Kateřina - nebyl to sen

Ranní kocovina a mokré přípravy

Ranní slunce bylo neúprosné. Probudil jsem se s těžkou hlavou, jako bych včera vypil deset piv, a ne jen vyměnil pár desítek zpráv. Byla to morální kocovina. Podíval jsem se na telefon ležící na nočním stolku jako na odjištěný granát. Opravdu jsme si to psali? Opravdu jsem jí slíbil, že ji ošukám do zadku a ona mi slíbila, že se nastaví jako děvka?

Vedle mě se manželka líně protáhla a odešla do koupelny. Běžný ranní ruch. Káva, čištění zubů, hledání ponožek. Ale já byl myšlenkami jinde. V hlavě mi bušila jediná otázka: Myslela to vážně?

Co když tam přijedu a ona bude sedět v županu u kafe, červená studem, a řekne, že to byl úlet? Že to přehnala s vínem? Nebo hůř – co když to byla past? Ale pak se mi vybavily ty fotky. Ty bradavky, ten pohled, ta slova o tom, jak je mokrá. Podíval jsem se dolů. I přes tu ranní nejistotu jsem měl v kalhotách tvrdo. Moje tělo nepochybovalo. Moje tělo vědělo, že tam pojedu.

Na druhé straně města, jen o pár ulic dál, Kateřina prožívala peklo. Klapnutí dveří, když David odešel do práce, znělo jako výstřel startovní pistole. Byla sama. Byt byl tichý. „Panebože,“ vydechla a opřela se o kuchyňskou linku. Třásly se jí ruce.

Četla si ty zprávy znovu a znovu. Tvrdý sex. Hluboký orál. Anál. Srdce jí bušilo až v krku. Přijde? Opravdu to udělá? Nebo to byly jen chlapské řeči, aby si honil ego? Představa, že by nepřišel a ona by tam zůstala trapně nadržená a odmítnutá, ji děsila. Ale představa, že přijde a splní všechno, co napsal, ji děsila ještě víc. A zároveň ji vzrušovala k nepříčetnosti.

Je to horší než první rande. Mnohem horší.

Musela se připravit. Napsal, že ji chce jako děvku. Že ji chce do všech děr. Vlétla do koupelny. Žádná dlouhá vana, na to nebyl čas. Rychlá sprcha. Holítko klouzalo po kůži – podpaží, nohy a hlavně klín. Musí být hladká. Dokonale hladká. Žádný chloupek, nic, co by mu snad vadilo v cestě nebo kazilo estetiku. Estetiku coury.

Pak přišla ta nejtěžší část. Anál. Nikdy to s Davidem nedělala, on to nevyžadoval a ona se trochu obávala. Ale tenhle chlap... ten jí napsal, že ji chce roztáhnout. Že ji chce označkovat. Vytáhla ze skříňky klystýr, který si koupila kdysi dávno spíše jen ze zvědavosti, ale i z doposud nenaplněné touhy, nikdy ho však nepoužila. Ruce se jí třásly, když ho plnila vlažnou vodou. Musí být čistá. Musí být připravená. Žádné nehody, žádné trapasy.

Když bylo hotovo, cítila se zvláštně prázdná a lehká. Ale nestačilo to. Vzala tubu s lubrikačním gelem. Vymáčkla si na prst studenou kapku a zavedla ho dovnitř. Zasykla. Bylo to těsné. „Uvolni se,“ šeptala sama sobě do zrcadla. „Chtěla jsi to. Chceš to, moc.“ Jeden prst, pak dva. Kroužila, roztahovala, promazávala. Představovala si, že to nejsou její prsty, ale jeho tvrdý nástroj. Při té představě jí zavlhla kunda tak, že jí tekutina stékala po stehnech. Byla nadržená k prasknutí.

Vylezla ze sprchy, kůži růžovou a horkou. Co teď? Oblečení? Ne, řekl, ať si nebere prádlo. Vzala si jen tenké silonky – ty s dírou v rozkroku, které si koupila v sexshopu, ale nikdy neměla odvahu a vlastně ani příležitost je nosit. K tomu lodičky na vysokém podpatku. Nic víc. Její nová prsa se hrdě tyčila, bradavky byly ztvrdlé zimou i vzrušením.

Podívala se na hodiny. Čas se vlekl. Měla by mu napsat? Zeptat se: Platí to? Ne. To by znělo nejistě. Musí mu ukázat, že je připravená. Že to není hra.

Vzala telefon. Přešla do ložnice. Naaranžovala se na postel. Klekla si na čtyři, prohnula záda, zadek vystrčila co nejvíc nahoru a dozadu, přímo proti objektivu. Roztáhla nohy, aby bylo vidět všechno. Tu vlhkou, nateklou růžovou škvírku i tu malou, staženou dírku, kterou si pro něj tak pečlivě připravila. Otočila hlavu přes rameno, vlasy jí spadly do obličeje, a cvakla spoušť.

Odeslat. Bez textu.

Seděl jsem v autě před domem, motor běžel na prázdno. Váhal jsem. Mám zazvonit? Mám odjet? Mobil pípnul. Otevřel jsem zprávu a dech se mi zasekl v hrdle. Nebyla to jen fotka. Byla to pozvánka do pekla, které jsem si tolik přál. Byla na čtyřech. Nahá, jen v lodičkách a punčochách. Ten pohled na její zadek, na tu odevzdanost, na to vlhko, které bylo vidět i přes displej...

Všechny pochybnosti zmizely. Morální kocovina byla pryč. Zbyl jen čistý, zvířecí pud. Měl jsem čůráka tak tvrdého, že to bolelo. Už to nebyly jen silné řeči. Vypnul jsem motor. Věděl jsem, že dveře budou otevřené. A věděl jsem, že ona tam přesně takhle čeká. Mokrá, promazaná a šílená touhou, stejně jako já.

Vystoupil jsem z auta a zamířil ke vchodu. Hra skončila. Teď začíná realita.