Lucie - předání majetku

1. Transport (Zadní sedadla)

Marek řídil Luciino BMW. Byl to paradox – ten chlap v džínech a košili, který ji před chvílí bičoval v garáži, teď s klidem profesionálního řidiče ovládal její luxusní vůz. Vzadu seděly ony dvě. Lucie a Naomi.

Tomášův rozkaz zněl jasně: Neopovažte se oblékat. Měly na sobě jen rozepnuté kabáty. Pod nimi byla nahota. Lucie se choulila do rohu koženého sedadla. Každý hrbol na silnici jí poslal vlnu bolesti do zbitého zadku. Ale nemohla se odtáhnout od Naomi. Naomi se roztahovala. Zabírala dvě třetiny prostoru. Její noha, dlouhá, svalnatá, v té tmavé kůži, se neustále otírala o Luciino měkké, bílé stehno.

„Smrdíš,“ poznamenala Naomi, aniž by se na Lucii podívala. Hleděla z okna na ubíhající světla Prahy. „Smrdíš Markem. A mnou.“ „Tomášovi to vadit nebude,“ špitla Lucie. Byla v euforii. Vezla si domů své mučitele. Naomi se k ní otočila. V šeru auta se jí leskly oči a zuby. Sáhla Lucii mezi nohy. Jen tak, majetnicky. Zkontrolovala vlhkost. „Doufám, že máš doma dost ručníků, ty čubko,“ zavrčela. „Protože já jsem ještě neskončila. Ta tvoje měkkost... je to jako droga. Chci se do tebe zabořit celá.“

2. Uvítací výbor

Vila zářila do noci. Tomáš na ně čekal. Nečekal uvnitř. Stál na osvětlené terase před vchodem, ruce v kapsách, cigareta v ústech. Když Marek zastavil a vypnul motor, nastalo ticho.

Marek vystoupil první. Obešel auto a otevřel zadní dveře. „Vylezte,“ zavelel. „A kabáty nechat v autě.“

To byl moment pravdy. Lucie vylezla do chladného nočního vzduchu. Nahá. Zničená. Prsa měla rudá, zadek fialový, na krku těžký obojek, make-up rozmazaný po celém obličeji. Byla to chůze hanby a pýchy zároveň. A za ní vylezla Naomi. Černá pantera. Svaly se jí pod ebenovou kůží vlnily při každém pohybu. Byla nahá, jen v těch mokrých rudých kalhotkách a podpatcích, které si v dílně nazula.

Tomášovi vypadla cigareta z pusy. Doslova. Zíral na Lucii – na svou ženu, která vypadala, jako by prošla mlýnkem na maso. A pak zíral na Naomi – na tu dokonalou, svalnatou sochu, která vedle Lucie vypadala jako bohyně války vedle oběti.

3. Inspekce

„Dobrý večer,“ řekl Marek klidně a podal Tomášovi ruku, jako by mu právě přivezl opravenou sekačku. „Vezu zásilku. A jak vidíte, přibalil jsem i... názornou ukázku kvality.“

Tomáš ignoroval Markovu ruku. Jeho oči těkaly mezi těmi dvěma ženami. „Dovnitř,“ řekl chraplavě. „Okamžitě.“

V obýváku, pod ostrým světlem lustru, to vypadalo ještě brutálněji. Luxusní italský nábytek, drahé koberce... a uprostřed toho dvě nahé, zpocené, „použité“ ženy a jeden klidný sadista.

Tomáš obešel Lucii. Prohlížel si ji jako zboží. Sáhl na její zadek. Lucie sykla, ale neuhnula. „To je od pásku?“ zeptal se Marka, aniž by se otočil. „Od pásku, biče a dlaně,“ upřesnil Marek. „Kůže reaguje dobře. Ale svaly jsou slabé. Kňučí u toho. Ale to se poddá.“

Pak se Tomáš zastavil u Naomi. Naomi neklopila zrak. Dívala se na něj zpříma. Byla vyšší než on (v podpatcích). Tomáš cítil tu energii. Cítil tu dravost. „A tohle?“ zeptal se tiše, skoro s bázní. „To je Naomi,“ řekla Lucie, která se třásla zimou i vzrušením. „To je ten standard, Tomáši. To je to, co jsi chtěl.“

Naomi se usmála. Natáhla ruku a přejela Tomášovi po hrudi, přes košili. „Máš hezký dům,“ řekla tím svým sametovým hlasem. „Ale máš v něm bordel. Tvoje žena je rozbitá. A já mám chuť si hrát.“

4. Rozkaz majitele

Tomášovi se zatmělo před očima. Ta kombinace – jeho zničená žena a tahle dominantní kráska, která ho svádí přímo před ní – to bylo moc. Jeho péro v kalhotách bolelo tak, že to skoro nevydržel. Musel převzít kontrolu. Byl to jeho dům. Jeho žena.

„Marku,“ řekl Tomáš a sundal si sako. „Máš u mě bonus. Velký bonus.“ Pak ukázal na velký kožený gauč. „Lucie. Kleknout. K opěradlu. Zadek vystrčit na nás.“

Lucie poslechla okamžitě. Doplazila se ke gauči a zaujala polohu. Byla to rutina. Tomáš se podíval na Naomi. „A ty?“ Naomi zvedla obočí. „Já?“ „Ty jí ukážeš, jak se to dělá,“ řekl Tomáš a hlas mu zhrubl chtíčem. „Říkala jsi, že je měkká? Že jsi mokrá? Tak mi to ukaž.“

Naomi se olízla. To se jí líbilo. Majitel měl koule. „S radostí, pane,“ zavrněla.

5. Domácí invaze

Naomi přešla k Lucii. Marek se posadil do křesla opodál, jako režisér, který sleduje finále. Tomáš stál za nimi, rozepínal si kalhoty.

Naomi si klekla na gauč, tváří k Luciinu zadku. „Podívej se na to, Tomáši,“ řekla Naomi a plácla Lucii přes bolavou půlku. „Je to jako pudink.“ „Je to moje děvka,“ zavrčel Tomáš, vytáhl ho a postavil se za Lucii.

Vznikl zvrácený sendvič. Tomáš zezadu, tvrdý, majetnický, vrážel do své ženy a značkoval si ji znovu jako svoji. A zepředu (respektive z boku) Naomi. Naomi se neovládla. Znovu zabořila ruce do Luciiných ňader, která visela dolů. A pak se sklonila. Zatímco Tomáš přirážel, Naomi začala Lucii lízat záda, krk, uši. Kousala ji. Sála její pot.

„Je tak sladká,“ šeptala Naomi Tomášovi do očí přes Luciino rameno. „Chutná jako strach.“

Lucie byla v nebi. Byla drcena manželem, kterého milovala a kterého tímto probudila, a byla požírána ženou, kterou obdivovala a nenáviděla. Křičela. Křičela tak, že to museli slyšet sousedi přes tři zahrady.

A Marek? Marek v křesle si zapálil cigaretu (i když se to v domě nesmělo). Sledoval tu scenérii. „Projekt Lucie,“ pomyslel si spokojeně, „je úspěšně ve fázi implementace.“