Jen na kafe...

Jedna z těch historek, co se ti vrací. Šílenost. Tereza ze seznamky. Už při psaní měla takovou tu podivně dominantní auru. Štěkala, provokovala, zkoušela si mě obmotat kolem prstu. Já to bral s humorem, házel vtipy, krotil její výpady. Možná právě to se jí líbilo. Jednou mi cinkla zpráva, jestli bych se k nim nechtěl stavit. Prý kafe a pokec. „K nim.“ Už tehdy jsem věděl, že tam bude i on. Ale nic jsem od toho nečekal. Fakt. Kafe, možná zákusek, pár slov. Jsem otevřenej, rád poznávám nový lidi. Našel jsem volnej večer a vyrazil k nim na chatu. Přivítala mě u dveří. Úsměv, přímý pohled. Při podání ruky mi dala pusu na tvář. O chlup delší, než je slušný. Už tam mi mělo něco sepnout. Sedl jsem si do křesla, poručil si kafe bez cukru a bez mlíka. Ještě jsem zavtipkoval o dezertu. A pak Terka zavelela tomu svýmu, ať něco nachystá. Ke kafi. Pro mě. Říkal jsem si – možná ho to baví. Možná má fakt dobrej recept. Proč by ne. Zůstali jsme sami. Povídali jsme si. Řeč se pořád stáčela k sexu. Přirozeně. Lehkost, žádný křeče. A pak ta její ruka. Jak se o mě nenápadně otírala. Jak si vždycky našla záminku mě se dotknout. Stehno. Koleno. Zápěstí. Bylo to kurevsky příjemný. Tereza byla nádherná. Drzá. Sebevědomá. Přesně ten typ ženský, o který je jasný, kdo doma velí. Dneska už vím, že jsem se nemýlil. Její dychtivý oči mě propichovaly. A já se nutil ji nesebrat hned tam. Vždyť má vedle v kuchyni chlapa. Slyšel jsem, jak tam něco chystá. Hrká nádobí. Existuje. To riziko mi pulzovalo v rozkroku. Řekl jsem, že to byl jen vtip, že kvůli mně nemusí dělat škodu, ať se k nám přidá. Tereza rozhodně zavelela, že ne. Že to dodělá. Z kuchyně se ozvalo zamumlání. Neřešil jsem to. V tu chvíli už jsme se s Terkou hladili po stehnech. Pomalu. Záměrně. Každej dotek byl slib i provokace. Pak jsem cítil její rty. Krátce. Nebezpečně blízko. To vzrušení mě skoro bolelo. Najednou na něj zavolala, jestli se k nám nechce přidat. Ztuhnul jsem. Panebože, ta holka je fakt šílená. Přišel. Klidnej. Nezdálo se, že by mu to vadilo. A pak mu nařídila, ať se svlíkne a kouká. Když si stáhl kalhoty, vyrazil mi dech. Péro zamčený v klícce. Zmačkaný, zkrocený. Klekl si před nás. A Tereza se na mě vrhla. Jako kořist. Líbala mě hladově, drze, jako by ho tam vůbec neměla. Trvalo mi pár vteřin se srovnat. A pak jsem do toho spadl po hlavě. Vždycky jsem byl v posteli spíš dominantní. Tohle nebyla výjimka. Strhal jsem z ní hadry. Kalhotky jsem po něm hodil jak hadr. Vrhl jsem se na její prsa, mačkal je, líbal, sál. Občas jsem se na něj podíval. Jak tam klečí. Jak se dívá. A něco se ve mně zlomilo. Začal jsem na něj mluvit. Ptát se ho, jak se mu to líbí. Vystavoval jsem mu prsa jeho ženy v mých rukách jako trofeje. A Tereza se smála. Užívala si to. Přidávala se. Už jsem to nevydržel. Hodil jsem ji na záda, roztáhl jí nohy a vrazil do ní. Teplá. Vlhnoucí. Pulsující. Jednou rukou jsem jí držel nohu ve vzduchu, druhou ho chytil za vlasy. Narval jsem mu hlavu k jejímu klínu. Nutil jsem ho koukat. Zblízka. Bez úniku. Mrdal jsem ji tvrdě. Každej příraz byl demonstrace. Tlačil jsem mu hlavu na její břicho, aby viděl všechno. Jak se jí to líbí. Jak se směje. Jak si na sebe sama sahá. Orgasmus s ní cloumal. Bylo to zvrhlý. Surový. A já si to vychutnával. Zeptal jsem se ho, jestli by ji chtěl lízat. Přikyvoval. Prosil. Řekl jsem mu, že její kundu ucítí jen z mýho péra. A narval jsem mu ho do krku. Dávil se, ale poslouchal. Slízával ji ze mě. Tereza se smála a povzbuzovala ho. Cítil jsem, že jsem blízko. Ale nedopřál jsem mu tu zásluhu. Nařídil jsem mu kleknout. Stoupl jsem si před něj. Tereza mě kouřila. Pár centimetrů od jeho obličeje. Díval se. „Už budu,“ řekl jsem. Zeptala se pohledem. Prsa? Pusa? Tentokrát to bylo o něčem jiným. Zavelel jsem na jeho obličej. Vzala mě do ruky, honila, dokud jsem se neudělal. Postříkal jsem mu celej ksicht. Stékalo mu to po tvářích, kapalo na hruď. Smáli jsme se. Pak jsme šli do sprchy.
Jemu jsme to nechali zaschnout. A dodnes vlastně nevím, jakej byl ten dezert.