Bezdomovkyně - Kapitola 1

Dřív jsem tu měl povídku o bezdomovkyni, ale možná jste ji všichni nečetli tak mě napadlo to napsat znovu a trošku víc jí rozvinout. Stalo se to na podzim, kdy jsem pracoval pro jednu organizací, která pomáhala těmto lidem. Moc jsem si od toho nesliboval, ale bylo pro mě zajímavé tyto lidi potkávat. Však to znáte, při jaké příležitosti si s nějakým bezdomovcem popovídáte? Většinou kolem nich člověk chce jen projít. V této organizaci jsem poznal spoustu lidí, takové kteří jsou na ulici třeba léta. Osudy těchto lidí mě zajímaly. V této době jsem byl sám, samozřejmě jsem nečekal, že bych na takovém místě zrovna našel vztah nebo sex. Moje spolupracovnice byly v letech a většinou zadané. Prostě nic o co bych stál. No a bezdomovkyně?

Ty tam samozřejmě chodily, ne sice tolik jako mužů, ale přišly. To víte, není to většinou hezký pohled, na takového člověka. Pokud žije léta na ulici, tak se to na něm podepíše. Jenže jednoho dne tam přišla ona. Nikdy předtím jsem jí tam neviděl. Byla jako slunce ve vší té tmě. Usměvavá, čisté oblečení a krásná. Jakoby snad mezi ně ani nepatřila. Jenže to mělo temnou stránku, kterou popíšu později. Nemohl jsem z ní nemohl spustit oči, měla černé dlouhé vlasy, modré oči, rifle a zimní bundu. Dokonce měla i červeně nalakované nehty. Ženská kolem třicítky a krásnou pevnou postavu a úžasný kulatý zadeček. Prostě něco neobvyklého mezi takovou sortou lidí. Jenže jsem zjistil, že po ní nekoukám sám. Zdálo se mi jako, by ji tam znali snad všichni bezdomovci. Navíc někteří pánové jí balili. No první den jsme na sebe, sem tam jen pokoukávali.


Myslel jsem, že už ani nepřijde. Jenže druhý den přišla znovu. Tentokrát na sobě měla černé legíny, které vytvarovaly její prdelku ještě dokonaleji. V této organizaci totiž tito lidé i pomáhali, prostě kdo chtěl. Například se připravovalo jídlo pro všechny a podobně. Tato slečna byla právě jedna z těch, která se do práce pustila. Stála u stolu a krájela maso, takže mě napadlo, že za ní zkusím jít a seznámit se. Což se stalo, stoupl jsem si vedle ní a řekl jsem jí: ahoj, můžu pomoct? Ona hned přátelský : jasně. Tak jsme vedle sebe stáli a já se na ní usmál, ona na mě také a začali jsme si povídat. Všimla jsem si, že po mně koukáš - řekla. No jo, prozradil jsem se - odpověděl jsem. Oba jsme se zasmáli.


Byla strašně příjemná a milá. Povídalo se s ní moc dobře a šlo to jako po másle. Jenže si toho začali všímat kolegové. Přišel zamnou kolega, který mě odtáhl bokem a říká mi : na ní pozor kamaráde, jednou za čas se tu objeví a pokaždé, s nějakým jiným frajerem. No, ale jestli se ti líbí tak ti pomůžu. Po chvíli za námi přišel a začal, mě před ní vychvalovat. No a, že jsem sám a jsem hodný. No prostě podobný řeči, spíš jsem reagoval smíchem a ona taky. Obrátila se ke mně a povídá, no vypadá to, že opravdu hodný je a dala mi pusu na tvář. Toho si všimla vedoucí a popíchla si taky. Copak, copak se nám to tu děje? Nezlobte mi tu. Každopádně celý druhý den, jsme se drželi u sebe. Takto to pokračovalo zhruba dva týdny. Chodila už v podstatě, hlavně zamnou a náš vztah se začal rozvíjet... Pokračování příště