Šéfová mé ženy 37

Jarda se potácel kuchyní, jeho prsty se třásly tak, že skoro upustil vejce na zem. Každý pohyb ho pálil, nejen od elektrických šoků, které mu Eva před chvílí poslala do pásu cudnosti, ale i od ponížení, které mu stékalo po zádech jako ledový pot. Smaženice syčela na pánvi, káva voněla hořce, ale jeho mysl byla jinde – v ložnici, kde Eva ležela s Lenkou, její tělo ještě rozechvělé od orgasmu, který jí daly prsty a jazyk té mladé kurvy. Snažil se soustředit, ale obraz Evy, jak se poddává Lenčiným dotekům, ho pronásledoval jako noční můra. Kurva. Kurva. Kurva. Ta slova mu bušila v hlavě jako kladivo.

Konečně, když měl vše připravené na tácu – míchaná vejce, toasty, čerstvý džus a káva v porcelánovém servisu – zhluboka se nadechl a vykročil směrem k ložnici. Dveře byly pootevřené, a když je opatrně tlačil špičkou nohy, uslyšel první zvuky. Tiché, mokré mlaskání, jako když někdo saje šťávu z ovoce. Jeho žaludek se svíral. Vstoupil dovnitř a tac mu téměř vypadl z rukou.

Eva ležela na zádech, její stehna roztažená doširoka, zatímco Lenka klečela mezi nimi. Ale nebyl to jen Lenčin jazyk, co Evu uspokojovalo. Eva měla pravou ruku zaraženou v Lenčině pipince po zápěstí, prsty ztracené uvnitř, zatímco levicí drtila Lenčina prsa.která Eva mačkala s brutální naléhavostí. Lenčina hlava byla zakloněná, ústa dokořán, jak z ní unikal přerývaný sténavý zvuk, něco mezi bolestí a extází. „Bože… bože, paní… já…“ Její slova se rozplynula ve vzlyku, když Eva zaryla prsty hlouběji a zároveň jí kousla do bradavky.

Jarda ztuhl. Tac se mu naklonil, talíř s vejci sklouzl a s hlasitým clink se roztříštil o podlahu. Eva okamžitě zvedla hlavu, její oči se zaleskly sadistickým potěšením, když spatřila jeho zděšený výraz. „No, no, Jardo,“ řekla pomalu, její hlas jako med smíchaný s jedem, „nechceš přece vyrušovat, že ne?“ Její ruka se stále pohybovala uvnitř Lenky, která teď sténala nepřetržitě, její tělo se chvělo jako list ve větru. „Polož ten tác na stůl a pojď sem. Chci, abys se díval.“

Jitka, která dosud seděla opřená o čelo postele, se najednou posadila. Její oči byly prázdné, ale když se podívala na Jardu, probleskl v nich zlověstný lesk. „Pojď sem, zkurvysynu,“ sykla. „A klekni si.“ Jarda poslechl, jeho kolena dopadla na měkký koberec vedle postele, kde měl perfektní výhled na to, jak Eva roztahuje Lenku zevnitř, její pěst pomalu mizela a znovu se objevovala v rytmu, který dával Lenčině tělu do pohybu. „Vidíš to, Jardo?“, zeptala se Jitka, její prsty se mu zavrtaly do vlasů a trhla mu hlavou dozadu, aby se nemohl vyhnout pohledu. „Vidíš, jak ji paní naplňuje? Vidíš, jak potřebuje někoho, kdo jí dá víc než ty kdy dokázal?“

Eva se zasmála, její prsty se znovu zaryly dovnitř, Lenka vykřikla, její nehty drásaly prostěradlo. „Já… já přicházím, paní, prosím…“ „Dobře,“ odsekla Eva a její hlas ztvrdl. „Dělej.“ Lenčina tělo se napjalo, její zadnice se zvedla z postele, jak ji orgasmus prohnal jako blesk. Její pipinka sevřela Evinu ruku tak pevně, že Jarda slyšel, jak mokré svaly pracují, jak se Lenka topí v tom pocitu. Tekutina vytryskla, postříkala Evinu ruku, její stehna, prostěradlo – a Jarda cítil, jak mu v ústech vysychá slina.

