Šéfová mé ženy XXlX

Klářiny prsty se znovu zavrtaly do Jitčinich vlasů, pevně je sevřely a trhly jí hlavou dozadu. „Takže, miláčku, myslíš, že už jsi měla dost?“ zeptala se s úsměvem, který se v červeném světle leskl jako čerstvá krev. Jitka lapala po dechu, její tělo se stále chvělo po posledním nevyvrcholeném orgasmu, který ji nechal napůl šílenou touhou. Slzy jí stékaly po tvářích, ale mezi nimi se třpytily kapky potu, které jí stékaly z čela až na rty. „N-ne… prosím… už ne…“ zašeptala, ale její hlas zněl spíš jako sténání než jako odmítnutí.

Klára se zasmála, její prsty sklouzly dolů, přes Jitčinu krční tepnu, až se zastavily na klíční kosti. „Lžeš. Tvoje tělo mi říká něco úplně jiného.“ Její druhá ruka se přiblížila k ovladači na nočním stolku, palcem jemně pootočila kolečko. Vibrace uvnitř Jitky okamžitě zesílily, přecházely z hlubokého, tupého pulzování na ostré, neúprosné chvění, které jí rozdrtilo poslední zbytky sebeovládání. „A-aahh! “ Jitka se zkroutila, její svázané tělo se napjalo jako luk, prsty na nohou se zakřivily, jak se jí do těla vlila nová vlna nesnesitelného potěšení. „N-nemůžu… už nemůžu…“

„Ale můžeš.“ Klára se naklonila blíž, její rty se téměř dotkly Jitčina ucha. „A budeš.“ Její volná ruka sáhla do kapsy kožených kalhot a vytáhla malé, lesklé vibrační vajíčko, ještě menší než to předchozí, ale s ostřejším tvarem, navrženým pro maximální stimulaci. „Tohle ti pomůže. Vem si ho.“ Přinutila Jitku otevřít ústa a vsunula jí ho mezi rty. „Olízni ho. Chci, abys cítila, jak ti ho strčím dovnitř, když budeš úplně mokrá.“

Jitka poslechla, její jazyk automaticky přejel po hladkém povrchu, zatímco její mysl se topila v chaosu rozkoše a ponížení. Vibrace v jejím zadku nepřestávaly, teď doplněné o nový, pronikavější tón, který jí rozvibroval celé pánevní dno. Když Klára konečně vajíčko vyjmula z jejích úst, Jitka ani nezareagovala, když jí ho Klára vsunula mezi stehna a pomalu, krutě ho zatlačila dovnitř, vedle toho prvního. „Bože… bože, to je…“* Jitčina hlava padla dozadu, její tělo se začalo třást v nekontrolovatelných záchvěvech. „N-nemůžu dýchat…“

„To není potřeba,“ zašeptala Klára a znovu pootočila ovladačem. Tentokrát to nebylo jen chvění – to bylo zemětřesení. Jitka vykřikla, její hlas se zlomil v něco mezi pláčem a sténáním, když ji první orgasmus zasáhl jako úder pěsti. Její svaly se svíraly kolem obou vibračních tělesa, její pochva pulzovala v rytmu, který jí diktovala Klára. „J-já… já přicházím…“* Slova se jí rozplynula v dalším výkřiku, když ji druhý orgasmus následoval téměř okamžitě, silnější než ten první, jako by ji chtěl roztrhat na kusy.

V salónu, odděleném pouze tenkou zdí, Jarda seděl na pohovce s rukama spoutanýma za zády, jeho dech přerývaný a rychlý. Pot mu stékal po hrudi, jeho penis byl tvrdý jako kámen, bolestivě napjatý, zatímco poslouchal Jitčiny výkřiky. Každý její nářek mu projížděl tělem jako elektrický šok, směs viny a vzrušení, která ho udržovala na pokraji šílenství. Eva stála před ním, její pohled chladný a vypočítavý, jako by ho měřila, kolik toho ještě vydrží.

„Slyšíš ji?“ Eva si prstem přejela po dolním rtu, její nehty se leskly v tlumeném světle. „Slyšíš, jak ji Klára učí být dobrou kurvou?“ Jarda polkl, jeho hrdlo suché. „Prosím… přestaňte…“ Jeho hlas zněl slabě, bezmocně, ale Eva se jen usmála.

„Ale my teprve začínáme.“ Otočila se k dveřím a zavolala: „Lenko!“

Dveře se otevřely téměř okamžitě. Do místnosti vešla Lenka, její pohyby plynulé a tiché jako kočičí. Klekla před Evu, její kolena se rozestoupila jen tolik, aby udržela rovnováhu, její ruce spočívající na stehnech. „Ano, paní, co si přejete?“ Jejich hlas zněl jako hudba, měkký, ale plný oddanosti.

