ odpověděl trenér a na okamžik si mě prohlédl od hlavy k patě.
Kamarád se jen pousmál. „Tak… ahoj.“

Byli blízko. Příliš blízko na náhodu. Cítila jsem teplo jejich těl, rozdílné vůně, rozdílné tempo dechu. V zrcadle jsem viděla, jak se jejich pohledy krátce střetly – a pak se vrátily ke mně.

„Máme jen chvilku,“ řekla jsem tiše.
„To stačí,“ odpověděl někdo z nich. Možná oba.

Zatímco trenér pohotově zamkl dveře, klekla jsem si a oběma rukama začala mnout jejich rozkroky. Levou rukou trenéra, pravou Petra. Petr měl na sobě džíny, takže jsem přes látku cítila všechno o to intenzivněji. Trenér byl ještě v zápasovém oblečení – sportovní, polotěsné kalhoty. Vnímala jsem, jak reagují každý jinak, jak se jim mění postoj a jak se ke mně instinktivně přibližují.

Podívala jsem se nad sebe a viděla dva chlapy, kteří potřebují jediné. Ulevit si bez zbytečných řečí a závazků. To mi vyhovovalo. Chtěla jsem si, zcela sobecky a pudově, zamlsat na jejich teplém semenu. Takže jsem se dala do práce.

Trenér si stáhl kalhoty rychle ke kotníkům, Petr se svými těsnými džíny zastavil u kolen. Oba měli světlé boxerky. U trenéra už byla vidět drobná kapička na látce, a tak jsem se oblízla a rozhodla, že půjde první.
Vzala jsem do rukou okraj jeho boxerek a stáhla je pod kolena. Vylezl polotvrdý penis, ochlupení husté, ale pečlivě zastřižené. Koule mu volně visely a při přivonění k nim byla cítit vůně vítězství – pot z nervů a napětí kolem zápasu jeho svěřence. Petr nechtěl zůstat stranou, sám si stáhl boxerky a rukou si promnul rozkrok tak, že se mu penis nepatrně oddělil od koulí.

Oba tam přede mnou stáli a čekali, kdy si je vezmu.

Usmála jsem se a oba postupně políbila na lehce vykukující žaludy. Pousmáli se a dívali se dolů, zvědaví, jak budu pokračovat.

Prvního jsem si do pusy vzala trenéra. Jazykem jsem nabrala jeho žalud, jako bych se snažila dostat do pusy jahodu bez pomoci rukou. Hlasitě vydechl a lehce se mu podlomila kolena. Petr jen procedil mezi rty:
„Ty v…, kámo.“

Nevnímala jsem jejich slova. Soustředila jsem se na to, jak mi žalud v puse tuhne a s ním i celý penis. Během chvilky ztvrdl natolik, že jsem mohla pusou jezdit od kořene až ke špičce a zpátky. Volnou rukou jsem mezitím začala honit Petra.

„Taky mi ho pokuř, kurvičko naše,“ zavrčel.

Odmlaskla jsem u trenérova žaludu a poslechla. Petrův ocas byl už plně postavený a já bez jediného zaváhání začala sát i jeho. Měl jen lehce zarostlá třísla, viditelně zpocená, chloupky zkroucené vlhkem. Kouřila jsem ho tak, že mi hlava narážela až ke koulím a vůbec jsem nezastavovala.

Petr vzdychal, já mezitím honila druhého – a pak mě to napadlo.

Pokouřím je oba najednou.

Chvíli jsem je honila a přitáhla si je k sobě. Nevěděli, co je čeká, ale nebránili se. Pomalu jsem přiložila jeden žalud k druhému, plivla na ně a začala je o sebe třít. Podívala jsem se nahoru a viděla, jak oba s pootevřenými ústy zírají na to, co právě dělám s jejich chloubami.

Péra byla tvrdá, žaludy nateklé. Přiložila jsem k nim ústa a oba najednou políbila. Vydechli. Hned jsem si je oba vzala do pusy a začala sát. Ústa jsem měla otevřená dokořán, aby se mi vešli vedle sebe. Sála jsem a cítila, jak oba pomalu přirážejí a díky tření o sebe si honí ocasy v mé tlamičce.

Trenér mě chytil za hlavu a přidržoval, abych se neucukla. Přiráželi rytmicky. Já mlaskala, sála a slintala. Sliny mi tekly z pusy, jako bych je ani nedokázala zastavit. Dávila jsem se, ale byla jsem odměněna dokonalou souhrou kamarádů.

V tu chvíli Petr vykřikl:
„Já už to nevydržím!“

Vycukl z pusy a hned nato mi začal stříkat jeden cák semene za druhým přímo na obličej a přes rty, ve kterých jsem pořád měla trenéra. To je oba ještě víc vybudilo a trenér beze slov, tak jak jsem ho už znala, začal cákat přímo do mého krku.

Hltala jsem každou kapku jeho teplé, husté tekutiny a nepřestávala jazykem kroužit po jeho žaludu. Petr si mezitím utíral penis do ubrousků a natahoval džíny. Já ještě jazykem dočišťovala trenérův rozkrok a pomáhala mu obléct prádlo a kalhoty.

Pánové se poupravili a já si na prst nabrala Petrovo sperma. Oba chutnali skoro stejně – ani sladce, ani hořce, přesně tak, jak je to u sportovců běžné.

Když to skončilo, bylo to přirozené. Bez rozpaků. Upravila jsem si vlasy, oni si srovnali oblečení. V zrcadle jsme se na sebe ještě jednou podívali.

„Tak… díky,“ řekl trenér a koutky úst se mu zvedly.
„Rádo se stalo,“ odpověděla jsem.

Vyšli jsme každý jiným směrem, zpátky do hluku, smíchu a oslav. Ke stolům. Ke sklenicím. K realitě, ve které se navenek nic nestalo.