Když žena mluví beze slov

Bylo to v čase vysokoškolských studií, kdy jsou večírky plné zvědavosti a život chutná po všem novém. Právě na jednom z nich jsem potkal ji.

Tmavovlasou dívku s pohledem, který se dostával až pod kůži, a s postavou, jako by ji někdo vytesal podle antických mýtů. Bohyně. Nic jiného ji nevystihovalo.

U skleničky vína se rozhovor rozběhl s lehkostí, jaká se stává jen zřídka. Smích, doteky pohledem, ticho, které nebylo trapné, ale nabité. Když je vám spolu dobře, nechcete, aby večer skončil. A tak z jednoho setkání bylo další… a další.

Jednoho dne přišel okamžik, kdy slova přestala stačit.
Byla tanečnice, věděla, co dělat s tělem, i s energií mezi mužem a ženou. Uměla si říct, co chce. A také překvapit.

Posadila mě do obýváku, do hlubokého, měkkého křesla. Nalila víno, pustila hudbu, která hladila spíš než zněla. „Za chvíli jsem zpátky,“ usmála se a zmizela.

Když se znovu objevila, čas se na okamžik zastavil.
Červené lodičky. Červené, dokonale padnoucí prádlo. Pohled, který byl klidný a přitom spalující. V tu chvíli jsem pochopil, proč se říká, že červená na býka funguje spolehlivě.

Srdce mi bilo až v krku. Sklenička zůstala nedotčená. Jen jsem seděl a dýchal.

Přistoupila blíž, položila ruce na opěradla křesla a začala se pohybovat v rytmu hudby. Pomalu. Vědomě. Každý pohyb byl pozvánkou i výzvou zároveň.
Byl jsem v ráji, a přiznávám, že jsem vůbec netušil, co dělat. Ona to věděla. Nemusela říct jediné slovo.

Stačilo se naladit. Nechat se vést.
Energie mezi námi houstla, ticho bylo hlasitější než hudba a já cítil, že i vsedě stojím pevněji než kdy dřív.

Usmála se. Ten úsměv říkal, teď už víš.

Zbytek večera se nesl v pomalém svlékání, v dotecích, které byly spíš slibem než vyvrcholením. Když se ke mně otočila zády a beze slov naznačila, že některé věci si zaslouží být odloženy… ruce se mi třásly. Ne nervozitou, ale respektem k okamžiku.

A to, co následovalo, bylo teprve začátkem.
Začátkem lekce jazyka lásky, něžnosti a rafinovaného svádění, na které tělo nezapomíná ani po letech.

Zbytek si nechám na příště.
Protože některé vzpomínky je lepší dávkovat pomalu.

Pokud tě tenhle příběh naladil, zpomalil dech nebo rozehrál fantazii, dej ODBĚR, propoj se nebo sleduj můj profil.

Jestli bude zájem, rád se další týden podělím o další střípky ze života, kdy se intimita mezi mužem a ženou psala beze spěchu…