Adéla - Šéfova brigádnice

Šéfova brigádnice

Martin seděl ve své kanceláři a s rostoucí frustrací projížděl životopisy kandidátů na letní brigádu. Vztek na Tomáše, svého zástupce, v něm bublal jako papiňák. To on měl na starosti předvýběr. „Proč jsi vybral zrovna tyhle nuly? Většina vypadá jako leklé ryby bez špetky energie,“ bručel si pro sebe a házel papíry na stůl. Tomáš si očividně myslel, že je mazaný, když sem dotlačil své kamarády z univerzity, ale Martin nepotřeboval kamarádíčky. Chtěl někoho, kdo by do téhle zatuchlé firmy vnesl život.

Přijímací pohovory byly utrpení. První dva kandidáti mluvili monotónně o známkách a zkušenostech s Excelem, žádná jiskra, žádný náboj. Seděli tam strnule, bez úsměvu, jako roboti. Martin se už chystal rezignovaně ukončit den, když se otevřely dveře a vešla Adéla.

Vysoká brunetka se sytě zelenýma očima okamžitě ovládla prostor. Měla na sobě přiléhavou sukni, která nemilosrdně kopírovala její boky a zdůrazňovala nekonečně dlouhé nohy, a bílou košili, jež bojovala o život s jejím plným poprsím. Usmála se, široce a odzbrojujícím způsobem, a sedla si s takovou grácií, že Martin na vteřinu oněměl. Zkřížila nohy, sukně se vyhrnula nebezpečně vysoko a odhalila hladkou, opálenou kůži stehen.

„Dobrý den, pane řediteli,“ řekla měkkým, sametovým hlasem a její oči zářily neochvějným sebevědomím. Martin ucítil, jak se mu zrychlil tep. Nebyla to jen její krása, ale způsob, jakým se prodávala. Mluvila o programování, ale prokládala to vtipnými anekdotami, gestikulovala a Martinův pohled byl magneticky přitahován k jejím rukám. Měla dlouhé, štíhlé prsty zakončené dokonalou manikúrou – nehty v barvě krvavě rudé, lesklé a ostré, které při každém pohybu tančily vzduchem. Když si mimoděk prohrábla vlasy, ty rudé drápky se zaryly do loken způsobem, který v Martinovi vyvolal hříšné asociace.

Košile na ní praskala ve švech. Každý její nádech napínal látku přes masivní ňadra, jejichž oblý tvar se jasně rýsoval pod tenkou bavlnou. Věděla, jak na to. Když odpovídala na otázku o týmové práci, lehce se naklonila dopředu. Výstřih se prohloubil a Martinovy oči sklouzly tam, kam neměly. „Ráda pracuju v dynamickém prostředí, kde se můžu učit od zkušených mužů, jako jste vy,“ řekla s mrknutím, které balancovalo na hraně flirtu, ale stále zůstávalo v rovině provokativní profesionality. „A víte, já se nebojím převzít iniciativu. Jestli je potřeba zůstat déle, abych dokončila úkol... nebo uspokojila nároky vedení... udělám to s úsměvem.“

Při těch slovech se její dlouhé prsty s těmi rudými nehty lehce dotkly hrudníku, bříšky prstů přejela po knoflíčku košile, který držel jen silou vůle. Látka se rozestoupila a Martin zahlédl záblesk černé krajky na bledé kůži jejích prsou. „Co myslíte, pane Martine? Mohla bych přinést trochu... svěží energie?“ zeptala se koketně a začala lehce pohupovat nohou. Sukně sklouzla ještě výš, až k okraji punčoch. Martin byl tvrdý šéf, ale v hlavě mu to řvalo: Tahle by byla sakra potěcha pro oči i ruce. Navenek zůstal ledový, ale uvnitř hořela fantazie. Lehké flirtování, pohled na ty kozy v recepci... to by tu nudu rozbilo. „Přijata,“ rozhodl v duchu a ignoroval Tomášova doporučení. Ať si ten parchant trhne, já tu vládnu.

O několik týdnů později stál Martin v konferenční místnosti, ruce zkřížené na hrudi, a poslouchal Tomáše. Jeho zástupce, o deset let mladší ambiciózní floutek s gelovými vlasy a falešným úsměvem, prezentoval plán na optimalizaci serverů. „Kdybychom přešli na cloud, ušetříme patnáct procent. A to nepočítám rychlost,“ kázal Tomáš a ukazoval na graf. Martin cítil, jak se mu svírá žaludek. Ten kluk si myslí, že mě převálcuje? Já tu firmu vydupala ze země, a on tu mává diplomy z internetu?

