Šéfová mé ženy ll

Jardův telefon na nočním stolku vibroval, když se Eva rozhodla poslat mu svou první zprávu. Byl ještě rozrušený z toho, co se stalo před pár hodinami – její rty kolem jeho péra její prsty, které ho svíraly jako kleště, a ten výhružný pohled, když mu ukázala fotku. Zpráva se rozsvítila na displeji, krátká a přímočaře formulovaná:

"Do 24 hodin chci kamery v každé místnosti. Ložnice, koupelna, obývák. Každý tvůj pohyb, každý dech. Nebo Jitka uvidí tu fotku. A nejen ji."

Jarda sevřel telefon tak silně, že mu zbělely klouby. Cítil, jak se mu v žaludku svírá úzkost, ale zároveň – jako by se mu mezi nohama probouzel nějaký temný, nevítaný vzrušení. Před očima mu vyvstal obraz Jitky, jak spí vedle něj, její vlasy rozhozené po polštáři, rty pootevřené, dech pravidelný a hluboký. A pak si vzpomněl na tu druhou fotku, kterou mu Eva ukázala – Jitka, jak leží v jejich posteli, lahve od vína prázdné, obličej uvolněný v bezvědomí.

Prsty se mu třásly, když otevřel přílohu. Fotka byla pořízena zblízka, Jitčin obličej osvětlený jen slabým světlem z chodby. Vypadala křehce, zranitelná. A Eva měla pravdu – kdyby se to dostalo ven, kdyby Jitka zjistila, co se stalo, když spala… ne, to by jejich manželství nepřežilo. Zavřel oči a snažil se potlačit tu myšlenku, ale jeho mozek mu už maloval další obrazy – Eva, jak sedí někde ve tmě, sleduje ho na monitoru, zatímco on se svléká, sprchuje se, dotýká se Jitky.

Svaly na jeho širokých ramenou se napjaly, když se posadil na okraj postele. Tričko se mu lepilo na záda, pot se mu řinul po páteři a mísil se s ochlupením. Vstal a tiše se přiblížil k oknu, aby se podíval ven, jako by hledal nějakou útěchu v nočním městě. Ale žádná nepřicházela. Jen tma a vědomí, že Eva ho má v hrsti.

Druhé ráno, když Jitka ještě spala, Jarda vyklouzl z bytu s taškou plnou drobného elektronického vybavení, které si koupil v jednom obskurním obchodě na okraji města. Kamery byly malé, téměř neviditelné, ale dostatečně výkonné, aby zachytily každý detail. Když se vrátil, Jitka stále spala v posteli, jedna ruka jí visela přes okraj matrace, prsty lehce sevřené, jako by i ve spánku něco svírala.

Začal v obývacím pokoji. První kameru umístil do knihovny, mezi knihy o designu, které Jitka tolik milovala. Druhou schoval za závěs u okna, tak, aby měla dokonalý výhled na gauč, kde se často milovali, když je přepadla náhlá chuť. Pot mu stékal po čele, když přemýšlel, jak Eva bude sledovat každý jejich polibek, každý sténavý výdech, každý okamžik, kdy Jitka rozepne jeho kalhoty a vezme ho do úst.

V koupelně to bylo horší. Musel se postavit na umyvadlo, aby mohl kameru připevnit do rohu u stropu, přímo nad vanou. Před očima mu vyvstal obraz Jitky, jak se sprchuje, voda jí stéká po křivkách těla, prsa se jí lesknou, když si myje vlasy. A Eva to všechno uvidí. Cítil, jak se mu v kalhotách začíná napínat rozkrok, a zatnul zuby. To je špatné. To je špatné, kurva.

Ale jeho tělo na to reagovalo jinak. Když se sklonil, aby zkontroloval úhel kamery, představil si, jak Eva sedí ve svém bytě, možná si hraje se svým klitorisem, zatímco sleduje, jak on stojí nahý před zrcadlem, jak si masturbuje, jak mu sperma stříká na dlaždice. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Musíš to udělat. Nemáš na výběr.

Ložnice byla nejhorší.

Stál u dveří a díval se na postel, kde Jitka stále spala, její tělo položené na boku, jedna noha vytažená z přikrývky. Vzpomněl si, jak ji tu minulou noc držel, jak se mu třela o boky, když se probouzela z opilého spánku. Jak mu šeptala, že ho chce, že ho potřebuje uvnitř sebe. A teď tu bude kamera, která zachytí každý jejich polibek, každý pohyb jejich těl, každý okamžik, kdy se Jitka rozkročí a nechá ho, aby ji vzal zepředu, zezadu, jakkoli bude chtít.

