Šéfová mé ženy lX

Klíč v zámku cvakl a dveře se otevřely do ticha, které bylo tak husté, až se Jarda na chvíli zarazil. Vzduch v bytě byl těžký, prosycený sladkým, mdlým pachem vína a něčím jiným – něčím vlhkým, živočišným, co mu okamžitě stáhlo žaludek do uzlu. Svaly na jeho širokých zádech se napjaly, jako by instinktivně tušily, že něco není v pořádku. Ruka na klice se mu lehce třásla, když za sebou tiše zavřel.

První, co uslyšel, bylo tiché, mokré mlaskání, přerušované občasným vzlykotem. Zvuk ho přitáhl jako magnet, nohy se mu téměř samy od sebe rozeběhly směrem k obývacímu pokoji. Když vstoupil, scéna před ním ho přikovala na místo tak silně, že na okamžik zapomněl dýchat.

Jitka klečela na koberci, její nahá záda se leskla potem, vlasy rozcuchané a slepené do pramenů. Hlava měla zabořenou mezi Evinými stehny, její ústa pracovala s mechanickou přesností, jako by se bála přestat. Eva seděla rozvalená na pohovce, nohy roztažené, jedna ruka jí volně spočívala na Jitčiných vlasech, druhou si pomalu pohrávala s vlastními ňadry. Když zaregistrovala Jardův vstup, zvedla hlavu a usmála se na něj tak sladce, jako by ho zvala na večerní čaj.

„Ááá, Jaroušek je konečně domova,“ protáhla Eva hlasem, který byl jako sametový bič. „Tak ti představuji naši novou kurvu a služku v jedné osobě“

Jardovo hrdlo se stáhlo. Svaly na jeho ramenou ztuhly, jako by se chystal k boji, ale jeho tělo zradilo vlastní myšlenky – mezi nohama ucítil, jak se mu do krevního oběhu vlévá teplo, nepříjemně jasný důkaz, že ho ta scéna, ať už chtěl nebo ne, vzrušuje. „Evo… to nemyslíš vážně, že ne?“ Jeho hlas zněl chraplavě, jako by ho někdo drtil v pěsti.

Jitka při těch slovech ztuhla, její ramena se otřásla vzlykem, ale Evin stisk v jejích vlasech ji donutil pokračovat. „Mlč a lízej,“ sykla Eva a Jitka poslechla, její jazyk se znovu ponořil mezi Evainy rty, zatímco slzy jí kapaly na stehna.

Eva se zasmála, hlasitě a bez jakéhokoli studu. „Ale jdi, Jardoušku, vždyť vidíš, jak je šikovná.“ Sáhla do své kabelky na stole a vytáhla dva modré prášky, které položila na dlaň. „Tady, spolkni to.“ Podala mu je s úsměvem, který byl stejně lákavý jako jedovatý. „A zapij to vínem.“ Ukázala na láhev, která stála otevřená na konferenčním stolku, dvě skleničky už nalité. Víno v nich mělo temnou, téměř černou barvu, jako by v sobě skrývalo něco víc než jen alkohol.

Jarda se podíval na prášky, pak na Jitku, jejíž tělo se chvělo v rytmu Eviných sténání. Eva si přitáhla Jitčinu hlavu blíž, její prsty se zaťaly do vlasů, až Jitka zasyčela bolestí. „Dělej, co ti říkám, nebo ji potrestám tak, že na to nikdy nezapomeneš,“ zašeptala Eva, ale její slova zněla jako výstřel v tiché místnosti.

Jardovy prsty se třásly, když vzal prášky a hodil je do úst. Víno hořklo, jako by v něm bylo něco víc než jen taniny, ale polkl ho jedním douškem. Eva ho sledovala s uspokojením, jako by právě podepsal smlouvu, ze které už nebude úniku. „A teď se vysvleč. Všecko. A sedni si vedle mě.“ Její příkaz zněl jako rozkaz, ne jako žádost.

