Převlékání – Kapitola 6: Léto

Srpen byl horký a pomalý, takový ten druh horka, ve kterém klimatizace neustále hučela. Mé dny se usadily do rytmu, který jsem nikdy nechtěla skončit. Budila jsem se do zásuvek s vůní jasmínu a na domácí práce jsem si vybírala jednoduché, ale hezké oblečení – kraťasy s vysokým pasem, zkrácená tílka a kalhotky s krajkovým lemem, které mi tajně připadaly výjimečné.
Později, když jsem vysávala, mě babička jemně napomínala. Zvednutá brada, zatažená ramena, přirozeně se kymácející boky. Tleskala, když se mi to povedlo, a podělila se se mnou o své první zamilovanosti.
V polovině srpna jsem na její auto čekal jako dítě na Vánoce, připravená s čerstvými sušenkami nebo s novou plisovanou tenisovou sukní. Vždycky uchechtávala a ach, upravovala si ramínko a říkala mi, že moje nohy jsou nekonečně dlouhé.
Jedno odpoledne, když se dům rozzářil a povlečení bylo vyměněno s perfektními rohy, jsme seděly na verandě s limonádou. Nohy jsem měla úhledně zkřížené v kotnících, šaty uhlazené pod sebou a vlasy mi padaly ve volných vlnách po jejích lekcích používání kulmy.
„Jsi šťastná,“ řekla jednoduše. „To je vidět.“
Přikývla jsem se sevřeným hrdlem. „Jo. Někdy se bojím. Ale jsem opravdu šťastná.“
Stiskla mi ruku. „Dobře. To je všechno, co jsme si pro tebe kdy přáli, holčičko.“
Slunce klesalo nízko, večerní vzduch byl teplý a nehybný. Opřela jsem si hlavu o její rameno, letní šaty mi vlály ve větru a poprvé jsem skutečně uvěřila, že dívka, kterou jsem se stala, by nakonec mohla přežít.