Děvka pro Pana pokračování

Ráno přišlo příliš rychle. Probudil mě zvuk odemykaných dveří a těžké kroky. Ležel jsem na boku, stále nahý, zadek bolel tupou, připomínající bolestí a v puse jsem měl sucho a pachuť včerejšího večera. Instinktivně jsem se pokusil přitáhnout deku, ale žádná tam nebyla – postel byla holá, jen matrace a já.„Vstávej, děvko. Máš deset minut na to, abys byl čistý a připravený. Dneska žádný masky, žádné oblečení. Jen ty, obojek a to, co ti dneska nasadím.“Pán stál ve dveřích, v ruce držel černý kožený postroj a něco, co vypadalo jako kovový pás s řetízkem. Nebyl nahý, měl na sobě jen černé boxerky a tričko – vypadal jako člověk, který jde do posilovny, ne jako někdo, kdo se chystá lámat druhého člověka.Poslušně jsem se zvedl. Každý pohyb mi připomínal včerejší šukání – zadek byl oteklý, chůze trochu nejistá. Šel jsem k umyvadlu, opláchl jsem si obličej, vypláchl pusu. Když jsem se otočil, pán už stál přímo za mnou.„Ruce za hlavu.“Poslechl jsem. Rychle mi nasadil široký kožený obojek s kovovou destičkou vpředu, na které bylo vyryto jen jedno slovo: KURVA. Pak mi připnul řetízek k obojku a druhý konec si nechal v ruce.„Dneska se naučíš dvě věci. Zaprvé – že tvoje díra existuje 24 hodin denně pro mě, ne jen když mám náladu. Zadruhé – že tvoje ponížení bude postupně veřejnější. Ne hned na náměstí, ale… už nejen tady.“S těmi slovy mě táhl za řetízek ven z místnosti. Prošli jsme chodbou, pak dolů po schodech. V přízemí byla kuchyně, obývací pokoj – normální dům. Jenže na podlaze v obýváku ležela velká psí podložka a vedle ní miska s vodou a druhá prázdná.„Klekni.“Klesl jsem na kolena na tu podložku. Pán si sedl na gauč, nohy si položil na konferenční stolek a začal si prohlížet telefon.„Dneska budeš celé dopoledne sloužit jako můj osobní nábytek a žítáček. Když budu chtít pít – doneseš. Když budu chtít čůrat – otevřeš pusu. Když se mi bude chtít masturbovat – budeš jazykem sbírat, co spadne. A hlavně – budeš mlčet, dokud tě neoslovím.“První hodina byla horší, než jsem čekal. Seděl tam, koukal na nějaké video na mobilu, občas se zasmál, občas si sáhl do trenýrek a pomalu se honil. Já klečel, ruce za zády, pták v kleci se zoufale snažil ztvrdnout, ale neměl šanci. Po asi čtyřiceti minutách pán zívl.„Pojď sem.“Připlazil jsem se na kolenou. Rozepnul si boxerky, vytáhl polotvrdého ptáka a položil mi ho na jazyk.„Jen drž. Nech ho tam. Dýchej nosem.“Tak jsem zůstal – s ocasem v puse, pomalu se mu ztvrdl až na maximum, ale on se nehýbal. Jen tak si mě nechal jako živou podložku na ptáka. Po deseti minutách se najednou zvedl, chytil mě za vlasy a začal mi šukat pusu – rychle, hluboko, bez varování. Když se blížil, vytáhl a vystříkal mi přímo na obličej a do vlasů. Ani kapku nenechal spadnout na zem.„Nesetřeš. Nech to tam uschnout. Budeš vonět jako moje kurva celý den.“Pak mě nechal klečet dál, se semínem na tváři, a šel si uvařit kávu.Kolem poledne se ozval zvonek u dveří.Ztuhl jsem.Pán se podíval na mě, usmál se a řekl klidně:„To je kamarád. Říkal jsem ti přece, že ponížení bude postupně veřejnější.“Otevřel dveře. Dovnitř vešel muž asi o deset let starší než pán, svalnatý, s krátkými vlasy a tetováním na předloktí. Podíval se na mě, pak na pána a zasmál se.„Tak tohle je ta nová štětka? No kurva pěkná. A už má výzdobu na ksichtě.“Pán – „Jo, to je moje malá coura. Teprve druhý den, ale už se učí rychle.“Host si sedl na gauč vedle pána. Já zůstal na kolenou uprostřed místnosti.„Tak co, ukážeš mi, co umí?“ zeptal se host.Pán luskl prsty.„Pojď sem, děvko. Pánovi 2 ukážeš, jak pěkně kouříš.“Plazil jsem se k nim. Když jsem byl u nohou hosta, ten si rozepnul kalhoty a vytáhl si ptáka. Byl ještě větší než pánův. Hustý, žilnatý.„Otevři.“Otevřel jsem. A začal.Tentokrát to nebylo jen o mně a pánovi. Teď jsem byl jen věc, kterou si předávali. Střídali se v puse, pak mě položili přes opěradlo gauče a střídavě mě šukali do zadku – nejdřív pán, pak host, pak zase pán. Když se jeden udělal dovnitř, druhý mě hned napíchl znovu. Semeno mi teklo po stehnech, po podlaze.Po druhém kole mě host chytil za vlasy a řekl:„Teď mi ukážeš, jak moc jsi vděčná. Vysmrkej mi ho jazykem.“Poslechl jsem. Olizoval jsem ho od kořene až po špičku, sbíral zbytky semene, zatímco pán mi fotil mobil.„Tohle půjde do tvé sbírky vzpomínek, děvko. Až jednou budeš chtít utéct, ukážu ti tohle a zeptám se, jestli si vážně myslíš, že tě někdo normální ještě bude chtít.“Když host odešel, bylo kolem páté odpoledne. Ležel jsem na zemi, celý lepkavý, zničený. Pán se nade mnou sklonil.„Dneska sis vedl dobře. Zítra přijde další level. Budeš sloužit třem najednou. A tentokrát už nebudeš mít roušku přes oči. Budeš vidět každý jejich obličej. Budeš vědět, kdo tě bere. A oni budou vědět, kdo jsi ty.“Položil mi ruku na zátylek – skoro něžně.„Ale neboj. Pořád jsi moje kurva. Jen… už ne úplně jen moje.“Pak mě zvedl, odvedl zpátky do včerejší místnosti, připoutal mě ke kovové posteli – tentokrát na břicho, zadek nahoru, nohy roztažené.„Dneska už žádný spánek v pohodlí. Budeš spát takhle, abys měl díru pěkně připravenou na ráno.“Před odchodem mi do zadku strčil středně velký kovový kolík s ocasem – jako u psa.„Ať se Rusty nezlobí, že na něj zítra zapomněl.“Zhasl a zamkl.Ležel jsem v té poloze, s ocasem trčícím ze zadku, a v hlavě mi zněla jen jedna myšlenka:Co jsem to sakra udělal… a proč se mi to pořád líbí víc a víc?Zítra bude hůř. Nebo líp. Už vlastně nevím, co je co.Ale jedno vím jistě – zpátky už cesta není.