„Podívej se na ni,“ pokračovala Jitka, její dech mu hřál ucho. „Podívej se, jak správně slouží. Ty bys nikdy nedokázal udělat paní to, co ona. Ty jsi jenom zbytečná, slabá, nic.“ Její slova ho bodala jako nože, ale nemohl se hnout. Nemohl ani zamrkat. Eva pomalu vytáhla ruku z Lenčiny pipinky, prsty lesklé od jejích šťáv, a bez varování je strčila Jardovi do úst. „Očisti je,“ přikázala. Jeho jazyk se automaticky pohnul, ochutnal slanou, chuť Lenčina vzrušení, zatímco Jitka se smála. „Patříš sem, Jardo. Na kolena. Jako pes.“

Když Eva konečně pustila jeho hlavu, Lenka se sesunula na postel, její dech přerývaný, tělo ještě chvějící se dozvuky rozkoše. Eva si otřela ruku o Lenčinu stehna a posadila se. Teď si dáme snídani.“ Jarda zůstal na kolenou, zatímco Eva a Lenka se začaly cpát jídlem, které připravil, jejich smích a konverzace ho obklopovaly jako jedovatý mrak. Eva si vzala toast a ukousla si, její zuby se zableskly. „Mmm, Jardo, ty vaříš čím dál líp. Možná tě nechám vařit častěji.“ Lenka se zachechtala, její prsty se dotkly Evina stehna „Já bych ho nechala dělat víc než jen vařit, paní. Třeba by nám mohl olizovat zbytky.“

Eva se usmála. „To není špatný nápad.“ Odložila příbor a otřela si ústa ubrouskem. „Ale dneska na to nebude čas. Musím jít do práce.“ Jarda zvedl hlavu, jeho srdce na chvíli poskočilo nadějí – ale Eva ho rychle zrazovala. „Ale neboj,obrátila se na Lenku, „dneska budeš dohlížet na Jardu. Já si musím jít něco vyřídit a přijedu až odpoledne. Jarda tě bude poslouchat – můžeš si s ním dělat, co tě napadne, kurvičko.“

Lenka se narovnala, její oči se rozzářily vzrušením. „Ano, paní.“ Eva sáhla do nočního stolku a vytáhla malý černý ovladač. Podala ho Lence. „Tohle je pro případ, že by se Jarda vzpouzěl. Stačí stisknout tlačítko a uvidíš, jak rychle se naučí poslušnosti.“ Jarda cítil, jak se mu svírá hrdlo. „A jestli nebudeš poslušný,“ Eva se na něj podívala s ledovým úsměvem, „tak si mě nepřej. Lenka má volnou ruku. Doslova.“

Lenka si ovladač vzala a přejela palcem přes tlačítko. „Děkuji, paní. Slibuju, že ho naučím, jak se má chovat.“ Eva vstala a protáhla se, její tělo stále lesklé potem a šťávami. „Vím, že ano. A teď, lenko…“ natáhla ruku, „…ti ještě ukážu, kde si s ním můžeš opravdu pohrát.“

Zavedla Lenku z postele, Jarda je následoval po kolenou, jak mu Eva nařídila.Prošli chodbou, jejich kroky tlumené tlustým kobercem, až došli ke dveřím, které Jarda znal příliš dobře. Eva je odemkla a rozsvítila světlo. Červené osvětlení zalilo místnost, odhalující kovové konstrukce, řemeny visící ze stropu, pouta na stěnách a stůl pokrytý nejrůznějšími nástroji – biče, svorky, dilda, elektrické hračky. Lenka se zhluboka nadechla, její oči se rozšířily vzrušením. „To je…“ začala, ale Eva jí položila prst na rty.

„Tady můžeš dělat s Jardou, co chceš,“ řekla Eva tiše. „Můžeš ho svázat. Bít ho. Nechat ho čekat. Trápit ho. Fakticky ho zničit.“souhlasiš Jardo s trestem ktery Lenka vymyslí.a no páni odpoví Jarda.Její prst sklouznul dolů, přes Lenčinu bradu, až k jejímu krku, kde se zastavil. „Ale pamatuj si – je to můj majetek. Takže ho nezabij. Aspoň ne úplně.“

Lenka přikývla, její jazyk přejel přes rty. „Rozumím, paní.“ Eva se usmála a pohladila ji po tváři. „Vím, že ano.“ Pak se obrátila k Jardovi, který klečel u jejich nohou, jeho oči plné hrůzy. „Tak, Jardo. Bav A nezapomeň –“, zvedla jeho bradu tak, že se musel podívat přímo na ni, „– já se dozvím vše.“ S těmi slovy ho udeřila dlaní přes tvář, ne příliš silně, ale dost na to, aby mu připomněla jeho místo. Pak se otočila a odešla, její podpatky cvakaly po mramorové podlaze, až její kroky utichly.

Lenka se podívala na Jardu, její úsměv byl hladový. „No,“ řekla a její prsty se zavrtaly do jeho vlasů, „kde bychom měli začít?“ Jarda cítil, jak se mu třesou ruce. Věděl, že tohle bude dlouhý den. A že Eva se vrátí s ještě horšími plány.