Karolína - obě připravené

Ráno bylo jiné. Nebyl to ten líný, kocovinový start jako obvykle. Ve vzduchu visela elektřina. Když jsme otevřely oči, první věc, kterou jsme si uvědomily, byl ten chladný, těžký tlak kovu v našich zadcích. Spaly jsme s kolíky celou noc.

„Cítím se... jako robot,“ zamumlala Lenka a převalila se na břicho. Zadunělo to. „Mám pocit, že se mi ten zadek vytvaroval kolem toho kovu. Že když to vytáhnu, zůstane tam díra navždycky.“ „To je účel,“ řekla jsem a vstala. Cítila jsem to taky. Každý krok byl připomínkou toho, co jsme a kam směřujeme. Vytáhly jsme je ve sprše. Plopp. Ten zvuk byl hlasitý. Lenka se předklonila a já viděla, jak její svalnatý zadek zůstal pootevřený, zející růžová jeskyně, která se jen pomalu a neochotně zavírala. Byla připravená.

„Jdeme na to,“ zavelela jsem po snídani (jen lehké ovoce, žádné pečivo, břicha musí být plochá). Proměnily jsme koupelnu v kosmetický salon. Všude kelímky s horkým voskem, pásky, pinzety a nůžky.

Lenka si lehla na ručník na zem. Byla nervózní. Ruce se jí trochu třásly, stehna měla sevřená. „Roztáhni to, zlato,“ plácla jsem ji po stehně. „Musíš být hladká. Viktor říkal exkluzivní. To znamená žádné strniště, žádné pupínky.“

Začala jsem nohama. To byla brnkačka. Lenka byla zvyklá na bolest, ani nemrkla, když jsem strhávala pásky z jejích lýtek a stehen. Její kůže byla po trhnutí rudá, ale pod tím hladká a pevná jako mramor.

Pak přišlo na řadu to hlavní. Rozkrok. Lenka si lehla na záda, pokrčila nohy a roztáhla je. Odhalila ten svůj hustý, tmavý porost, který jí rašil na stydké kosti a schovával její masité pysky. Nabrala jsem vosk na špachtli. Lenka zavřela oči a zatnula zuby. „Dělej. Strhni to všechno. Ať jsem holá jako ty.“

Zastavila jsem se těsně nad kůží. Podívala jsem se na ni. Na ty její svalnaté nohy, na ten pevný podbřišek s rýsujícími se cihličkami, na ta obrovská, těžká prsa, která se jí rozlévala do stran. Byla to Amazonka. Byla to šelma. Kdybych ji oholila na "Barbie", ztratila by část té své divoké aury. „Ne,“ řekla jsem a odložila špachtli. Lenka otevřela jedno oko. „Co je?“

„Necháme ho,“ rozhodla jsem a vzala do ruky nůžky. „Ten bobr... ten k tobě patří, Lenko. Ty nejsi pornohvězda z Kalifornie. Ty jsi naturální síla. Chlapi mají rádi, když je ženská trochu... zvířecí. Když cítí tu pižmovou vůni, co se drží v chlupech. Kdybych tě oholila do hladka, vypadala bys moc... nevinně.“ Lenka se zvedla na loktech a podívala se dolů. „Myslíš? Nebude to Viktorovi vadit?“ „Viktorovi se postavil, jen když tě viděl v kalhotkách. Jemu je to jedno. A ti ostatní? Ti budou slintat blahem, že vidí pořádnou ženskou a ne vyholenou holčičku.“

Monolog Karolíny: (Je to tak. Ona potřebuje ten kontrast. Já jsem ta hladká, růžová panenka. Ona je ta temná, chlupatá, svalnatá bestie. Ten její bobr je sexy. Je to jako džungle, do které se chceš prosekat. Ale musí to mít formu. Žádný prales.)

„Ale upravíme to,“ dodala jsem přísně. „Zastřihnout. Vytvarovat. Aby to nebyl chaos, ale pěstěný trávník.“ Vzala jsem strojek a nůžky. Pečlivě jsem jí zastřihla chloupky na délku půl centimetru. Vytvarovala jsem úhledný, ale široký trojúhelník, který kopíroval linii jejích svalů. Vypadalo to dokonale. Drsně a elegantně zároveň.

„Ale teď,“ plácla jsem ji po boku a ukázala na její zadek, „se otoč. Protože to, co platí pro kundu, rozhodně neplatí pro prdel.“ Lenka se otočila na čtyři a vystrčila na mě zadek. Roztáhla si půlky rukama. Tam to bylo jiné. Kolem té její tmavší, roztahané hvězdičky rostly jemné tmavé chloupky. Nic hrozného, ale byly tam.

„Tady to musí jít dolů,“ řekla jsem nekompromisně a namočila špachtli do horkého vosku. „Chlupatá kunda je retro porno. Chlupatá prdel je pro kamioňáky. Tohle musí být čisté. Hladké. Lesklé. Když se k tobě někdo ohne, nebo když tě bude lízat, nesmí mu nic vadit v cestě.“

Nanesla jsem horký vosk přímo do rýhy, až těsně k okraji análního otvoru. Lenka sykla. „To pálí... je to citlivý místo, Kájo.“ „Já vím. Vydrž.“ Připlácla jsem pásek. Uhladila jsem ho přímo mezi jejími půlkami. „Nádech,“ zavelela jsem. Lenka se nadechla. TRH.

Lenka vyjekla a prohnula se, hlava jí narazila do kachliček. „Kurva! To bolelo víc než Bárta!“ „Ale podívej se na to,“ foukala jsem jí na zarudlou kůži, abych ji zklidnila. Bylo to pryč. Žádné stíny. Žádné chloupky. Jen dokonale hladká, narůžovělá kůže kolem té její hříšné dírky. Vypadalo to jako z porcelánu. Ten kontrast mezi tím chlupatým trojúhelníkem vepředu a tou absolutně hladkou, dětskou prdelkou vzadu byl neskutečně vzrušující.

Monolog Lenky: (Au... štípe to. Ale když mi tam Kája fouká... je to příjemný. Cítím se tak... odhalená. Mám pocit, že mi teď svítí zadek do dálky. Je to divný, vepředu mám kožich a vzadu jsem jak mimino. Ale má pravdu. Kdyby mě někdo lízal a měl plnou pusu chlupů... fuj. Takhle je to pozvánka. Čistý stůl. Prostřeno.)

„Hotovo,“ řekla jsem spokojeně a napatlala jí zadek zklidňujícím olejíčkem. Lesklo se to jako zrcadlo. „Jsi dokonalá, Lenko. Vepředu šelma, vzadu luxusní děvka.“

Pak byla řada na mně. Já jsem neexperimentovala. Šla jsem na komplet. Nohy, podpaží, kunda, zadek. Všechno do hladka. Vosk sice bolel jako čert, ale já jsem chtěla být tou dokonalou, kluzkou panenkou. Když jsme skončily, stouply jsme si vedle sebe před velké zrcadlo.

Byl to pohled za milion. Já – celá růžová, hladká, bez jediného chloupku, s měkkými křivkami. Lenka – svalnatá, tvrdá, s tím tmavým, upraveným bobrem, který křičel "pojď si hrát", a s naprosto hladkým, naolejovaným zadkem, který se leskl v odrazu.

„Myslím,“ řekla Lenka a pohladila se po tom svém hladkém zadku, „že jsme ready. A Viktorovi spadne čelist.“ „A nejen jemu,“ mrkla jsem a sáhla po Juniorovi. „A teď, když jsme krásné... jdeme trénovat chůzi s plnou prdelí. Obuj si podpatky. Máme práci.“