Šéfová mé ženy XlX

Tma ve sklepě byla tak hustá, že Jitka ani neviděla vlastní ruce, přestože je měla pevně svázané nad hlavou. Tělo jí ještě pulzovalo dozvuky posledního orgasmu, který jí Eva vymámila z vyčerpaného těla. Kůže na stehnech a břiše jí hořela od černé tekutiny, kterou jí Eva nanesla, a každý nádech jí připomínal, jak hluboko se propadla. Nebylo to jen fyzické vyčerpání – byla to i duševní prázdnota, jako by jí Eva vysála poslední zbytky odporu a nechala jen touhu poslušně sloužit.

Nahoře v domě se Eva probudila s úsměvem na rtech. Tělo jí ještě vibrovalo vzpomínkou na Jitčino bezmocné sténání, na to, jak se její nejlepší kamarádka pod jejíma rukama proměnila v třesoucí se hromádku touhy. Převalila se na bok a sáhla po tabletu na nočním stolku. Kliknutím aktivovala kamery ve sklepě.barevny obraz ukázal Jitku, jak leží v řemenech, hlavu položenou na boku, prsa se jí zvedala v nepravidelném rytmu. Eva si povzdechla a prsty sjely dolů, pod přikrývku, kde ji čekalo teplo vlastního vzrušení.

Dálkový ovladač ležel vedle tabletu. Zvedla ho, palcem přejela přes tlačítko a stiskla. Ve sklepě se Jitka náhle prohnula v zádech, jako by jí někdo vrazil nůž do břicha. Vibrační kuličky, které jí Eva vložila ještě včera, ožily a začaly uvnitř ní pulzovat neúprosným tempem. „Ne–“ vyrazila ze sebe, ale slovo se jí ztratilo v zasténání, když jí první vlna rozkoše projela od klitorisu až do prstů na nohou. Tělo jí ztuhlo, svaly se jí svíraly kolem neviditelného vetřelce, který ji nutil znovu a znovu vrhat se do propasti.

Eva sledovala, jak se Jitčina pánev začíná nekontrolovaně pohybovat, jak se jí prsty na nohou křečovitě ohýbají. Na obrazovce bylo vidět, jak se jí mezi stehny objevuje lesk – pot a vlhko, které jí stékalo po vnitřních stranách stehen. Eva si olízla rty a prsty jí začaly pracovat rychleji, obkružovat vlastní citlivé místo, zatímco druhou rukou zvyšovala intenzitu vibrací. Jitka na monitoru vykřikla, tělo se jí napjalo jako luk,její orgasmus ji protáhl každý nerv. Eva se usmála. Dokonalé.



Eva vstala z postele, nahá, a přehodila si přes ramena hedvábný župan. Bosá prošla chladnými chodbami domu, až se dostala ke sklepním dveřím. Otevřela je a sešla po schodech, kde na ni čekal obraz úplného vyčerpání. Jitka byla bledá, vlasy jí slepené potem lpěly na čele, a když zvedla hlavu, její oči byly skleněné, prázdné. „Paní…“ zašeptala, ale hlas jí selhal.

Eva nepřišla blíž. Stála tam, ruce zkřížené na prsou, a pozorovala ji. „Dost,“ řekla nakonec. „Teď slez.“

Jitčina reakce byla pomalá, mechanická. Eva musela přistoupit a vlastníma rukama jí rozvázat pouta na zápěstích. Když ji Jitka konečně uvolnila, sesunula se na kolena, nohy se jí podlomily. Eva ji chytila za paži, aby nespadla obličejem na betonovou podlahu. „Vstaň,“ přikázala. „Pomalu.“

Jitka poslechla, ale každý pohyb byl boj. Když se konečně postavila na nohy, zakolísala, a Eva ji musela podpírat, dokud se jí nevrátila rovnováha. „Dobrá holka,“ zašeptala Eva a prsty jí sjely po páteři, až se zastavily na zadku. „Teď pojď.“

Vedla na druhou stranu místnosti, prsty zabořené do Jitčina masa, jako by ji vlastnila,Jitku postrčila dopředu, až se ta zastavila před křeslem. „Poklekni,“ řekla Eva jednoduše.

Jitka padla na kolena tak rychle, že to téměř vypadalo, jako by se sesypala. Dlaně měla položené na stehnech, hlava skloněná, dech stále ještě nepravidelný. Eva si sedla do křesla, nohy pevně na zemi, kolena od sebe. Župan se jí rozestoupil, odhalil hladkou kůži stehen a tmavý stín mezi nohama. „Máme před sebou ještě celý den,“ začala, prsty si hrály s okrajem županu, „ale teď ti řeknu, jak to budeš mít ty se mnou.“

Jitka zvedla hlavu, oči jí zářily poslušností. Eva pokračovala, hlas klidný, téměř lhostejný: „Od pondělí budeš normálně chodit do práce. Nikdo nesmí vědět, co se mezi námi děje. Budeš plnit má přání, ať už budou jakákoliv.“ Prsty jí sjely dolů, dotkly se vlastního klitorisu, a Eva si povzdechla. „Já si najdu místo tebe v práci náhradu. A ty pak už budeš sloužit u mě doma jako– uklízečka, domovník, služka.“ Zastavila se, aby si vychutnala, jak Jitce v očích problesklo pochopení. „A hlavně moje poslušná kurva. Rozuměla jsi?“

Jitka polkla. „Dobře, Evo,“ odpověděla, hlas jí zněl chraplavě. „Budu ráda, když ti budu patřit.“

Eva se usmála, ale bylo to něco mezi pobavením a varováním. „Od teď mě budeš oslovovat paní,“ opravila ji ostře.

Jitka se zachvěla. „Rozumím, paní.“

Eva roztáhla nohy ještě víc, až jí samet křesla zaskřípal pod stehny. „Tak se ukaž,“ řekla a prsty si roztáhla svoji kundu „jak mě chceš patřit.“