Lucie - Ranní inventura

1. Probuzení v troskách

Slunce pronikalo skrz žaluzie do ložnice neúprosně ostře. Lucie otevřela oči. První, co ucítila, nebyla vůně kávy, ale bolest. Každý sval v těle měla v křeči. Když se pokusila pohnout nohou, sykla. Vnitřní strana stehen ji pálila, zadek měla tupý a těžký, jako by k ní ani nepatřil. Prsa ji bolela při každém nádechu, nateklá a přecitlivělá po včerejším „hnětení“.

Rozhlédla se. Postel vypadala jako bojiště. Prostěradlo bylo stržené, polštáře na zemi. Ve vzduchu byl stále cítit ten těžký, pižmovitý pach sexu. Byla v posteli sama. Naomi i Marek byli pryč. Zmizeli někdy nad ránem, tiše, jako přízraky.

Lucie se s námahou posadila. Hlava se jí točila. Podívala se na své tělo. Byla to mapa devastace. Na levém prsu se jí začínala vybarvovat ošklivá, tmavě fialová modřina – památka na Naomino sevření. Její bílá kůže na břiše a bocích byla poseta červenými fleky. Zápěstí měla odřená od toho, jak ji Marek držel.

Přejela si rukou po té modřině na prsu. Bolelo to. Usmála se. „Jsem majetek,“ problesklo jí hlavou. „Konečně nejsem jen dekorace. Jsem použitý majetek.“

2. Inspekce škod

Z přízemí se ozval zvuk kávovaru. Tomáš byl vzhůru. Lucie věděla, co musí udělat. Žádné schovávání v županu. Žádné ranní líčení, aby vypadala hezky. Vstala. Nahá. Obtížně, kymácivě sešla po schodech dolů. Ten těžký ocelový obojek jí stále visel na krku – nikdo jí nedal svolení ho sundat.

Vešla do kuchyně. Tomáš seděl u stolu, v ruce tablet, před sebou espresso. Byl oblečený do domácího, ale vypadal... jinak. Energičtěji. Když uslyšel její kroky, zvedl hlavu.

Neřekl „dobré ráno“. Jeho pohled sjel po jejím těle. Zastavil se na těch modřinách, na oteklých ňadrech, na rudých pruzích na stehnech. Díval se na ni jako farmář, který kontroluje pole po bouřce. S uspokojením.

„Otoč se,“ řekl klidně. Lucie se beze slova otočila. Nastavila mu záda a zadek. Slyšela, jak Tomáš hvízdl. „Ta černoška... Naomi... má sílu,“ zamumlal uznale. „Tohle ti nezmizí týden.“

3. Zrušená rezervace

„Pojď sem,“ pokynul jí. Lucie přešla k němu. Tomáš ji chytil za bok, prsty zabořil do měkkého masa, přesně tam, kde to bolelo. Lucie sebou cukla, ale on nepovolil. Přitáhl si ji k sobě a políbil ji na břicho. Bylo to majetnické gesto.

„Volal jsem do hotelu,“ řekl a pustil ji. Vzal znovu do ruky tablet. „Zrušil jsem ten víkend.“

Lucie zatajila dech. „Opravdu?“ „Hm,“ přikývl Tomáš a ani se na ni nepodíval. „Nemá to smysl. Ona je fajn na hraní, ale nevydrží nic. Je to nuda.“ Podíval se na Lucii, přímo do očí. „Včera jsi mě překvapila. Myslel jsem, že jsi zlenivěla, že jsi jen kupa sádla. Ale Marek měl pravdu. Ty potřebuješ jen správné zacházení. Tvrdé zacházení.“

Lucie cítila vlnu horka v podbřišku. Vyhrála. Porazila mladou milenku. A stačilo k tomu jediné – nechat se zničit.

4. Nový řád

„Marek mi poslal fakturu,“ pokračoval Tomáš věcně. „A taky tréninkový plán na příští měsíc.“

„Tréninkový plán?“ hlesla Lucie.

„Ano. Včerejšek byl jen ochutnávka. Marek říkal, že máš potenciál, ale fyzicky jsi troska. Zadýcháváš se. Tvoje svaly nedrží pohromadě. Takže to změníme.“ Tomáš vstal. Došel k lednici a vytáhl láhev vody.

„Naomi se mu ozvala taky,“ dodal Tomáš jen tak mimochodem, když jí podával vodu. „Prý se jí líbilo, jak jsi... chutnala. Říkala, že máš nejlepší kozy na mačkání v Praze. Chce si to zopakovat.“

Lucii se podlomila kolena. Představa Naomi, té dokonalé predátorky, jak se vrací...

„Takže,“ uzavřel to Tomáš a plácl ji přes zadek – ne silně, ale dost na to, aby jí připomněl včerejší bolest. „Běž se osprchovat. Studenou vodou. Ať ti splasknou otoky. A pak přijď za mnou do pracovny. Musíme probrat detaily. Odteď už nebudeš jen manželka, Lucie. Odteď jsi projekt.“

Lucie přikývla. Vzala si vodu a otočila se ke koupelně. Bolelo ji celé tělo. Byla unavená. Byla ponížená. Ale když míjela zrcadlo na chodbě a uviděla v něm svůj odraz – zničenou, potetovanou modřinami, s obojkem na krku – usmála se. Konečně měla smysl života. Konečně byla něčí.