Převlékání - Kap. 3: Příštích pár týdnů

Marge ji hned druhý den vzala na nákupy. Jely do velkého obchodního centra, které bylo vzdálené hodinu jízdy, do toho s obchody, které Kya zvykla navštěvovat. Carol měla na sobě jedny z Kyiných starých letních šatů a lehký kardigan, vlasy sčesané tak hladce, jak jen to šlo. Ruce se jí třásly, když procházely parkovištěm, ale Marge jednu z nich pevně držela.
Začaly se základy: balíčky měkkých bavlněných kalhotek v pastelových barvách, jednoduché podprsenky s trochou vycpávek, které dobře padly, legíny, sukně a topy. Marge ji vedla, držela věci ve vzduchu a ptala se, co se jí líbí, jaké barvy jí vykouzlí úsměv na tváři. V zrcadle v kabince Carol viděla někoho nového, kdo se nebál ani nespěchal. Poprvé se cítila bezpečně a jako by někam skutečně patřila.
U stánku s klenoty Marge kývla směrem k piercingové pistoli. „Když už to děláme, tak jdeme na to.“ Dvě rychlá píchnutí a v Caroliných uších se zaleskly malé stříbrné náušnice. Pak následoval nehtový salon na protější straně chodníku, kde laborantka vytvarovala akrylové nehty do jemných oválů a natřela je jemnou růžovou barvou, která odrážela světlo pokaždé, když Carol pohnula prsty.
Henry zůstal doma během jednoho z jejich celodenních nákupních výletů a rozhodl se provést malou změnu v pokoji svého syna. Zatímco byly pryč, vyklidil Clarkův starý pokoj: sportovní plakáty, modely aut v krabicích, z postele strhl obyčejnou modrou přikrývku. Než se vrátily s taškami a krabicemi, vymaloval stěny na světle růžovou a sestavil novou bílou pohovku s nabíranou peřinou. Staré žaluzie nahradily průsvitné závěsy. U skříně stálo velké zrcadlo. Na místě psacího stolu stál toaletní stolek s osvětleným zrcadlem, jehož povrch už byl posetý novými štětci a paletami na make-up, které Marge vybrala.
Na stěny pověsil plakáty chlapeckých kapel, idolů a mladých herců, jak se Carol stydlivě přiznala, že se jí líbí, ti s milými úsměvy a dlouhými vlasy. Ve stojanu na šperky byly nové náušnice a jemné náhrdelníky. Skříň dostala organizéry na sukně a šaty a další velké zrcadlo bylo na vnitřní straně dveří.
Když vešly dovnitř, stál ve dveřích se založenýma rukama, ale jeho pohled změkl, když se Carol na chodbě zarazila a z rukou jí vyklouzly tašky.
Carol otevřela ústa a doširoka vykulila oči, když vešla dovnitř. „Panebože… tati, je… je to dokonalé.“ Pomalu se otočila a vnímala levandulové stěny, které se v odpoledním světle měkce leskly, postel s volány vypadající jako z časopisu a toaletní stolek čekající jen na ni. Okamžitě se jí draly do očí slzy. „Je to nejhezčí pokoj, jaký jsem kdy viděla.“
Marge upustila tašky a tleskala rukama, oči se jí rozzářily.
„Henry! Podívej se na to! Proměnil jsi to v opravdový dívčí sen. Ty záclony, plakáty, ten toaletní stolek – zlatíčko, to je nádherné!“ Pobíhala kolem, načechrala polštář a upravovala peřinu. „A ty barvy! Tak jemné a ženské. Naše holčička se bude každou noc cítit jako princezna.“
Carol přejela prsty po peřině, stojanu na šperky, zásuvkách s popisky a slzy jí stékaly po rtech. „Tati… děkuji. Je to krásné. Miluju to.“
Henry se pohnul, trochu v rozpacích kvůli tomu povyku, ale jeho úsměv byl upřímný. „Říkal jsem si, že když se chceš oblékat jako holka, potřebuješ plnohodnotnou péči.“
Carol se k němu vrhla, pevně ho objala a tiskla obličej k jeho košili. Marge se k ní přidala, objala je oba a smála se skrz slzy štěstí. „Jsi úžasný, Henry, nejlepší manžel a otec, jakého si dívka může přát.“
Po vteřině je pevně a opatrně objal.
Zbytek léta se nesl kolem nových pravidel.
Marge ji v sobotu ráno zapsala do kurzu líčení pro začátečníky u pultu obchodního domu a pak dvakrát týdně na balet v malém studiu v centru města. Carol se naučila stát vzpřímeněji, pohybovat se plynuleji a držet ruce tak, jak jí to ukazovala učitelka. Týdenní návštěvy kadeřnictví se staly rutinou: zastřižení do tvaru odrůstajících vlasů, jemné melíry, které odrážely světlo, jemně klenuté obočí.
Některé dny byly těžké. Přátelé si psali zmatené zprávy, když Carol vysvětlovala během opatrných telefonátů. Bratranec se příliš dlouho díval na rodinné grilování, dokud mu Henry tiše neřekl, aby si dával pozor na slušné chování.
Večery je často zastihly všechny tři v obývacím pokoji. Carol v měkkém pyžamu nebo noční košili si lakovala nehty, zatímco Marge listovala v časopisech a hledala nápady na účesy, a Henry předstíral, že sleduje zápas, ale každých pár minut se na ni podíval, jestli něco nepotřebuje.
Léto bylo nové a trochu děsivé, ale Carol poprvé neměla pocit, že čeká, až skončí.