Hrátky na veřejnosti

Takovej ten adrenalin, že tě někdo uvidí, načape… Ta představa mě vzrušovala a zároveň děsila. Přesně ten druh strachu, kterej tě nutí chtít víc, ne couvnout. S Klaudií jsme šli jen tak na procházku. Nic v plánu. Kamarádskej pokec, kafe do ruky, aby nás večer nezlomil, a kroky, který nás bezcílně tahaly parkem. Už se stmívalo. Zastavili jsme se v altánku. Sedli si vedle sebe, tělo na tělo, abychom zahnali ten jarní chlad, co se pomalu zakusoval pod bundu. Doteď, kdykoliv kolem toho místa projdu, cítím to znovu. Teplo jejího těla. Její dech tak blízko, že jsem ho skoro dýchal s ní. Jak voněla. Bouřilo se to ve mně. Věděl jsem, že ty roky přátelství bych mohl jedním blbým pohybem rozsekat na kusy. A zároveň jsem si přál, abych tu hranici konečně překročil. Plkali jsme o hovnech, smáli se pitomejm vtipům. A pak se to stalo. Smála se tak, že se ke mně přiblížila, ruku měla kolem mě. Já tu svou položil na její stehno. Ztuhli jsme. Čelo na čelo. Nosy se dotýkaly. Rty tak blízko, že mě z toho pálily. Ani jeden jsme nechtěli ustoupit. V jednu vteřinu byl čas zastavenej… a v další jsme se do sebe zakousli v polibku, hladovým a dychtivým. Ochutnával jsem její jazyk, rukou jí bloudil po těle. Její dlaň mi mačkala stehno, pak sklouzla do klína. Přestal jsem přemýšlet. To zvíře ve mně převzalo velení. Ještě než mi rozepnula opasek a zajela rukou pod kalhoty, já už jí hladil přes kalhotky tu její kundičku. Byla tak mokrá, že jsem to cítil i přes prádlo. Zajel jsem pod něj. Prsty se mi hned smočily v jejích záhybech. Střídal jsem tlak, rytmus, vnikání a dráždění kolem. Těžce dýchala. Chvěla se. Už mi ani nestíhala honit, jen se mě držela, jako by potřebovala něco pevnýho, aby se v tom návalu rozkoše neutopila. Mezi polibkama jsem pořád kontroloval okolí. Ticho. Nikdo. Vzrušení silnější než rozum. Strach přehlušenej chtíčem. Když se mi udělala na prsty, zakousla se mi do ramene a snažila se potlačit výkřik. Tělo se jí vlnilo, svaly se jí stáhly kolem mý ruky. Chvíli jsem ji jen hladil a tiskl k sobě, nechal ji vydýchat. Pak se na mě podívala. Ten pohled jsem znal. Touha bez brzdy. Věděl jsem, že si ji můžu vzít. Tady. Teď. Na lavičce jsem ji postavil na kolena a stoupl si za ni. Srdce mi bušilo jak o závod. Skoro jsem se nedokázal soustředit na ten její vyšpulený zadek, jak jsem pořád kontroloval, jestli je park fakt prázdnej. Byl. Můj tvrdej čůrák se netrpělivě chvěl. Pomalu jsem ho navedl k její roztoužený kundičce. Jakmile jsem do ní pronikl, všechno ze mě spadlo. Začal jsem ji píchat, jako by ráno nemělo přijít. Držel jsem jí ruku přes pusu, aby byla zticha, zatímco moje vlastní vzdechy mi drhly v krku. Vrchol se blížil. Chtěl jsem se udělat – a pak mi to došlo. Kurva, nemám gumu. Zasténal jsem, že už budu. V tu chvíli sáhla rukou za sebe, chytla mě a přitáhla si mě hlouběji do sebe. Signál byl jasnej. Přitiskl jsem se na ni až po koule a vyprázdnil se do poslední kapky do její hladový kundičky. Kolena se mi podlomila. Chvíli jsme tam jen dýchali. Rychle jsme se oblíkli, ještě jednou se ujistili, že jsme sami, a s tlumeným smíchem se rozešli. Doprovodil jsem ji domů. Rozloučili jsme se polibkem. Z toho románku nakonec nic nebylo. Aspoň ne vztah. Ale to, co jsme spolu prožili… to ve mně zůstalo.