Oddanost XVlll

Eliška se pomalu otočila směrem ke dveřím, její černé kozačky tiše šustily po dřevěné podlaze. Jakub zůstal na kolenou, jeho tělo stále napjaté po předchozím ponížení, zatímco se snažil zklidnit dech. Vzduch v místnosti byl hustý, prosycený vůní jejího potu a Jakubovy podřízenosti. Když se dveře otevřely, vešel muž s chladným úsměvem, jeho pronikavý pohled okamžitě sklouznul na Jakuba, který se instinktivně shrnul níž k zemi.

„Tak tohle je ten, co chce sloužit,“ řekla Eliška, její hlas klidný, téměř lhostejný, jako by mluvila o nábytku. Jakub zvedl oči, setkal se s pohledem neznámého muže a ucítil, jak se mu v žaludku svírá strach. Muž se pomalu přiblížil, jeho kroky se ozývaly jako výstraha. Když se nad Jakubem sklonil, cítit jeho dech prosycený whisky, Jakub se neodvážil pohnout. Prsty se mu zaryly do stehen, jako by se snažil udržet na místě, zatímco mužův hlas mu zašeptal do ucha: „Ukaž mi, že si zasloužíš být u nohou mé paní.“

Jakub polkl. Jeho ústa byla suchá, ale poslušnost ho donutila přikývnout. Eliška se mezitím opřela o stěnu, její rty se lehce zkřivily do úsměvu, jako by sledovala zajímavé divadlo. Muž se narovnal a obrátil se k ní, jeho pohled sklouznul po jejích nohách, obalených v síťovaných punčochách. „Připrav se pro něj,“ řekl, jeho hlas hluboký a samozřejmý. Eliška neodpověděla slovy, místo toho si pomalu rozvázala tkaničky na svých kozačkách a začala si je stahovat, jedna po druhé. Jakub sledoval, jak se odhalují její štíhlé nohy, pokryté jemnou síťovinou, která se leskla v měkkém světle lampy.

Když byly kozačky konečně dole, muž ji vzal za ruku a vedl ji k pohovce. Jakub zůstal na kolenou, jeho oči přilepené na jejich pohyby, když muž Elišku položil na čalouněný povrch a sklonil se nad ní. Jeho ruce se jí dotkly nejprve na stehně, pak se pomalu sunuly nahoru, pod sukni, která se při pohybu zvedla. Jakub slyšel, jak Eliška tiše vydechla, když mužův dotek dosáhl jejího rozkroku. Prsty se jí zavrtaly do látky kalhotek, než je strhl dolů, odhalujíc její hladce oholenou kundu, již viditelně vlhkou očekáváním.

Jakubův dech se zrychlil, když muž rozepnul svůj pás a stáhl zip. Jeho kalhoty sklouzly na zem a odhalily vztyčený penis, tlustý a napjatý, s žilami, které pulzovaly pod kůží. Eliška se lehce zavlnila, když muž přejel prsty po jejích pysky, než je roztáhl a přitlačil špičku svého členu proti jejímu vstupu. Jakub cítil, jak se mu v chastity beltu bolestivě napíná jeho vlastní vzrušení, ale nemohl se hnout, nemohl si pomoci. Muž se na něj podíval, jeho oči se zaleskly pobavením, než se znovu soustředil na Elišku.

První proniknutí bylo tvrdé, bez varování. Eliška vykřikla, její prsty se zakously do čalounění pohovky, zatímco muž ji napichoval znovu a znovu, jeho pohyby byly dominantní, téměř kruté. Jakub sledoval, jak se jeho budoucí paní poddávala, její tělo se křečovitě pohybovalo v rytmu mužových úderů. Každý zásun byl doprovázen tupým zvukem masa narážejícího na maso, její sténání se mísilo s mužovým přerývaným dechem. Jakub cítil, jak se mu v krku tvoří knedlík, jeho vlastní touha ho pálila zevnitř, ale věděl, že nemá právo na úlevu.

Muž se najednou zastavil, jeho penis zůstal hluboko v Elišce, když se otočil a podíval se na Jakuba. „Vidíš to?“ zeptal se, jeho hlas chladný a výsměšný. „Vidíš, jak tvoje paní bere, co potřebuje?“ Jakub přikývl, jeho oči plné slz ponížení a touhy. Muž se usmál, pak se znovu soustředil na Elišku, jeho ruce ji pevně držely za boky, když do ní začal znovu bušit, tentokrát ještě tvrději. Eliška sténala, její hlava se zaklonila dozadu, když ji každý pohyb tlačil blíže k orgasmu.

Jakubův zrak sklouznul na místo, kde se jejich těla spojovala, kde mužův penis mizel a znovu se objevoval, lesklý od Eliščiných šťáv. Cítil, jak se mu točí hlava, jeho vlastní tělo ho bolestivě prosilo o dotek, ale věděl, že by to bylo proti pravidlům. Když Eliška konečně vykřikla, její tělo se napjalo v křeči, muž se z ní pomalu vyklouzl, jeho penis lesklý od jejího orgasmu. Eliška ležela na pohovce, její hrudník se dmul rychlým dechem, zatímco muž se narovnal a obrátil se k Jakubovi.

„Teď je na tobě, abys ji vyčistil,“ přikázal, jeho hlas nezněl jako žádost, ale jako rozkaz. Jakub se přikradl blíž, jeho ruce se třásly, když se sklonil mezi Eliščina stehna. Jejich vůně ho omámila, sladká a těžká, smíšená s mužovým pachem. Jeho jazyk se dotkl jejího vstupu, olizoval ji pomalu, pečlivě, jak mu bylo přikázáno. Slyšel, jak muž stojí nad ním, pozoruje ho, a cítil, jak se mu při tom pomyšlení stydí ještě víc.

Když skončil, Eliška se posadila, její oči byly ještě rozostřené potěšením. Upravila si šaty a podívala se na Jakuba s výrazem, který jasně říkal: To je jen začátek. Muž se k ní naklonil a zašeptal jí něco do ucha, něco, co způsobilo, že se její úsměv prohloubil. Jejich pohledy se setkaly a Jakub zůstal na zemi, zamčený v pásu cudnosti, srdce mu bušilo strachem a očekáváním. Co přijde dál? Jak daleko ho ještě donutí jít? Jediné, co věděl jistě, bylo to, že by pro ni udělal cokoliv. I kdyby ho to mělo zničit.