Osamělí večer

Dnes jsem zůstala sama doma… ticho v bytě, tlumené světlo a myšlenky, které se pomalu rozjíždí.
Opřu se, zavřu oči a nechám ruce klouzat po křivkách… jen lehké hraní, nic víc. Aspoň zatím

Sedím na gauči, nohy pod sebou, hudba hraje potichu a já si užívám ten klidný moment. Každý dotek cítím intenzivněji než obvykle. Kůže reaguje na každý pohyb, na každý nádech… a fantazie se pomalu rozjíždí.

V hlavě mi běží představy, jak by ses ke mně přidal… jak bys mě pozoroval, zatímco si užívám ten moment jen pro sebe. Možná by ses jen tiše díval, možná by ses usmál… a já bych věděla, že nejsme úplně sami.

Je to ten druh večera, kdy se nic nemusí uspěchat. Stačí být, vnímat atmosféru a nechat myšlenky volně plynout. Každý pohyb je pomalý, každá vteřina se zdá delší… a napětí roste úplně samo.


A možná právě teď čteš tyhle řádky. Možná se jen usmíváš a možná už víš, že chceš více vzrušení tak vůbec neváhej a podpoř mojí tvorbu. Nejsem žádný zkušený spisovatel tak doufám že hateři zůstanou za oponou.