Šéfová mé ženy Vll

Jitka seděla na pohovce, její tělo stále zahřáté od vína a Eviných doteků. Cítila, jak se jí pod prsty třesou stehna, když Eva pomalu sjížděla dlaní výš, až se její prsty lehce dotkly látky Jitčiných kalhotek. „Počkej,“ zašeptala Eva náhle a její hlas zněl jako příkaz, od kterého se nedalo odporovat. „Něco ti pustím.“

Eva se zvedla s ladností kočky, která ví, že má kořist přesně tam, kde ji chce. Vytáhla z kabelky lesklou USB flešku a bez dalšího slova ji zasunula do televizoru. Prsty jí přitom klouzaly po ovladači, jako by se chystala spustit něco, co změní vše. Obrazovka zablikala a na ní se objevily dva záběry – oba stejně šokující, oba stejně intímní.

Na jednom Jardův obličej, zkřivený touhou a ponížením, jak klečí před Evou v její vile. Jeho ruce jsou sepjaté za zády, jako by se bál, že by se jinak dotkl něčeho, co mu nepatří. „Prosím…“ jeho hlas byl chraplavý, zlomený, „potřebuju tě. Udělej se mnou, co chceš, jen… jen mě neodmítej.“ Kamera se posunula níž, zachycujíc, jak Eva pomalu rozepíná jeho kalhoty, její prsty se mu zavrtávají do vlasů, když ho nutí dívat se jí do očí. „Víš, že jsi můj,“ řekla mu tehdy, její hlas plný triumfu. „A teď mi ukaž, jak moc.“

Druhý záběr byl ještě horší – Jarda ležel na Evě ,když ji prcal tak tvrdě, že se mu podlamovaly ruce. „Jsi moje zvíře,“ sykla na něj, každé slovo doprovázené ránou pánve, která z něj vydírala steny. „A budeš poslušný, nebo tě zničím.“

Jitka ztuhla. Jejím tělem projelo takové napětí, až se jí téměř zastavil dech. „Co… co to je?“ zeptala se, ale její hlas zněl, jako by patřil někomu jinému. Někomu, kdo ještě nechápe, jak hluboko ho zrada může bolet.

Eva se otočila, její úsměv byl chladný, téměř laskavý. „To?“ řekla a ukázala na obrazovku, kde Jarda právě sténal, když mu Eva strčila prsty do úst. „To je tvůj manžel. Tvůj milující manžel.“ Přistoupila blíž, až Jitka cítila její dech na tváři. „Je to zvrhlé prase, Jitko. A já ho mám přesně tam, kde ho chci.“

Jitka se pokusila vstát, ale nohy ji neposlouchaly. „To… to není možné,“ vydechla. „On by nikdy—“

„Nikdy?“ Eva se zasmála, krátce, bez radosti. „Už jsi zapomněla, jak ti lhal, když ti říkal, že pracuje? Jak se vracel domů unavený, ale s tím zvláštním úsměvem?“ Její prst sklouzl Jitce po tváři, jako by ji měřila. „Víš, kolikrát jsem ho nechala čekat před mými dveřmi, dokud mu neklesly kalhoty samy? Kolikrát jsem ho nutila, aby mi líbal nohy, než jsem mu dovolila se mě dotknout?“

Jitka zavřela oči, ale slzy, které se jí draly ven, ji nezachránily. „Proč…?“ její hlas se zlomil. „Proč mi to děláš?“

Eva jí položila ruku na rameno, její dotek byl teď téměř útěšný. „Protože můžu.“ Její prsty se stáhly, nehty se jí zarývaly do Jitčiny kůže, jen tak lehce, aby to bolelo. „A protože ty mě teď budeš poslouchat, pokud nechceš, aby tvůj drahý manželek skončil ve vězení za obtěžování a úplatkářství. Víš, kolik těch nahrávek mám? Kolik lidí by je vidělo, kdybych je poslala dál?“

Jitka polkla. Jejím tělem projelo několik vln nevolnosti, ale něco v ní – něco temného, zraněného – se začalo probouzet. „Co ode mě chceš Evo?“ zeptala se tiše, její oči se otevřely, plné slz, ale i odhodlání.