„To zní hezky, Tomáši, ale bezpečnostní rizika jsi ignoroval. Minulý měsíc jsme měli útok, tvůj cloud by nás otevřel dokořán,“ odsekl Martin tvrdě. Tomáš se ušklíbl, oči se mu zúžily. „Možná, šéfe. Ale staré metody nás brzdí. Adéla mi s tím pomáhala a říkala, že by to bylo revoluční. Dokonce navrhla testování na jejím laptopu – byla dost... ochotná.“

Slovo ochotná viselo ve vzduchu jako facka. Kolegové si vyměnili pohledy. Rivalita byla zjevná, ale teď byla okořeněná tou novou kočkou. Martina bodla žárlivost, ostrá a nečekaná. Tak on ji oslovuje jménem? Co všechno spolu dělali? Ten parchant si myslí, že mi vezme firmu i ženské? „Adéla je tu na brigádu, ne na tvé experimenty. Rozhoduju já,“ utnul to Martin ostřeji, než chtěl. Tomáš jen pokrčil rameny: „Jak myslíte. Ale kdybyste chtěl vidět, co jsme spolu... vymysleli...“ Napětí v místnosti houstlo. Martin schůzku ukončil dřív, než někomu vrazil. Musím si s ní promluvit. Ten zmetek nevyhraje. A jestli na ni sáhl... ukážu jí, kdo je tady alfa samec.

Později ten den Martin zamkl svou kancelář na nejvyšším patře. Povolil si kravatu, která ho dusila celý den. Byl vyždímaný. Doma ho čekala Eva – manželství, které se změnilo v obchodní partnerství. Sex? Vzpomínka na minulé století. Když sjížděl výtahem, myšlenky mu bloudily k zítřku, ale světlo v recepci ho zastavilo. Brigádnice. Adéla. Ta vysoká bruneta s křivkami, které mu kradly pozornost. Výtah cinkl, dveře se otevřely a k němu dolehla hudba. Pulzující beat a tichý, hravý smích. Martin se přikradl ke dveřím. Srdce mu začalo bušit do žeber.

Adéla seděla na recepční židli, nohy vyložené na stole. Sukni měla vyhrnutou tak vysoko, že odhalovala nejen stehna, ale i široký krajkový lem samozdržících punčoch, který se zařezával do měkkého masa jejích stehen. Bílá košile byla rozepnutá o dva knoflíky víc, než předpisy dovolovaly. Prohlížela si něco na telefonu. Když ho uviděla, lekla se, telefon jí vyletěl z ruky a zakutálel se pod stůl.

„Ježíši, pane řediteli! Myslela jsem, že jste pryč!“ vyhrkla a zrudla. Martin se uchechtl, vešel dovnitř a sehnul se pro telefon. Displej svítil – e-shop se spodním prádlem. Rudá a černá krajka. „Pracuješ na něčem extra důležitém?“ zeptal se s ironií, ale v hlavě mu běželo porno. Ty její křivky... Bože. Adéla si vzala telefon, její dlouhé rudé nehty se otřely o jeho ruku. „Reporty jsou hotové. Čekám na kamarádku, jdeme nakupovat. Ale... zapomněla jsem si tu jednu věc.“ Ukázala na tašku, z níž trčel kus rudé látky. „Podprsenku?“ zeptal se Martin, hlas mu zhrubl. „Zkoušela jsem si ji o pauze. Je... no, dost velká. 75D, víte? Ale teď ji nemůžu najít.“ Martin si ji sjel pohledem. Metr osmdesát, útlý pas a ta obrovská prsa, která se drala ven z košile. Představil si je nahá, těžká, s velkými dvorci. „Možná v šatně,“ navrhl a ukázal na dveře. Adéla vešla dovnitř. Martin chvíli váhal, ale touha byla silnější. Pak uslyšel: „Našla jsem ji! Ale... pane Martine? Pomůžete mi? Zamotala se mi do vlasů.“

