Šéfová mé ženy lll

Jardův telefon vibroval na nočním stolku, když se na displeji rozsvítilo Evy jméno. Zpráva byla krátká, ale její obsah ho zasáhl jako rána do břicha.

„Teď hned přijdeš ke mně do vily. Porádně se navoň a buď tady do hodiny. Už mám mokrou kundu na tvého čuráka, tak sebou koukej mrskat.“

Jarda sevřel telefon tak silně, až mu zbělely klouby. Zhluboka se nadechl, snažil se potlačit vzrůstající paniku. Prsty se mu třásly, když odpovídal, slova mu přeskakovala před očima, než je stačil napsat.

„Tohle už dál nejde. Miluju svoji ženu. O co ti vlastně jde?“

Odpověď přišla téměř okamžitě, jako by Eva čekala na jeho odpor. Jako by se na něj těšila.

„Buď rád, že mě vůbec můžeš souložit. Víš, co by za to dal jiný chlap.“

Jarda zavřel oči. Cítil, jak se mu v kalhotách začíná probouzet něco, co by za normálních okolností patřilo jen Jitce. Ale tohle nebyly normální okolnosti. Tohle byla past, do které se nechal chytit, a teď se mu smyčky utahovaly kolem krku.

„A co Jitka? Proč jí to děláš?“ Je to tvoje dobrá kamarádka ne?napsal, prsty mu klouzaly po klávesnici, jako by se snažily uniknout vlastní vině.

Eva mu odpověděla obrazovkou plnou sarkasmu.

„Ta podřadná kurva mě může být ukradená. A jestli nechceš, aby přišla o práci, tak se snaž. A jestli nechceš, abych poslala pěkné fotky tvé ženě a kamarádům, tak dělej, co říkám.“

Jarda cítil, jak se mu žaludek svírá. Věděl, že Eva nemluví do větru. Když mu přišla první zpráva s tou fotkou, myslel si, že to byl jenom varovný výstřel. Teď už chápal, že to byla jenom ochutnávka. Eva měla v plánu ho zničit. A co hůř – zničit i Jitku.

Dál psal, i když každé slovo ho stálo víc sil, než kolik mu zbývalo.

„Co od mě chceš?“

„Poslušnost. A za trest, jak vstoupíš do mého baráku, poklekneš přede mnou a budeš naléhavě prosit o sex. Rozumíš?“

Jardovi se zvedl žaludek. Ponížení ho pálilo víc než alkoholem politá rána. Ale co měl dělat? Kdyby odmítl, Eva by Jitku zničila. A on by přišel o všecko.

„Jo.“ napsal nakonec. Jediné slovo. Jediné, které mu zbylo.

Eva se opřela v křesle, nohy natažené na stůl, jako by celý svět patřil jí. Na obrazovce před sebou sledovala, jak se Jarda v koupelně sprchuje, jak si pečlivě myje každý kout těla, zatímco voda mu stéká po zádech. Jeho ruce pracovaly rychle, jako by se snažily uniknout vlastní hanbě, ale Eva věděla, že to není jenom hanba. Byla to i touha. Touha, kterou v něm probudila ona.

Usmála se, když viděla, jak si bere lahvičku s parfémem – drahou, mužskou vůní, kterou mu kdysi dávno koupila Jitka. Eva si pomyslela, jak ironické to je. Že teď používá dárek od ženy, kterou zradí, aby potěšil ženu, která ho ničí.

Když Jarda odcházel z bytu, Eva přepnula na záznam z chodby před vilou. Sledovala, jak jeho auto zastavuje, jak vystupuje s napjatými rameny, jak se dívá na dveře, jako by za nimi číhalo něco, čeho se bojí víc než smrti.

Vstala z křesla, prošla se po místnosti a zastavila se před velkým zrcadlem. Prohlédla si sebe – svůdné tělo v černých hedvábných šatech, které jí těsně obepínaly stehna a prsa. Rty si přejela jazykem, jako by ochutnávala jeho budoucí prosby.

Pak zamířila do tajné místnosti, kde měla nainstalované všechny monitory. Zapnula nahrávání na všech kamerách v domě. Chtěla mít důkazy. Chtěla vidět, jak před ní klečí. Chtěla slyšet, jak ji prosí o to, aby ho mohla použít.

Když se ozval zvonek, Eva se usmála. Věděla, že to je on.

Jarda stál před dveřmi a cítil, jak se mu potí dlaně. Vůně parfému, kterou si nastříkal, se mu zdála příliš silná, jako by se snažil zakrýt pach vlastního strachu. Zvonek stiskl a čekal, srdce mu bušilo tak silně, že si myslel, že ho Eva uslyší ještě dřív, než otevře.

Dveře se pomalu otevřely. Eva stála v rámu, oblečená tak, že by každý muž na ulici ztratil dech. Ale Jarda věděl, že tohle není o kráse. Tohle je o moci.

Ahoj Jaroušku co ty tady pojď dál.

Jarda vešel, nohy se mu podlamovaly. Vzduch voněl jejím parfémem, smíchaným s něčím těžším, temnějším. Jako by celý dům byl nasáklý její dominancí.

Jarda si vědom toho co mu Eva napsala přední poklekl Věděl, že tohle je okamžik, od kterého už není cesty zpět. Pokud poklekne, stane se něčím, čím nikdy nebyl. Něčím, čím nechtěl být.

Eva na něj pohlédla, obočí povýšeně zdvižené, jako by čekala na poslušnost. Jako by věděla, že on nemá na vybranou. Podlahová prkna byla studená pod jeho dlaněmi, když je položil na zem. Cítil, jak se mu třesou ruce.

„Prosím,“ zašeptal, hlas mu selhával. „Potřebuju tě.“prosi Evo pomiluj se semnou moc prosím  Jardo co blázníš .

Eva se usmála. Nebylo to laskavé. Bylo to vítězné. Jako by právě vyhrála partii šachů, ve které vsadila jeho duši.

„Víš, že tohle nahrávám?“ Jarda se lekl  jestli je to pravda tak teď mě má úplně v hrsti. Pamatuj tohle všechno uvidí Jitka? Až na to bude připravená.“

Jarda zvedl hlavu, oči plné hrůzy. Ale v jejím pohledu neviděl soucit. Viděl jenom temnou, nekonečnou propast touhy. Touhy, která ho bude polykat, dokud z něj nezbyde nic.

Eva přistoupila blíž, bosé nohy se dotkly jeho kolen. Jarda cítil teplo její kůže přes tenkou látku šatů.

„Dobře poslušný kluk,“ zašeptala, prsty mu prohrábla vlasy a přitáhla jeho hlavu k sobě. „Teď mi ukaž, jak umíš poslušný 

Jardovi se sevřel žaludek. Věděl, že tohle je jen začátek. Že Eva s ním ještě neskončila. A že ať udělá cokoli, ona už má další tah připravený.