Karolina - Kegelovy cviky

Vyšly jsme na chodbu. Vágner za námi zamkl a já slyšela, jak si uvnitř ihned zapaluje další cigaretu. Potřeboval to. Ten chlap byl úplně vyždímaný. Ale já? Já jsem byla v tranzu. Ne z Vágnera. Z Lenky.

Kráčela vedle mě, svetr přehozený přes rameno, v tom bílém tílku, pod kterým se rýsovaly ty její dva zázraky. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Moje kozy jsou super. Jsou velké, měkké, přirozené, chlapi se v nich chtějí utopit. Ale tohle? To, co měla Lenka, byla jiná liga. Byla to fyzika popírající gravitaci.

Monolog Karolíny: (Do prdele, to není fér. Já musím nosit kvalitní podprdy, aby mi po celým dni nevisely k pupku. A ona? Jde si tu bez podprsenky, hopsá to s ní a ty kozy se ani nehnou dolů. Jen se tak pružně natřásají, nahoru a dolů, jako by byly na pružinách. Jsou jak z kamene, ale přitom vypadají tak šťavnatě. A ty svaly... Ježíši, jestli má takhle pevný kozy, jaký musí mít svaly tam dole? Gymnastka. Ta musí mít pánevní dno z ocele. Ta ty čůráky nebude přijímat, ta je bude ždímat. Ta je ucvakne jak gilotina.)

Nemohla jsem to vydržet. Ta představa, ta zvědavost, ta žárlivost smíchaná s nadržeností – musela jsem si sáhnout. Musela jsem vědět, jaký je to pocit. Chytla jsem ji za ruku a bez slova ji zatáhla na dámské záchody, které byly hned za rohem. „Co blbneš?“ vyjekla Lenka, ale nebránila se. Vtlačila jsem ji do kabinky pro invalidy, kde bylo víc místa, a zamkla. Opřela jsem ji o umyvadlo.

„Ukaž mi je,“ poručila jsem a hlas se mi třásl. „Hned.“ Lenka na mě koukala těma svýma očima za brýlemi, dech se jí zrychloval. Věděla, že se mi líbí. Že jí závidím. A dělalo jí to dobře. Sáhla na ramínka tílka a stáhla ho dolů. Vyskočily ven. Bože. V tom ostrém zářivkovém světle vypadaly ještě líp než v šeru kabinetu. Kůže byla napnutá, pod ní se rýsovala jemná síť modrých žilek. Dvorce byly tmavě hnědé, obrovské, a bradavky? Ty trčely dopředu jako dva nýty.

Vztáhla jsem ruce a chytila je. Byly těžké, ale nevisely. Bylo to jako držet dva pytle s pískem obalené sametem. Zmáčkla jsem. Kladly odpor. Byla to svalovina, pevná žláza. Moje prsa jsou proti tomuhle jako želé. „To není možný,“ šeptala jsem a palci přejížděla po těch tvrdých bradavkách. „Jsou tvrdý. Jsou úplně tvrdý.“ Přitiskla jsem se k ní. Moje měkká ňadra se rozplácla o její pevný hrudník. Ten kontrast mě dostával do kolen. Třela jsem se o ni, bradavka o bradavku.

Monolog Lenky: (Ona mi na ně sahá... Kája. Ta bohyně, co má každého chlapa na škole. A je z nich úplně hotová. Vidím jí to v očích. Chce je. Závidí mi je. Celý život jsem je schovávala, styděla jsem se, že jsou moc velké na gymnastiku, že jsem "krev a mlíko". A teď? Teď vidím, že je to moje zbraň. Cítím její horký dech na krku. Cítím, jak se mi dře o kozy. Jsem tak mokrá... teče to ze mě. Chci, aby mi tam sáhla.)

Lenka zvrátila hlavu dozadu a vzdychla. Viděla jsem, jak se jí chvějí stehna. Ty její vypracované, gymnastické nohy. Najednou mě chytila za zápěstí. Její stisk byl pevný. Překvapivě silný. „Sáhni si,“ vydechla a vedla moji ruku dolů. Přes pevné břicho, k rozkroku jejích starých džínů. Rozepnula knoflík. Zip sjel dolů se zasyčením. Strčila mi ruku do kalhotek. Byly úplně promáčené. Látka se lepila na kůži.

A pak jsem narazila na další překvapení. Čekala jsem, že bude oholená. Nebo že tam bude mít prales, když je to taková šedá myš. Ale pod prsty jsem ucítila měkké, krátké chloupky. Nebyla vyholená do hladka jako já. Měla tam precizně zastřižený, hustý proužek. Bobra. „Ty se neholíš?“ zeptala jsem se překvapeně, zatímco jsem prsty prozkoumávala tu mokrou srst.

„Jen... jen zastřihávám,“ vydechla Lenka a přirazila boky k mé ruce. „Mám to tak ráda. Je to citlivější.“ Bylo to... jiné. Syrové. Zvířecí. Ten kontrast mezi tou hladkou, pevnou kůží na prsou a tím chlupatým tajemstvím dole byl neskutečně rajcovní. Vypadalo to dospěleji. Perverzněji.

Zabořila jsem prsty hlouběji, do té záplavy chloupků, a našla její kundu. Byla horká, nateklá. Zasunula jsem dva prsty dovnitř. A v tu chvíli mi to došlo. Svaly. Okamžitě mě sevřela. Nebylo to jen takové to běžné stažení. Bylo to, jako by mě chytila ruka. Její vnitřní svaly se kolem mých prstů obemkly s takovou silou a precizností, že jsem s nimi skoro nemohla pohnout. „Do prdele,“ hlesla jsem. „Ty jsi tam dole jak svěrák.“

Lenka se uchechtla, trochu hystericky, trochu pyšně. „Kegelovy cviky... a léta na bradlech. Umím... umím zatnout všechno.“ Zkusila to. Stáhla svaly ještě víc a doslova mi masírovala prsty zevnitř, aniž by se pohnula.

Monolog Karolíny: (Ty krávo. Tak to je konec. Jestli tohle udělá chlapovi... jestli mu ho tam sevře touhle silou... tak se zblázní. Vágner měl štěstí, že mu ho jen vykouřila. Kdyby ho do ní strčil, tak mu ho snad urve rozkoší. Tohle není holka. To je sexuální zbraň. A já? Já ji právě odjistila.)

Vytáhla jsem prsty, obalené jejími šťávami, a olízla je. Chutnala pižmově, silně. „Lenko,“ podívala jsem se jí do očí. „Ty nemáš jen na zápočet. Ty budeš mít statnice s červeným diplomem. A myslím, že docent Bárta, ten, co má rád všechno natěsno... ten z tebe zešílí.“

Lenka se usmála, upravila si brýle, které se jí svezly na nos, a zatáhla břicho, aby dopnula džíny. „Takže... kam jdeme teď?“ zeptala se a v hlase jí zněla nová, dravá tónina. „Teď?“ plácla jsem ji po tom pevném zadku. „Teď jdeme na kafe. Musíme probrat strategii. A já chci vědět, co dalšího ta tvoje guma místo těla dokáže.“