Adéla - bilancování

Sestry v hříchu

Večerní bar „Velvet“ byl ponořený do přítmí, vzduch voněl drahým tabákem a parfémy. V zadním boxu, daleko od zvědavých uší, seděly Adéla s Karolínou. Před sebou měly lahev těžkého červeného vína, které ve skleničkách vypadalo skoro jako krev.

Už to nebyly ty dvě rivalky z kanceláře, které se předháněly o přízeň pána. Teď to byly zase ony – nejlepší kamarádky, spiklenci, sestry v hříchu. I když na nich byla vidět únava, jejich oči zářily horečnatým leskem.

Adéla zvedla skleničku, cinknutí křišťálu prořízlo ticho. „Na dnešek,“ řekla chraplavým hlasem, který prozrazoval, co všechno musel její krk dnes zvládnout. „A na to, že jsme ho... upřímně řečeno... trochu podcenily.“

Karolína se uchechtla, napila se a slastně přivřela oči. „Trochu? Adélo, ten chlap je skrytý psychopat. V tom nejlepším slova smyslu. Čekala jsem, že si vybere jednu, užije si pět minut a pak bude mít výčitky kvůli manželce. Místo toho? Udělal si z nás bufet.“

Adéla se opřela a vytáhla tablet. Otevřela jejich tabulku, ale tentokrát se netvářila tak vítězně jako ráno. Spíš uznale.

„Takže, sčítání škod a zisků,“ začala a prstem přejela po displeji. „Musím uznat, Kájo, ten tah s tím ‚panenským‘ zadkem a lízáním řiti... to bylo mistrovské. Viděla jsem mu na ksichtě, jak mu to vlezlo do mozku. Za to ti píšu 15 bodů. Anální stimulace jazykem v tandemu s kouřením – to jsme tu ještě neměly.“

Karolína se pyšně usmála a prohrábla si vlasy. „Byla to improvizace. Ale ty ses taky nenechala zahanbit. To, jak jsi ho donutila, aby tě fackoval... a to s tím polykáním na konci. Slušný výkon. Píšu ti 15 bodů za ‚Deepthroat‘ a snášení bolesti.“

„A finále?“ Adéla se uculila, vzpomínka na tu chvíli ji znovu vzrušila. „Ten úklid? To bylo... zvráceně intimní. Olizovat jeho semeno z tvých koz... chutnalo to jako moc.“

„A já z tvých,“ doplnila Karolína a olízla si rty, jako by tam tu chuť stále cítila. „Byla to dokonalá tečka. Takže, jaké je skóre?“

Adéla chvíli ťukala do tabletu. „Je to neuvěřitelné, ale... je to remíza. Dnešek nebyl o tom, kdo vyhraje. Dnešek byl o tom, že nás zlomil obě naráz. A víš co? Mně to vůbec nevadí.“

„Mně taky ne,“ přikývla Karolína a natáhla si nohy pod stolem. Cítila příjemnou, tupou bolest v zadku a mezi nohama – připomínku Martinovy „péče“. „Konečně chlap, který ví, co dělá. Který se neptá ‚můžu?‘, ale prostě si to vezme. Je to... osvěžující. Tomáš byl jen svačinka. Martin je hlavní chod.“

„A mluvě o Tomášovi...“ Adélin úsměv se změnil v krutý škleb. „Ten Martinův rozkaz? Že Tomáš má utrum? To je ten nejlepší dárek, jaký nám mohl dát.“

Karolína se rozesmála, byl to zvonivý, zlý smích. „Chudák Tomášek. Zítra ho zničíme. Mám v plánu si vzít tu nejkratší sukni, co mám, a 'náhodou' mi bude pořád padat tužka pod jeho stůl. Budu se ohýbat, vystrkovat na něj prdel, a když se natáhne... plácnu ho přes ruku a řeknu: ‚Nene, Tomášku, šéf to zakázal.‘“

„Já na to půjdu jinak,“ zasnila se Adéla. „Vem si ho do kuchyňky. Přitisknu ho ke lince, nechám ho, ať cítí moje kozy, pošeptám mu, co všechno se mnou Martin dělal... jak hluboko byl, jak jsem řvala... a pak ho tam nechám stát s tvrdým pérem a odejdu s kávou za Martinem.“

„Budeme ho mučit,“ shodly se jednohlasně.

Dopily víno. Noc byla ještě mladá, ale ony byly příjemně vyčerpané. Měly před sebou léto plné sexu, intrik a peněz. Martinova firma se stala jejich hřištěm.

„Víš,“ řekla Karolína, když se zvedaly k odchodu a upravovaly si šaty, pod kterými jejich těla nesla stopy dnešní neřesti. „Myslím, že jsme našly zlatý důl. Martin má peníze, má fantazii a hlavně... má nás.“

„A my máme jeho,“ mrkla Adéla. „Zítra v osm? Mám nápad na nový outfit. Něco s punčochami, ale bez kalhotek. Aby to měl Martin... přístupnější.“

„Já beru tu svou školní uniformu,“ kontrovala Karolína. „Ale tu extra krátkou. Martin říkal, že má rád gymnastky. Zítra mu ukážu roznožku na jeho stole.“

Chytily se za ruce, jako dvě nevinné kamarádky jdoucí z kina, a vyšly do noční ulice. Jen ony dvě věděly, že pod těmi úsměvy se skrývají dvě nejnebezpečnější šelmy ve městě, které právě našly svého krotitele – a hodlaly si tu hru užít až do posledního dechu.