Vstoupil do šatny a dech se mu zastavil. Adéla tam stála, košili rozepnutou dokořán. Pod ní měla tu novou červenou podprsenku, která sotva krotila její vnady. Byla jí malá – prsa přetékala přes okraje košíčků, masivní polokoule se tlačily k sobě. Sukně ležela u nohou. Měla na sobě jen ty punčochy a titěrné krajkové kalhotky, které se zařezávaly do rozkroku tak těsně, že se rýsoval tvar jejích stydkých pysků. „Omlouvám se, já... převlékala jsem se,“ špitla, ale v očích měla dravost. „To... to je v pořádku,“ hlesl Martin. „Vypadáš... neuvěřitelně.“ Adéla k němu přistoupila. Její vůně ho omámila. „Tak ahoj, Martine. Zapomeň na šéfa. Jen ty a já.“

„Vypadáš unaveně,“ zašeptala a její prsty s ostrými nehty mu přejely po hrudi. „A tipuju, že doma tě nic horkého nečeká. Ženy jako já to poznají.“ „Jak to víš?“ „Vidím ti to na očích. Starší muži vědí, co chtějí. A já mám ráda, když mě vedou.“ Přitiskla se k němu. Cítil její horkost, měkkost jejích prsou na své hrudi. „Co kdybychom si to zpříjemnili?“ Martin už to nevydržel. Chytil ji za pas, přitáhl si ji a dravě ji políbil. Její rty chutnaly po třešních. Ruce mu sjely na zadek, mačkal ty pevné půlky, zatímco ona mu trhala košili. Stála před ním v tom rudém prádle, ňadra se jí dmula s každým dechem. „Podívej se na mě,“ poručila a pomalu, těmi svými dlouhými prsty, si rozepnula podprsenku. Prsa se vyvalila ven. Byla nádherná – velká, těžká přírodní ňadra, na kterých prosvítaly jemné modré žilky. Bradavky byly tmavé, velké a okamžitě ztvrdly do špičatých hrotů. „Chci, abys na ně sahal. Všude.“

Martin ji vysadil na stůl v šatně a roztáhl jí nohy. „Jsi tak mokrá,“ zavrčel, když jí stáhl kalhotky. Naskytl se mu pohled, po kterém toužil. Byla dokonale vyholená, jen nahoře úzký proužek chloupků. Její kunda byla masitá, sytě růžová a pysky byly naběhlé touhou, lesknoucí se šťávou, která z ní vytékala. Zabořil do ní prsty. Byla těsná, horká jako pec. „Ano, tam, hlouběji!“ kňučela a vrážela mu pánev proti ruce. „Řekni mi,“ zašeptal jí do ucha, zatímco v ní kroužil prsty, „jaký byl Tomáš? Vím, že jste spolu něco měli.“ Adéla se uchechtla, hlavu zvrácenou dozadu. „Byl k smíchu. Rychlý, zbrklý... měl ho malého, takový tenký čudlík. Vystříkal se po pár vteřinách. A pak chtěl být drsný, ale už mu nestál. Smála jsem se mu.“ Martin pocítil triumf. „Tak já ti ukážu, co je to chlap. Naučím tě, co je opravdový sex.“

„Já mám ráda, když to bolí,“ zašeptala a olízla si rty. „Hrubý sex, facky, tahání za vlasy. Jsem mladá, ale vím už moc dobře, co chci. Chci, abys mě zničil.“ Klekla si před něj, rozepnula mu poklopec a svými pěstěnými prsty vytáhla jeho tvrdý úd. „Wow, ten je obrovský,“ vydechla a její nehty ho jemně poškrábaly na citlivé kůži vespod. Vzala ho do úst. Sála dravě, jazykem obtáčela žalud, zatímco mu jednou rukou mačkala koule a nehty se do nich lehce zatínala. Martin zasténal a vjel jí rukama do vlasů. Přirážel jí do úst, hlouběji a hlouběji. Adéla to brala všechno, dávila se, slzy jí tekly, ale sála dál, oči upřené na něj. Martin se natáhl a chytil ji za prsa. Mačkal je silou, kroutil bradavkami, až zasyčela bolestí a slastí zároveň. „Tyhle úžasné kozy... tak pevné...“ „Uděláš se?“ zeptala se s plnou pusou, když ho na chvíli pustila. „Chci to polknout.“ Martin to už víc nevydržel. Vytáhl ho a vystříkal se jí přímo na ta obrovská prsa. Bílé provazce semene dopadaly na dvorce, stékaly po žilkách. Adéla se zasmála, svými dlouhými prsty tu tekutinu roztírala po ňadrech jako olej, masírovala si bradavky a pak si olízla prsty. „Mmm, chutnáš božsky.“

