Když vzpomínám

Když vzpomínám, plynu v ozvěnách.
Jsem zaplavená ozvěnou vjemů uložených v těle. Prožívám znovu doteky, slyším v ozvěnách vlastní vzdechy. Jsem do toho ponořená, ať dělám cokoliv.
Když vzpomínám, jsem jemně rozechvělá.
Jsem jako ve vaně plný pěny, která mě hladí po kůži a její jemná vůně proniká úplně vším.
Je to příjemný teplo a příjemný elektrizování, když vzpomínám na prožívanou rozkoš.
Když vzpomínám, jsem příjemně mimo. Usmívám se, pokouším se tvářit, jakoby nic, ale vzpomínky mě šimraj na těch správných místech. Moje nálada je mazlivá. Nejradši bych někam zalezla, schoulila se do měkký deky, zabalila se sama sobě do objetí a přitom se hladila.
Když vzpomínám, je mi trochu vlhko. To bude určitě tou záplavou ozvěn vlastních projevů, který mě v čím dál větším uvolnění dostávaj hloubš a hloubš do sebe. Vtahuju a pohlcuju samu sebe jako černá díra. Nořím se do pocitů, který tu byly a přehrávám si je jako starou kazetu.
Když vzpomínám, prahnu po tobě. Chci ještě víc než minule. Chci úplně všechno a ještě o špetku víc.