Eva se usmála, jako kdyby čekala právě na tuto otázku. „Zaprvé,“ začala a její prst sklouzl dolů, až se znovu dotkl Jitčiných kalhotek, „budeš mě poslouchat na slovo. Bez otázek. Bez odmlouvání.“ Její hlas ztvrdl. „Zadruhé,“ pokračovala a její oči se zaleskly potěšením, „Jarda mě přitahuje. Takže s ním budu spát, kdy a kde budu chtít. Může se stát, že nebude doma i tři dny. A ty budeš vědět, že ho někde prcám. Možná ho nechám spát u mě. Možná ho svážu a budu si s ním hrát, dokud nebude prosit o milost.“ Její úsměv byl téměř něžný. „A ty, moje drahá, budeš sedět tady a přemýšlet, jak moc ho miluješ.“

Jitka se zachvěla. Jejím tělem projelo něco mezi vzrušením a hrůzou.
Za třetí
Eva se naklonila tak blízko, že Jitka cítila její rty téměř na svém uchu. „Stěžovala jsi si mi, že máš málo sexu,“ zašeptala. „Že Jarda je unavený, že na tebe nemá čas. To napravíme.“ Její jazyk vyjel a olízl Jitčin ušní lalůček, pomalu, jako by ochutnávala. „Mám své plány, Jitko. A ty mi v nich budeš koukat.“

Jitka se pokusila ucuknout, ale Eva ji držela pevně za bradu, nutíc ji dívat se jí do očí. „Teď si lehni,“ přikázala. „A ukaž mi, jak moc chceš zachránit Jardu.“

Jitka se podívala na televizi, kde Jarda právě sténal, když mu Eva strčila dva prsty do úst a nutila ho, aby je olízal. Jeho oči byly zavřené, jeho tělo se chvělo touhou. Potom se podívala na Evu – na tu ženu, kterou považovala za svou nejlepší kamarádku. Za osobu, které důvěřovala.

A v tom okamžiku něco uvnitř ní povolilo.

Pomalu, jako ve snu, se Jitka posadila zpět na pohovku a pak se opřela, až ležela na zádech, její nohy stále na zemi. Eva se na ni dívala shora, její oči plné očekávání. „Dobrá holka,“ zašeptala. „Teď rozkroč nohy. Chci vidět, jak moc jsi mokrá.“

Jitka poslechla. Jejím tělem projelo napětí, když rozevřela stehna, její kalhotky byly stále na místě, ale látka mezi nohama byla vlhká, přilepená k její kůži. Eva si klekla mezi její nohy, její prsty se znovu dotkly té vlhké skvrny, tentokrát s větším tlakem. „Bože,“ vydechla Eva, její hlas plný obdivu. „Jsi promáčená.“ Její nehty se zarývaly do látku, trhly jí kalhotky stranou, až se roztrhly s tichým zvukem.

Jitka vykřikla, ale nebyl to protest. Bylo to něco mezi studem a touhou, něco, co ji donutilo zavřít oči, když Eva jí strčila dva prsty dovnitř, hluboko, bez varování. „Podívej se na mě,“ přikázala Eva a Jitka poslechla, její oči se otevřely, plné slz a něčeho jiného. Něčeho, co vypadalo jako začínající vzrušení.

„Víš, co udělám?“ Eva jí prsty pomalu pohybovala, kružíc uvnitř ní, až Jitka zavřela oči a zasténala. „Budu tě trénovat. Naučím tě, jak se máš chovat, když jsem poblíž. Jak se máš hýbat.“ Její palec se dotkl Jitčina klitorisu, tlačil na něj, dokud Jitka nezaklonila hlavu a nezasténala hlasitěji. „A až bude Jarda příště doma, budeš mu vyprávět, co všechno jsem s tebou dělala. Jak jsi prosila o víc. Jak jsi mi lízala prsty, když jsem ti je strčila do pusy.“

„Ne—“ Jitka se pokusila protestovat, ale Eva jí stiskla klitoris silněji, až jí tělem projelo napětí, které ji donutilo vykřiknout.

„Ano,“ opravila ji Eva, její hlas byl teď tvrdý, neúprosný. „Protože jestli neuděláš přesně, co ti řeknu, pošlu tyhle nahrávky jeho šéfovi a na policii. A víš, co se stane pak?“ Její prsty se zastavily, nechaly Jitku napjatou, téměř na pokraji. „Skonči ve vězení. A ty zůstaneš sama. Bez manžela. Bez práce. Bez ničeho.“

Jitka se podívala na televizi, kde Jarda právě prosil Evu, aby mu dovolila přijít. Jeho hlas byl zlomený, jeho tělo se chvělo. Potom se podívala zpátky na Evu, na tu ženu, která držela její osud v rukou.

„Co… co mám udělat?“ zeptala se, její hlas byl teď jen šepot, plný rezignace.

Eva se usmála. „Teď,“ řekla a její prsty se znovu pohnuly, tentokrát rychleji, drsněji, „se budeš dívat, jak si svlíkám šaty. A až budu nahá, olížeš mi nohy. Od prstů až nahoru. A pokud uděláš jedinou chybu,“ její hlas ztvrdl, „Jarda bude trpět.“