Vstala, prsa se jí zhoupla. „Teď ty mě. Na stole v kanceláři.“ Vlekl ji tam, shodil ji na stůl. Roztáhl jí nohy a znovu se zadíval na její klín. Šťavnatá broskvička, celá mokrá a otevřená. Sklonil se a začal ji lízat. Jeho jazyk dráždil klitoris, pronikal dovnitř. Adéla křičela, její rudé nehty se mu zaryly do hlavy. Pak do ní vstoupil. Tvrdě, bez varování. „Jsi tak těsná!“ zařval. Její vnitřek ho sevřel jako svěrák. Přirážel silně, pleskání kůže o kůži se rozléhalo kanceláří. Mačkal její prsa, tahal ji za bradavky, které byly tvrdé jako kamínky. Najednou zazvonil telefon. Eva. „Zvedni to,“ zavelela Adéla a nepřestala se vlnit. „Ať slyší, jak si užíváš.“ Martin to zvedl. „Ahoj, lásko,“ snažil se znít klidně, zatímco Adéla mu rukou s těmi ostrými nehty zajela mezi nohy a začala mu drtit koule. „Kde jsi? Večeře chladne.“ Martin zatnul zuby, Adéla ho svírala vší silou svých svalů tam dole. „Mám... meeting. Ještě chvíli.“ Adéla zaječela rozkoší, když do ní vrazil extra tvrdě. Eva vzdychla: „Fajn, ale pospěš si.“ Martin zavěsil a hodil telefon pryč. Adrenalin ho vystřelil do nebes.

Otočil ji na břicho. Její zadek byl dokonalý, dva bochánky, které se třásly při každém pohybu. Roztáhl půlky a odhalil růžový, stažený věneček análu. „Chci tě tam,“ zavrčel. „Ano, do zadku! Narvi mi ho tam!“ křičela Adéla a prsty si zběsile dráždila klitoris. Vsunul se do ní. Bylo to těsné, neuvěřitelně těsné. Adéla zaryla nehty do stolu, až to zaskřípalo. Martin přirážel pomalu, vychutnával si ten odpor, a pak zrychlil. Její řiť ho objímala, pulzovala kolem něj. Adéla si druhou rukou mačkala prsa, tahala se za bradavky tak silně, až jí kůže zrudla. „Plácej mě!“ ječela. Martin zvedl ruku a vší silou ji plácl přes zadek. Plesk! Kůže okamžitě zrudla. „Ještě!“ Byl v tranzu. Přirážel do jejího zadku, plácal ji, ona křičela a stříkala šťávy na stůl. Vyvrcholení přišlo jako výbuch sopky. Vystříkal se hluboko do jejího střeva, cítil, jak se v ní rozlévá horko.

Leželi na stole, zadýchaní, těla pokrytá lepkavým filmem potu. Vzduch v kanceláři byl těžký, prosycený pachem sexu a pižma. Adéla se zasmála – byl to hrdelní, vítězný zvuk. Pomalu se zvedla, protáhla se jako kočka, která právě sežrala smetanu, a nechala Martina, aby se na ni díval. Věděla přesně, co vidí. Její tělo se lesklo, pleť byla narůžovělá a pulzující energií.

Dostala jsem ho, běželo jí hlavou. Ten přísný šéf, ten neoblomný Martin... teď tu leží vyždímaný a dívá se na mě jako na bohyni. Bylo to tak snadné. Stačilo jen trochu zatlačit, ukázat kousek kůže, a zhroutil se mi k nohám. Tomáš byl jen rozcvička, ale tohle? Tohle je trofej.

Začala se oblékat, ale dělala to pomalu, s vypočítavou precizností. Každý pohyb byl show určená jen pro něj. Nejdřív se sehnula pro kalhotky. Záměrně se k němu otočila zády, nohy mírně rozkročila a hluboce se předklonila. Věděla, jaký pohled mu nabízí – její zadek byl pevný, oblý, s kůží napnutou k prasknutí, a mezi stehny se jí leskla vlhkost, jasný důkaz toho, co se právě stalo. Sledovala ho koutkem oka; viděla, jak se mu rozšiřují zorničky, jak skoro nedýchá.

Viděl všechno – zdevastovanou, rozevřenou kundu, ze které kapal její vlastní nektar, a hned vedle zarudlý, pootevřený anální otvor, ze kterého pomalu vytékalo jeho semeno. „Líbí se ti to?“ zasmála se a roztáhla si půlky rukama, aby měl lepší výhled. Zabořila si prsty s tou dokonalou manikúrou do kundy a pak jeden prst zasunula do zadku. Vytáhla ho a olízla. „Mmm, smíchané chutě. To nejlepší.“ Martin jen zíral, neschopen slova. Adéla se narovnala, natáhla si podprsenku. Prsa naposledy zhoupla, pohrála si s bradavkami, které stále trčely v pozoru, a mrkla na něj.

