Smyslná kráska pod hvězdnou oblohou

Víkendovej únik z reality. Malá chatička zastrčená někde v lese. Kolem jen šumění stromů, bublinky ve vířivce a hlavně… ticho. Takový to ticho, co ti vleze pod kůži a vypne hlavu. Leželi jsme ve vodě, popíjeli víno a plavky byly zbytečný. Seděl jsem naproti ní a jen se díval. Její prsa se objevovala a mizela pod hladinou, jak voda líně vířila. Venku sníh, mráz, a z vířivky stoupala pára, co nás obalovala jak mlha.

Pod vodou jsme se hladili. Nenápadně. Prsty, co se jen tak náhodou dotknou stehen, boků, kolen. Laškování, u kterého oba předstíráte, že o nic nejde. A přitom víte úplně přesně, že byste se na sebe nejradši vrhli hned. První vylezla ona. Prý že se jde osušit a schovat dovnitř. Zůstal jsem sedět a vychutnával si ten výhled, když mi zády lezla po schůdkách ven. Mokrá kůže, pomalý pohyb, a ten šibalskej úsměv přes rameno, než za sebou zavřela dveře chatky.

Uvnitř se pustila sprcha. Nechápal jsem proč, po hodině ve vířivce, ale vlastně mi to bylo jedno. Zavřel jsem vířivku, chvíli stál venku a nechal mráz, ať se mi zakousne do svalů. Pára ze mě stoupala, tělo bylo rozpálený a hlava prázdná. Dopil jsem víno a šel dovnitř.

Lehl jsem si na postel a koukal skrz obří prosklený strop na hvězdy. Absolutní klid. Přesně ten moment, kdy jen dýcháš a nic nepotřebuješ. A právě v tu chvíli mi to došlo. Došlo mi, proč šla do koupelny.

Vyšla ven v uplých šatech. A mně se na chvíli fakt zastavil dech. Ležel jsem nehybně a místnost se pomalu plnila vůní jejího parfému. Díval jsem se na každou křivku. Ne pohledem — tělem. Každá buňka ve mně chtěla být dlaní, ústy, jazykem. Usmála se. Ten její úsměv, co slibuje průšvih. A vykročila ke mně.

Srdce mi mlátilo jak splašený.
Uklidni se, říkal jsem si. Neděláš to poprvý.
Jenže ten její pohled… ta energie, s jakou ke mně pomalu přistupovala, mi brala veškerou jistotu.

Začal jsem se zvedat do sedu. Jasně, chtěl jsem ukázat iniciativu, být ten hustej chlap. Ale tentokrát ne. Rukou mě zatlačila zpátky na postel, sedla si na mě a já přesně cítil, jak se mi o tvrdý péro třou záhyby krajkových kalhotek schovaných pod těma hříšně uplýma šatama. Naklonila se, skoro až k polibku. Vydal jsem se jí naproti. Ucukla. Smála se.

2:0 pro ni.

Věděla, jak moc ji chci. A bavilo ji mě v tom nechat chvíli vařit. Femme fatale. Byl jsem z ní hotovej a ani jsem se to nesnažil skrýt. A přesto… něco neukryla ani ona. To teplo. Ta vlhkost jejího klína, jak se mi tiskla na chloubu.

Vzchopil jsem se. Chytil ji za zadek, druhou rukou za krk. Přitáhl jsem si ji k sobě. A v ten moment všechny její hradby padly. Ten polibek byl hladovej, dychtivej, bez brzdy. Váleli jsme se po posteli, líbali se, dýchali si do pusy. Venku ticho lesa, tma mezi stromama, hvězdy nad hlavou. Uvnitř bouře.

Strhl jsem z ní šaty a zase na chvíli ztratil půdu pod nohama. Rudý krajky. Nový. Jako prapor na býka. Shodil jsem ji stranou, přirazil jí ruce nad hlavu do matrace a vzal si ji. Tohle nebyla něžná erotika. Tohle byl ten sex, kdy máš prázdno v hlavě a existuje jen tělo a teď.

Kalhotky šly stranou. Takovej dáreček se nerozbaluje hned. Moje tvrdý péro si razilo cestu do ní a ona si mě omotala kolem prstu přesně tak, jak chtěla. Roztouženýho. Divokýho. Na ní. V ní.

Šukali jsme se bez zábran. Střídali polohy, pot se míchal s dechem, ruce klouzaly po kůži. Její steny, jak se kolem mě stahovala při každým vrcholu. Moje nenechavý ruce, jak jsem si ji bral, jak se mi zachtělo. Každej výstřik, jak jí kropil hrdlo a bříško.

Celá noc byla naše.

V tomhle malým ráji jsme spolu strávili víkend. A když jsme odjížděli, bylo jasný, že se nám nechce zpátky. Protože tohle nebyl jen sex.
Tohle byl malej zázrak.