Jarda cítil, jak se mu pod kůží šíří teplo, nejen od vína, ale od něčeho hlubšího, temnějšího. Prsty mu klouzaly po knoflících košile, jako by patřily někomu jinému. Když stáhl kalhoty a boxerky, jeho ztopořený penis se mu odrazil od břicha, tvrdý a bolestivě citlivý. Stud mu lezl po zádech, ale vzrušení ho pálilo jako oheň. Eva si ho prohlédla od hlavy k patě, její pohled se zastavil na jeho erekci.

„Vidíš, Jaroušku?“ řekla a pohladila Jitku po hlavě, jako by byla poslušným psem. „Ví, že jsi tady. Cítí, jak se na ni díváš, jak se ti líbí, že je taková poslušná děvka.“ Jitka při těch slovech zavzlykala, ale její ústa nepřestala pracovat, její jazyk obkružoval Evin klitoris v dokonalých kruzích, jako by se bála, že jakékoliv polevení přinese trest.

Jarda se posadil vedle Evy, jeho stehna se dotkla jejího chladného, hladkého těla. Pohovka pod ním skřípala, jako by i nábytek protestoval proti tomu, co se tu děje. Eva mu položila ruku na stehno, její nehty se mu lehce zabořily do kůže. „Dívej se,“ přikázala mu. „Dívej se, jak tvoje žena dělá to, co já chci. Dívej se, jak se snaží být dobrá.“

Jarda poslechl. Nemohl odtrhnout oči od Jitčiny hlavy, která se pohybovala mezi Evinými stehny v rytmu, který mu rozbušilo srdce. Každé sténání, každý vzlyk, každé mokré mlasknutí mu projel tělem jako elektrický šok. Cítil, jak se mu v žilách šíří teplo z prášků, jak mu rozmazává hranice mezi tím, co je správné, a tím, co je nutné. Eva mu stiskla stehno silněji, její nehty se mu zabořily do masa, až ucítil bolest, která se mísila s rozkoší.

„Víš, co je na ní nejlepší?“ Eva se naklonila blíž, její rty se téměř dotýkaly jeho ucha. „Že ví, že ji sleduješ. Že ví, že ji pozoruješ, jak se stává mou malou děvkou.“ Jitka při těch slovech zasténala, její tělo se otřáslo, ale její ústa nepovolila. Eva se zasmála, nízkým, chraplavým smíchem, který Jardovi projel páteří jako ledový prst. „A víš, co je na tobě nejlepší, Jaroušku? Že se ti to líbí.“

Jarda chtěl protestovat, chtěl vstát a odejít, chtěl něco udělat, ale jeho tělo ho zradilo. Jeho penis pulzoval, tvrdý jako kámen, a když Eva sáhla dolů a sevřela ho v dlani, nemohl potlačit sténání, které mu uniklo z úst. „To je dobrý kluk,“ zašeptala mu Eva do ucha, její dech byl horký a voněl vínem. „Přiznej to. Přiznej, že se ti líbí vidět ji takhle. Že se ti líbí, jak je poslušná. Jak je moje.

Když Eva konečně vyvrcholila, její tělo se zkroutilo v křeči, její nehty se zabořily do Jitčiny hlavy tak silně, že Jarda viděl, jak se jí na kůži objevují červené stopy. Jitka se sesula na koberec, její dech přerývaný vzlyky, ale Eva ji nepustila. „Teď,“ řekla a podívala se na Jardu, „ukážeme ti, jak se odměňuje poslušnost.“

Jarda věděl, že by měl utéct. Věděl, že by měl něco říct, něco udělat. Ale když Eva stáhla Jitku na všechny čtyři a přikázala jí, aby se plazila k němu, nemohl se pohnout. Nemohl dýchat. Nemohl myslet na nic jiného než na to, jak se Jitčina ústa otevřou a její jazyk olízne kapku preejakulátu, která mu vytekla na špičku penisu.

A v tu chvíli si uvědomil, že nic už nikdy nebude jako dřív. Že ať udělá cokoli, ať se pokusí jakkoli bojovat, Eva už je uvnitř nich obou. Jako rakovina. Jako mor. Jako něco, co se nedá vyoperovat, ani vyléčit.

.