„Líbí se ti ten pohled, viď?“ zavrněla přes rameno. „Moje tělo ještě horké od tebe.“ „Vidíš, co jsi způsobil? Jsem celá... otevřená. Jen pro tebe.“

Narovnala se a natáhla kalhotky, boky se při tom vlnila v hypnotickém rytmu. Je posedlý, pomyslela si s uspokojením. Už teď vím, že mi zobat z ruky. Ta jeho Eva... chudinka, nemá ani tušení, proti čemu stojí. Já mu dávám to, co ona dávno zapomněla – živočišnost. Špínu. A on to miluje.

Pak sáhla po podprsence. Než si ji oblékla, prohrábla si rozcuchané vlasy a vypnula hruď. Její velká, plná ňadra se zhoupla. Dvorce byly tmavé a široké, bradavky stále stály jako tvrdé hroty, podrážděné a citlivé. Objala svá prsa dlaněmi, stiskla je k sobě a masírovala je, jako by si připomínala jeho doteky.

„Líbí se ti, jak se oblékám, Martine? Vidím, jak se díváš – ty tvoje oči mě svlékají znovu,“ řekla koketně a přistoupila k němu, stále polonahá. Bez varování ho chytila za hlavu a zabořila mu obličej mezi svá prsa. Tiskla ho tam silou, dusila ho svou vůní a měkkostí. Pak se odtáhla jen kousek a nabídla mu svou zduřelou bradavku přímo k ústům.

„Saj ji, Martine,“ poručila mu šeptem, který zněl jako rozkaz. „Tiskni, kousej, natahuj – ať víš, na co se můžeš příště těšit. Buď drsný, to mám ráda.“ Martin poslechl. Jeho rty se přisály, zuby lehce zadrhly o citlivou kůži. Adéla zaklonila hlavu a hlasitě zasténala, prsty mu zaryla do vlasů. „Ano, přesně tak! Ukaž mi, jaké jsi zvíře. Neboj se mi ublížit. Chci to cítit i zítra.“ V tu chvíli se cítila neporazitelná. Ovládala jeho dech, jeho touhu, jeho tělo.

Když se konečně odtáhla a dopnula podprsenku, otočila se k zrcadlu, aby si upravila rozmazanou rtěnku. Sledovala svůj odraz – rozcuchaná, s rozšířenými zorničkami, vypadala jako ztělesněný hřích. Jsem dobrá. Jsem sakra dobrá, pochválila se v duchu.

Nakonec, už skoro oblečená, se zastavila ve dveřích. Ohlédla se na něj, zvedla ruku a vší silou se plácla přes zadek. Plesk! Zvuk byl ostrý a hlasitý, rozlehl se tichou kanceláří jako výstřel. Kůže na jejím pozadí pod látkou okamžitě zareagovala.

„Vidíš?“ usmála se dravě a mnula si postižené místo. „Příště se neměj bát a přitlač, Martine. Můžeš přitlačit ještě víc, to mám takto silně opravdu ráda. Všichni si myslí, že jsem křehká květinka, ale já opravdu potřebuju, když muži přitlačí. Ukaž mi, jaký jsi silný. Chci odcházet s modřinami, které mi tě budou připomínat pokaždé, když si sednu.“

Otevřela dveře, ale ještě naposledy se otočila. V očích jí plál triumf. „Tak co, příště? Nezapomeň na mě. A nezapomeň... teď už víš, kdo ti tady bude dělat radost, a kdo tady doopravdy velí. Ty jsi šéf, tak jím opravdu buď. Buď přísný.“

Adéla odešla a klapot jejích podpatků se vzdaloval chodbou. Martin zůstal sedět, civěl do prázdna, neschopen pohybu. Měla pravdu. S Evou to zvládnou, když si to takhle občas zpříjemní. Žádná manželská krize – jen trocha vzrušení navíc. Ale někde hluboko uvnitř věděl, že se mýlí. Tohle nebyla jen trocha vzrušení. Právě odevzdal otěže někomu, kdo si s ním bude hrát, dokud ho to bude bavit. Venku svítilo slunce a on se usmál – život byl teď nebezpečný, ale konečně zase chutnal.