V kanclu

Sedím u stolu a dopisuji poslední mail. Najednou cítím tvou přítomnost za zády. Neřekneš nic. Jen dveře tiše cvaknou a klíč se otočí v zámku. Světlo lampičky vrhá dlouhý stín přes mou klávesnici.

Otočím se na židli a ty už stojíš přímo nade mnou. Kalhoty rozepnuté a tvůj ocas venku, tvrdý, nalitý, špička lesklá. Nezeptáš se. Neřekneš ani slovo.

Jednou rukou mi obejmeš zátylek pevně a rozhodně, druhou si ho uchopíš u kořene. Přitáhneš mi hlavu dopředu. Rty se mi otevřou samy, instinktivně. A ty mi ho vsuneš přímo do pusy.

Bez varování mi projede mezi rty, tlustý, horký, až ucítím žilky na jazyku. Naplníš mi ústa najednou, až se mi koutky napnou k prasknutí. Zavzdychám tlumeně přímo do tebe, ale ty to bereš jako souhlas. Tlačíš dál. Hrdlo se mi stáhne, slzy mi okamžitě vytrysknou, řasenka začne téct, ale ty mě držíš pevně za vlasy a posouváš se hlouběji.

Kýváš mi hlavou sám. Pomalu nejdřív, jako bys si to užíval, pak rychleji a hlouběji. Každý tah je tvrdý a nekompromisní. Sliny mi tečou po bradě, po krku, kapou na halenku. Zvuky jsou hlasité, mokré, sací.

Tvoje varlata se mi bouchají o bradu při každém prudkém pohybu. Cítím, jak se ti svaly na stehnech napínají, jak se ti zvedá dech. Držíš mě tam, kde chceš, hluboko a dlouho, až mi hrdlo pulzuje kolem tebe v rytmu polykání. Pak to přijde najednou.

První proud mi vystříkne přímo do krku, tak silný, že se mi skoro zadusím. Polykám rychle a hltavě, ale nestačím. Druhý, třetí, husté horké vlny mi přetékají v koutcích, stékají po bradě, po krku, na prsa. Ty sebou škubneš ještě dvakrát, třikrát a pak mě pomalu pustíš.

Vypadneš mi z pusy s vlhkým plesknutím. Zůstanu sedět na židli, zadýchaná, tvář celá rozmazaná. Slzy, řasenka, sliny, tvoje semeno. Rty oteklé, červené, lesklé. Dýchám těžce, jazykem si přejedu po spodním rtu a olíznu poslední kapku.

Zvednu oči k tobě. Usměju se špinavě a pomalu, hlas chraplavý.

„Příště aspoň zaklepej,“ zašeptám.
Ale v očích mám něco jiného.
Něco, co říká, že příště to udělej zase stejně.