Srdce mu bušilo, když vytáhl poslední kameru. Musel ji umístit tak, aby měla výhled na celou postel, ale zároveň aby byla skrytá. Vybral si místo nad skříní, kde visely Jitčiny šaty. Když se natáhl, aby ji připevnil, ucítil, jak se mu tričko lepí na záda, pot a ochlupení se mu slepily dohromady. Prsty se mu třásly, když kameru fixoval. Teď už to nejde vzít zpět.

Když skončil, ustoupil o krok a díval se na postel. Jitka se pohnula, zamumlala něco ve spánku a otočila se na druhý bok. Jarda cítil, jak se mu stahuje hrdlo. Co když se probudí a uvidí ho? Co když si všimne kabelů, které ještě úplně neskryl?

Ale Jitka spala dál, její dech byl klidný, pravidelný. Jarda se pomalu posadil na okraj postele a díval se na ni. Všiml si, jak se jí pod tenkou noční košilkou rýsují bradavky, jak se jí při každém nádechu zvedá hrudník. Představil si, jak Eva teď sedí někde ve svém bytě, možná si užívá kávu, zatímco na monitoru sleduje, jak on sedí vedle spící Jitky, jak se jeho oči zastavují na jejích ňadrech, na tom, jak se jí mezi stehny třpytí vlhkost.

Co když už sleduje? pomyslel si náhle. Co když Eva vidí, jak se na ni dívá, jak mu tvárdne, jak si představuje, že by ji teď probudil, strhl z ní tu košili a vzal ji, zatímco kamera všechno natáčí?

Ruka mu sjela do kalhot, prsty se sevřely kolem jeho ztopořeného penisu. Zavřel oči a představil si Evu, jak ho sleduje, jak si olizuje rty, jak si strká prsty mezi nohy a sténá, zatímco on si tady hraje sám, jen pár centimetrů od spící ženy, kterou miluje. Kurva. Kurva, kurva, kurva.

Když se vrátil do obýváku, aby zkontroloval, jestli všechny kamery fungují, měl pocit, jako by se dusil. Sedl si na gauč a vytáhl telefon. Eva mu ještě neposlala žádnou zprávu, žádné potvrzení, že ví, že splnil úkol. Ale on věděl, že to ví. Věděl, že ho sleduje.

Na displeji se objevila nová zpráva, jako by jeho myšlenky přivolaly její reakci.

"Dobrá práce. Teď si představ, jak se Jitka probouzí. Jak se protahuje, jak se usmívá, když tě uvidí. Jak se jí zvednou bradavky, když si uvědomí, že jsi tady. A já to všechno uvidím. Každý detail. Každý sténavý výdech. Každý okamžik, kdy ti řekne, že tě chce."

Jarda polkl. Cítil, jak se mu v ústech vysušilo. Eva věděla přesně, jak ho rozrušit, jak ho donutit, aby si představoval věci, které by nikdy nepřiznal ani sám sobě.

"A co bude dál?" napsal, prsty se mu třásly nad klávesnicí.

Odpověď přišla téměř okamžitě.

"To záleží na tobě, Jardíku. Ale pamatuj si – já teď vidím všechno. A až budu chtít, uvidím víc. Možná ti řeknu, abys Jitku vzal zrovna tak, jak to chci já. Možná ti řeknu, abys ji nechal spát… a místo toho si šel ke mně. Možná ti jen řeknu, abys mi ukázal, jak se dotýkáš sám sebe, zatímco ona spí vedle tebe. Možnosti jsou nekonečné."

Jarda zavřel oči. V hlavě mu vířily obrazy – Jitka, jak se probouzí, jak se na něj usmívá, jak ho táhne k sobě, její nohy se mu ovíjejí kolem pasu. A Eva, jak to všechno sleduje, jak si přitom hraje se svým klitorisem, jak mu pak pošle zprávu, že to nebylo dost dobré, že příště to musí udělat líp.

Zvedl se a přešel k oknu. Město venku bylo probouzející se, slunce se začalo prodírat mezi mraky. V bytě bylo ticho, jen občasné zašustění z ložnice, kde Jitka stále spala.

Budoucnost visela ve vzduchu jako nedopitá sklenka vína – hořká, sladká, plná možností, které by mohly všechno zničit. Nebo všechno změnit.