Lucie - Trofej z jatek

1. Ticho po explozi

V dílně bylo slyšet jen trhané oddechování Lucie, která ležela zhroucená na dřevěné koze jako pytel mokrého písku. Bylo po všem. Marek se odtáhl, s tichým zasyčením zapnul zip u kalhot. Naomi pomalu vytáhla svou ruku zpod Luciina břicha.

Lucie neměla sílu se pohnout. Celé tělo ji bolelo tupou, pulzující bolestí. Zadek měla v jednom ohni, vnitřnosti rozbolavělé z toho dvojího náporu. Cítila, jak jí po stehnech stékají tekutiny – směs potu, Markova semene a její vlastní vlhkosti. Byla zdevastovaná. Byla špinavá. Byla použitá.

A cítila se vítězně.

Zvedla těžkou hlavu a podívala se na Naomi. Dokonalá ebenová bohyně už nevypadala tak netečně. Hrudník se jí zvedal rychleji. A co bylo hlavní – její pravá ruka, ta ruka s dokonalou manikúrou, byla mokrá a lesklá od Luciiných šťáv.

Naomi zachytila její pohled. Na vteřinu se zdálo, že je v rozpacích, že ztratila kontrolu. Ale hned nahodila zpět masku arogance. Znechuceně si otřela mokrou ruku o Luciin bílý bok, jako by si ji utírala do hadru. „Lepkavá,“ konstatovala suše. „A hlučná.“

Lucie se navzdory bolesti usmála do dřeva kozy. Utřela sis je do mě. Sáhla sis. Nemohla sis pomoct, ty dokonalá mrcho. Věděla, že v tomhle souboji materiálů sice prohrála fyzicky, ale psychicky dosáhla něčeho nemožného. Zaujala ji.

2. Aranžmá

„Telefon,“ zachraptěla Lucie. Hrdlo měla sedřené od křiku. Marek, který si právě rovnal košili, se na ni podíval. „Cože?“ „Můj telefon,“ zopakovala Lucie a s námahou se opřela o lokty. „Musím... musím poslat hlášení. Tomášovi.“

Marek se uchechtl. Došlo mu to. „Chceš se pochlubit, jak jsi dostala na prdel před publikem?“ „Chci mu ukázat... všechno,“ podívala se Lucie na Naomi. V očích jí svítila zvrácená pýcha.

Marek přešel k ponku a vzal její telefon. „Naomi,“ oslovil ji. „Pojď sem. Zákazník si přeje kompletní dokumentaci.“

Naomi zvedla obočí. „Mám být na fotce s tou... hromadou?“ „Byla jsi součástí procesu,“ pokrčil Marek rameny. „Ukaž mu, kdo ti dělal společnost.“

Naomi váhala jen vteřinu. Pak se jí na tváři objevil krutý, pobavený úsměv. Přešla ke koze, kde Lucie stále ležela na břiše, vystrčený zadek rudý a oteklý, nohy od sebe.

3. Dokonalý záběr

Marek zvedl telefon. „Zvedni hlavu, Lucie. Ať vidíme ten výraz.“ Lucie zvedla hlavu. Řasenka rozmazaná, vlasy slepené potem, rty oteklé. Vypadala jako troska.

A pak vstoupila do záběru Naomi. Stoupla si za Lucii. V té své rudé krajce, s tou dokonalou, tmavou pletí. Položila svou ruku – tu, kterou před chvílí měla v ní – na Luciin zničený, bílý zadek. Byl to dokonalý kontrast. Černá ruka na bílém, zrudlém mase. Dokonalost na devastaci.

„Řekni ‚sýr‘, ty couro,“ zašeptala Naomi a zaryla nehty do Luciiny bolavé půlky.

Lucie sykla bolestí, ale dívala se přímo do objektivu. V jejích očích nebyla porážka. Byla tam šílená, extatická výzva.

Cvak.

4. Odeslání bomby

Marek jí podal telefon. Lucie se podívala na fotku. Bylo to mistrovské dílo. Bylo to porno, ale bylo to reálné, syrové a brutální. Byla tam ona, totálně na dně, a nad ní se tyčila tahle nadpozemská bytost, která si ji právě přivlastnila.

Lucie si představila Tomáše. Představila si ho v té jeho nudné kanceláři, jak otevírá tuhle fotku. Představila si, jak mu spadne čelist, až uvidí Naomi. Tu její dravou krásu, tu aroganci, to tělo. „Myslel sis, že mě posíláš do servisu, Tomáši,“ pomyslela si Lucie a prsty se jí třásly vzrušením. „Ale já ti přivedu domů šelmu. Až tohle uvidíš, zapomeneš na všechny Adély světa. Praskne ti péro jen z toho pohledu.“

Otevřela chat. Žádný text. Ta fotka nepotřebovala komentář.

Odeslat.

Svezla se zpátky na kozu, vyčerpaná, ale šťastná. Zvládla to. Přežila Marka, přežila Naomi. A teď právě odpálila atomovku v Tomášově světě.