Eva se usmála a prstem jí zvedla bradu. „Nejdřív mě připravíš jazykem, kundu.“ Lenka přikývla, její oči se na okamžik setkaly s Jardovými, než sklopila pohled. Její rty se rozevřely, jazyk vyklouzl ven, lesklý a vlhký, připravený poslušně splnit příkaz. Eva si rozepnula zip svých šatů a nechala je sklouznout z ramenou, až odhalila svou dokonale hladkou, opálenou kůži. „Ukaž mi, jak dobře umíš sloužit.“

Lenka se přiblížila, její dech teplý na Evině stehně, než její ústa našla cíl. Jarda sledoval, jak se její jazyk pomalu, metodicky pohybuje, jak Eva zavírá oči a lehce se opírá o opěradlo pohovky, její prsty se zavrtaly do Lenčiných vlasů. „Ano… přesně tak…“* Eva zasténala, její boky se nepatrně pohnuly vpřed, jako by chtěla vtáhnout Lenku hlouběji. „Tvoje ústa jsou tak horká…“

Jarda cítil, jak mu v žilách hoří krev. Jeho pohled se nemohl odtrhnout od scény před ním – Lenčina ústa pracující s precizní oddaností, Eva, která se pomalu rozplývala pod jejím dotekem, její prsa se dmula s každým nádechem. „Dost.“ Eva Lenku odstrčila, její rty lesklé od slin. „Teď se postaráš o Jardu, její hlas teď tvrdší, panovačný.

 Lenka se k němu přiblížila, její pohyby plynulé jako voda. Klekla si mezi jeho nohy, její prsty se dotkly jeho stehen, než se její pohled zvedl k jeho obličeji. „Paní mi řekla, abych se o tebe postarala,“ zašeptala, její hlas jako hedvábí. „Ale nesmíš přijít. Pokud ano, budu potrestaná.“ Jejich oči se setkaly, a Jarda v nich uviděl něco, co ho téměř zlomilo – směsici poslušnosti a touhy, která odrážela jeho vlastní vnitřní boj.

„Kurvičko, budeš ho kouřit pěkně hluboko,“ řekla Eva, její prsty si pohrávaly s Lenčinými vlasy. „Ale nenecháš ho vyvrcholit. Jestli se udělá, tak si mě nepřej. Můžeš začít.“

„Ano, paní.“ Lenka se naklonila dopředu, její dech teplý na Jardově kůži, než její rty obemkly jeho žalud. Jarda zasténal, jeho hlava padla dozadu, když cítil, jak se její ústa zavírají kolem něj, její jazyk obratně obkroužil jeho špičku, než ho pomalu, ale jistě pohltila do tepla svého hrdla. „Bože…“* Jeho prsty se zakřivily do pěstí, jeho pouta zarachotila, když se jeho tělo napjalo. Lenčina ústa byla neuvěřitelně horká, vlhká, její technika dokonalá – každý pohyb jejího jazyka, každé stlačení rtů bylo navržené tak, aby ho přivedlo na pokraj, ale nikdy ne nepřes něj.

Z vedlejšího pokoje se ozval další Jitčin výkřik, pronikavý a plný bolesti, který se odrazil od zdí přímo do Jardovy lebky. Jeho tělo se při tom zvuku zachvělo, jeho vzrušení se smísilo s vlnou viny, která ho téměř udusila. Lenka to vycítila, její pohyby se na okamžik zpomalily, než se znovu soustředila na svůj úkol, její rty se pevněji sevřely kolem jeho délky, její jazyk pracoval rychleji, hlouběji.

„Dobrá kurvička,“ zamumlala Eva, její prsty se zavrtaly do Lenčiných vlasů. „Ukaž mu, jak se má správně kouřit.“ Lenka zasténala kolem Jardova penisu, vibrace jejího hlasu se přenesly přímo do jeho těla, a on cítil, jak se jeho orgasmus blíží jako vlna, která ho každou vteřinou více a více pohltí. „N-ne… já…“* Jeho slova se rozplynula ve sténání, když Lenka najednou zrychlila, její hlava se pohybovala dopředu a dozadu v rytmu, který mu rozmazal zrak.

„Už je skoro tam,“ pozorovala Eva s uspokojením. „Ale ty víš, co se stane, když přijde, že?“ Lenka přikývla, její oči se na okamžik zvedly k Evě, než se znovu soustředila na Jardu. Jejich pohled byl plný slibů – slibů bolesti, potěšení, a něčeho mnohem temnějšího.

Jarda cítil, jak se jeho tělo napíná, každý sval, každý nerv byl napjatý k prasknutí. Lenčina ústa, Jitčiny výkřiky, Eva, která ho pozorovala s chladným uspokojením – to vše se spojilo v jedinou, nesnesitelnou vlnu rozkoše, která ho táhla ke dnu. „Já… já nemůžu…“* Jeho hlas byl chraplavý, zlomený, ale Lenka ho nepustila. Její rty se pevněji sevřely, její jazyk pracoval ještě rychleji, a on věděl, že je ztracen.

„Ne.“ Evy hlas byl jako bič. Lenka okamžitě ustoupila, její ústa se oddělila od Jardova penisu v posledním možném okamžiku, než by ho přivedla přes hranu. Jarda vykřikl, jeho tělo se zkroutilo v agónii nevyvrcholené rozkoše, jeho penis pulzoval bolestivou touhou. „Tohle není hra, Jardo,“ řekla Eva, její prsty se dotkly jeho tváře, jako by ho utěšovala. „Tohle je tvůj nový život.“